Mama-live
TABULKOVÉ DÍTĚ
Miluji tabulky, jsem sociolog a považuji uspořádání dat do řádků a sloupců za velmi přehledné:) Dlouhá léta jsem celý den vytvářela nebo analyzovala tabulky všeho druhu. Jak se ale ukázalo, kontingenční tabulka život analytikovi usnadňuje, tabulka porovnávající vývoj dítěte podle věku, mu může pěkně zavařit. Minimálně první rok jsme neměli tabulkové dítě. Co s tím? Dá se to přežít? Dá se i tak ten první rok užít? Každý rodič si myslí, že se mu narodí dokonalé dítě (někteří neváhají tuto myšlenku prezentovat i veřejně) a u většiny z nás je to pravda:) My jsme o tom s mužem ani nemuseli mluvit, byla to jasná věc. Tvrdili jsme, že ač je předem dané, že malá Osička bude génius, necháme to dítě aspoň do dvou let rozhodovat si o životě po svém a teprve pak začneme s cíleným budováním úspěšné kariéry. Že jako pohoda, každé dítě je jiné, naše holt dokonalé, nebudeme je nikam tlačit a nemusí mluvit dřív jak v půl roce. Když nebude v roce chodit po kladině, svět se nezboří. Ani já, ani můj manžel jsme v dětství nebyli zrovna atleti, ke sportu jsme si cestu našli, ale postupně. Nečekali jsme tudíž, že by Barborka měla lámat rekordy a stavět se ve čtyřech měsících, jsme realisti, jasná věc. Ale když jsem v Barčině necelém půlroce přišla na oběd za kolegy a můj šéf, zkušený otec, se mě ptal, jestli k němu Barča poleze, ujistila jsem ho, že zcela určitě ne. Ještě se nenamáhala ani přetočit ze zad na bříško. DSC00189_2 (1) Barunka je opatrná a trošku lenoch, poprvé se ze zad na bříško přetočila, když jí bylo víc než půl roku, plazit se začala v deseti měsících, lézt a sedět ve třinácti měsících a první kroky dělala v roce a třech měsících. Stokrát si řeknete, že nebudete srovnávat, ale na druhou stranu nechcete nic podcenit a zanedbat. Ráda mám více informací, abych si je po svém přebrala (a uspořádala do tabulky:). Internet v tomto případě nebyl dobrý pomocník a na klidu mi nedodal. Všechny články o vývoji dětí mají na úvod větu, že každé dítě je osobnost a má individuální vývoj, ale pak to rozjedou s přesností na dny a vy vidíte, že vaše dítě má tři měsíce skluz:) Co s tím? Pocity jsme měli smíšené a střídal se u nás klid a pohoda („Prostě je svoje, nikam nespěchá, aspoň nám neuteče.“) s obavami („A je to v pořádku? Neměli bychom s ní cvičit?“). Ve skoro 7 měsících ležela na posteli v mém bývalém dětském pokoji a neviděla dobře na pardubickou babičku…tak se přetočila na bříško a od té doby to uměla. DSC02726_2 (1)   DSC04095_2 (1) Celé léto si jen tak pivotovala po dece, žádná snaha o plazení. Lučice Výběr (1)  DSC05510_2 (1)  DSC05514_2 (1) V deseti měsících jsem jí její notebook dala moc daleko a…Baru se k němu připlazila a od té doby jakoby se plazila odjakživa. DSC00067_2 (1)   DSC08220_2 (1) Přišly první narozeniny a ani náznak lezení, žádné stoupání si nebo dokonce obcházení nábytku…ale to vem čert, jenže Baru ani neseděla a to už štvalo nejen nás, ale i ji. Osvědčil se hrací stoleček, snad ještě v den oslavy si u něj stoupla a rozjela diskošku. _DSC02425 (1)   DSC00817_2 (1)   _DSC02570 (1)   _DSC01225 (1) Vánoce, třináct měsíců, Baru dělá nenápadnou a my ji najdeme v chodbě, jak sedí u tátova batohu s věcmi na squash a rabuje. Prostě si asi do té doby sednout nepotřebovala:) _DSC01937 (1)   _DSC01466 (1) Den před Silvestrem se plazí, plazí, najednou hup, zadek nahoru a …leze. Do té doby nijak výrazně kolínka netrénovala, nepérovala, jen o tom asi důkladně přemýšlela (důkaz č.376, že je to dítě naše:). _DSC04402 (1)   _DSC06269 (1) Nikde jsem nenašla definici, co je počátek chůze, co jsou první samostatné kroky, a proto když je Baru udělala, musel mi to můj táta říct. „Tohle je jako ono???“. Ano, Barča měla čtrnáct měsíců a babi s dědou si ji posílali mezi sebou. Já jsem si říkala, že prostě padá a v tom pádu udělá dva kroky, ale ony ty kroky byly čím dál sebejistější. A v den narozenin svého táty a dědy, kdy jí skoro na den bylo patnáct měsíců, přešla ode mě k Honzovi téměř celou kuchyň (asi neměla pro své milované dárek a řekla si, že to zakamufluje chůzí...povedlo se:) _DSC05841 (1) _DSC06091 (1)   _DSC05416 (1)   _DSC06266 (1) Očekávala jsem chůzi, na základě předchozího vývoje, někdy kolem roku a půl. A místo pořádných letních sandálků nakonec Barča potřebovala botky už na jaro. _DSC06926 (1) Každý nový pokrok a vývojový stupínek měla dokonale promyšlený, nikdy se nestalo, že by nám ukázala, že něco umí, a pak s tím na měsíc přestala. Prostě když měla jistotu, že je to na 100 % a neublíží si, šla do toho. Slečna Baru nám dala lekci v trpělivosti, jakou jsme po právu zasloužili! Měli jsme v plánu nesrovnávat, neřešit tabulky, ale je to těžké… lidé se ptají, lidé se diví a lidé rádi poradí, co dělat. A nebudu lhát, lekce cvičení v místním dětském centru jsem na čas vypustila, protože pravidelně začínaly chlubivou desetiminutovkou v duchu „My lezeme, stoupáme si, holíme si knír a zkoušíme sami řídit auto. Tak to my se ještě neholíme, ale čteme Aristotela v originále a sledujeme BBC. My od osmi měsíců chodíme a chystáme se na první maraton, ale asi až na jaře.“ Naší pohodářce to bylo fuk, nikam nespěchala. Pracovala na socializaci a komunikaci, a na pohyb hodila pořádného bobana! Díky bohu jsme si toto pomalé a pozvolné období nakonec dokázali užít, a teď na to strašně rádi vzpomínáme. Hodně pomohla doktorka, svérázná žena z Ruska, která řekla jasně "Cely tata...mama nepodvedla, to vidět! (měla pravdu vědma:)...toto zdravé dítě, nikam nespěchat a ona všechno zvládne (zase měla pravdu, baba chytrá).“ Baru nebyla tabulková, ale byla vždy ohromně živá, společenská, komunikativní a to tabulky neřeší. Už víme, že má prostě v povaze opatrnost, nepouští se do rizika, nehazarduje se životem a protože jí nelžeme, tak ona ví, že když trouba pálí nebo struna píchá, nemusí to zkoušet, proč taky:) Jsem na ni pyšná, hodně nás naučila a teď vidím, jak snadný ten první rok s ní byl, protože nás nikam nehnala, a jeli jsme si naše reggae tempo a bylo nám dobře.