Mama-live
JEDNO DÍTĚ ŽÁDNÉ DÍTĚ? :-D
Miluju tyhle hlášky. Na téma děti, mateřství, výchova apod. jich jsou desítky, spíš stovky. Taky vás vždycky vytočilo, když vám nějaké zkušené dobračisko poradilo, ať v závěru těhotenství hodně spíte, že pak už (nikdy) spát nebudete? Proboha, snad si někdo fakt nemyslí, že jde naspat do zásoby :-D Protože jsem už "zkušená druho-mama", rozhodla jsem se to trochu srovnat, protože zatím jsem spíš toho názoru, "druhé dítě = žádné dítě". Už prostě jedeme třetím rokem naši bejby-story, jsme vyklidnění (pokud mi Barunka nezvedne tlak ze sta na dvě stě) a nelpíme na blbinách, stejně jako blbiny tolik neřešíme (občas si něco málo pořeším, jako třeba tuhle: "Brouku, nemá Honzík kratší levou ruku, mrkni jak mu je ten rukáv strašně dlouhej!" ... Brouk: "Stačí, když mu u krku to bodyčko pořádně srovnáš a nebude muset ani na operaci!":-D ). Ráno před listopadem 2012: Budíka mám na 7.30, posouvám po pěti minutách až na 8.15. Rychle make-up, pracovní oufit, sbalit kabelku a notebook a v 9 čekám na autobus. Spolu se mnou paní "Vysoká" - měří minimálně o deset centimetrů víc než já a dělá mi tichou parťačku každé ráno, aniž bychom se domlouvaly. Snídani si kupuji v pekárně, kávu a čaj si nesu z Costy. Nejpozději v 10 kontrolujeme s kolegyní weby blízkých restaurací a plánujeme oběd :-D

305555_10150753557605768_327198880_n

Ráno v prvních týdnech po narození Barunky: Usínáme s prvními slunečnými paprsky, v noci se střídáme u kolikami se trápícího miminka. Snídaně rovná se velký hrnek kávy, obědváme pozdě odpoledne, ve všední den střídám chleba se šunkou a rýži s tuňákem. Přesto se snažím, aby mým celodenním outfitem nebylo pyžamo. Hodně času trávíme na internetu, abychom našli způsob, jak získat spánek v noci. Copak asi dělá paní Vysoká?

69253_10151406507170768_775947934_n

Ráno v prvních týdnech po narození Honzíka: V noci vstávám na kojení, jinak spím. Honza vstává, když si Barunka vyžádá spánek v naší posteli a jde pro ni. Budíme se kolem sedmé, jdeme všichni snídat, do sprchy. Když odvedu Barunku do školky a vracím se domů vařit nám dobrý oběd, potkávám paní Vysokou - nezměnila se a zdá se, že jí nechybím. Ani ona mně.

_DSC_5964

Co tím chce básnířka říct? První týdny s miminkem Baru jsme si opravdu prožili, vše jsme prožívali. Honzík se první den rozkoukal, pochopil, jak fungujeme, a funguje s námi. Po prvních týdnech se Barunčiny noci uklidnily a nám začalo být hej. Nebyli jsme nikdy urvaní rodiče, nikdy jsem netvrdila, že jako frčák, že nestíhám a že kdo vymyslel "mateřská DOVOLENÁ". Vždyť nám bylo dobře, já si to moc užívala a užívám. Ale tak život se nám trochu překulil a nebudu rozhodně tvrdit jako zub moudrák, že "jedno dítě, žádné dítě". Vždy se našlo něco, co mohlo být problém, co si žádalo "googling". Mámou poprvé jsem měla touhu dělat vše správně a nejlépe. Cloumala mnou nejistota a vlastně jsem jen (marně) zkoušela najít návod na použití našeho miminka. Neustále jsme řešili řád a režim, kojila jsem podle tabulek a hodin. A i když času bylo habaděj, tak jsem ho zpočátku vůbec neuměla využít. Když jsme se před třemi lety chystali na procházku s miminkem, čekalo se, až se vzbudí (věděla jsem to na minuty přesně), kojila jsem přesně deset minut (v prvních týdnech) a z procházky jsme se vraceli do tří hodin, abych znovu stihla kojit. Honzíka kojím, když se hladově rozpláče (většinou přes den do dvou hodin), klidně ho u toho nechám půl hodiny spát, nakojím ho i venku...a když si za chvíli řekne zase, tak prostě dostane. Na tabulky a doporučení z vysoka... Barunku jsme hodně pozorovali, neustále jsme řešili, zda je vše, jak má být. Ha, má studené ruce, je to OK?  Honzík má studené ručičky? Dáme mu na ty jeho chladné tělesné periferie rukavičky.  Má přijít návštěva? Píšu SMS, ať prozvoní (telefon mám s vypnutým zvukem), až tu budou, jen ať proboha nezvoní - spí nám dítě :-D Okolo Honzíka povykuje Barunka, v lepším případě hraje country na kytaru, v horším si svým jemným hláskem vynucuje nějakou veledůležitou věc (třetí díl Princezny Sofie I. třeba - na tom svět přece stojí a padá!). A mimináček spí jak dudek, nebo se vzbudí a já ho znovu uspím (nebo neuspím, víc možností není :-D) Mámou podruhé se prostě snažím dělat vše, jak nejlépe dovedu, a vím, že víc není třeba. Samozřejmě respektujeme Honzíkovy mimi-potřeby, ale nemakáme tak tvrdě na režimu, jedeme to na pohodu. Volného času pro sebe mám čím dál méně, ale každá minutka se využije :-D Za půl roku udělám update, jsem na sebe zvědavá, jestli budu ještě ta "sluníčková" double-mama :-D