Mama-live
5.MĚSÍC MIMI-PÁNA: NEJSME (JEŠTĚ) NA KOLENOU

...nene, nepoužívám rodičovský plurál a nepopisuji, v jaké vývojové fázi je právě Jeník :-D 

Honzíkovi bylo pět měsíců a je ve fázi "jsem na zádech, vytočím se do eska, prdnu zadkem a jsem na břiše" - jéééééj :-D Museli jsme mladého pána začít poutat i v lehátku, on si hodí dva delfíny a je na zemi. Dost nezvyklé, u Barunky jsme kšíry snad ani nepoužili :-D

_DSC_5917

Jaký je pětiměsíční mimi-pán? No božský, se ví :-D Včera ochutnal mrkvičku - řeknu vám, že apetit a lačné lapání po lžičce si představuji jinak :-D Absolutně ho nezajímá dudlík, je to naprosto spokojený kojenec. Kojení si užívám a jsem ráda, že dudlík nebudeme muset v budoucnu řešit. Na druhou stranu v noci se Barunka dala dudlíkem uklidnit, obelstít, u Honzíka funguji vlastně jen já. Noc bez pauzy bych si nechala líbit... Co s tím? :-D 

_DSC_5981

Malovala jsem si, že se ze mě stane "nOsička" domácí a studovala šátky (je to věda!!), ale ono prd. Vrazila jsem Jendu zkusmo do Erga, ten na mě valil nesouhlasně oči, točil (nesouhlasně) hlavou, vrtěl se jak čamrda a když jsem přestala hopsat a dělat přirozenou legraci, naprdnul se a začal ječet tak zoufale, že jsem nosítko ani nerozepnula a jako správná hadí žena ho z něj vyprostila... Je prostě takovej kontaktně nekontaktní (klon svý sestřičky - nikdy by například neusnul v naší posteli: "ááááááá, chci svoji postýlku"  :-D).

_DSC_6043

Nadpisem jsem se ale spíš snažila říct, že ač nemáme za sebou nejvíc pohodové dny, tak jsme si uchovali zdravou mysl

Nám je vlastně dobře. Děti jsou zlaté, hluk jsme se naučili ignorovat a chodíme hodně ven, nemoci jsme překonali. Teď pro změnu pracujeme na imunitě - máte tipy, jak nasadit dětem ochranný štít proti bacilům?

Honzík pořád spokojeně mručí a čučí, čím dál víc si hraje s hračkami, při focení k pátému měsíci pěkně ztrestal papír s číslem, není žádný upejpátko :-D A když Baru skáče nebo když tančíme, směje se na celé kolo. 

A ta naše berunka si teď jede super období, kdy zkouší, jakou míru její klackovitosti a arogance zvládneme.  Je to docela vtipné :-D Čím dál víc si uvědomuji, že Barunka vše pozoruje, nasává a neváhá použít. Dnes se mě vyloženě starostlivě zeptala, co to mám za tragickej výraz. A pak ji vidím, jak cestou do pokojíčku zaklekne k bráškovi, přitulí se a zašeptá "Mám tě moc láda, bláško!", babičku upozorní, že bráška spinká, ať si ruce nemyje v koupelně. Jo a když jsem jí vysvětlovala, co je to internát, tak chvíli přemýšlela a pak usoudila, že si školu najde poblíž a bude bydlet s námi. Nebo si pobíhá po parku a najednou zavolá "Mamíííííí, obejmooooooout!", letí ke mně a skočí mi do náruče. Každým dnem je větší a větší parťačka, naučila se hrát si sama a nejvíc času jí spokojeně (nebo škodolibě?:-D) září oči.  

_DSC_5994

Tak tyhle momenty jsou ta droga, na které frčím po noci, kdy jsem servírovala druhou, třetí, čtvrtou nebo i pátou večeři pro mladého pána a spíše méně se věnovala spánku :-D

Ale přiznávám, že po třech týdnech (ne)dobrovolného azylu už jsem lehce vysósaná. Nemoci, celodenní vrtání v domě, venku vichr a déšť, ale ven se musí, aby se spalo a abychom neohluchli :-D A bez kamarádů a kamarádek. To nám chybí asi nejvíc, ten sociální kontakt. To pak středa s mojí mamkou je jako restart a nabíjí nás to na další dny.

_DSC_5498

Naše hovory s Honzou vypadají sem tam i takhle: 

Honza volá přes poledne, jak se máme, a loučí se: "Tak mějte hezké odpoledne!" Já: "To určitě!"

Já: "Až tohle skončí, chci víkendové wellness. Bez vás, i bez tebe!"  Honza: "To určitě!" :-D

Já: "Jsem strašně unavená a bolí mě v krku..." Honza: "Mě taky a navíc kašlu!" - hlavně, že jsme v tom spolu a neplýtváme lítostí jeden pro druhýho:-D

O tom, že tyhle dny jsou jako dělané pro "mama pochybnosti", vám nemusím asi říkat. Každý večer řeším, jak to udělat, abych se oběma dětem víc věnovala, abych pro sebe vykutala víc minut a trochu víc spala. 

Pátý měsíc našeho Jeníka byl tedy náročný, intenzivní, intenzivně hezký.

_DSC_5855