Dívali jsme se na animák Lady a Trump. První díl, kdy si manželé pořídí štěňátko, Lady, jsou z něj poprdění a je to jejich všechno ("miláčku, já vůbec nevím, jak jsme mohli žít bez Lady"). Pak se jim narodí miminko a Lady si nikdo nevšímá a ona je smutná. Vysvětlujeme Barunce, proč má Lady ten smutný pohled, a říkáme, že tak to být nemělo, že by se měli věnovat miminku i pejskovi. Baru přemýšlí a pak říká: "To je stejné, jako když jsme si pořídili Honzíka. Taky jste si nepřestali všímat mě, ale jsme rodina." 

Jasně, dojímám se, to se dalo čekat. Ale strašně se mi ulevilo. JO! Chápe to! Cítí to! Ví, že bráška ji nepřipravil o nic, že jsme naopak bohatší. Doufala jsem, že to tak u té naší holčičky je, ale tu jistotu prostě nemáte. Dětská dušička je křehká a i kdybych se jí zeptala, tak nemusí umět vysvětlit, jak se cítí a jestli ji něco trápí. A zrovna ten mladší sourozenec potrápit může...

Sourozenecký vztah. Baru přijala brášku krásně. Nikdy na něj nežárlila, nikdy mu neubližovala, nikdy po nás nechtěla, ať si ho nevšímáme a věnujeme se jí. Měla vždy dost pozornosti a učili jsme se všichni dohromady fungovat jako čtyřčlenný tým. Hračky měli dohromady, ale učili jsme Barunku, ať Honzíkovi neustupuje. Ano, chleba se začal lámat a vztah nabírat konkrétnější rysy, když se Honzík stal člověkem s názorem a potřebami, které vyjadřuje, a chce si hrát. A vždycky si chce hrát s tím, s čím si zrovna hraje Baru. Jíst chce to, co má ona na talíři, a její pití taky chutná nejlíp. Já si nemyslím, že se mu má ustupovat, že by mu Barborka měla hned vše půjčovat a dělit se. Ale Baru je kliďaska, takže když brácha začne prudit, jde si hrát s něčím jiným, aby zmlknul :-D A my se snažíme, aby pití měli ve stejných lahvích, jídlo aby vypadalo v obou talířích minimálně podobně a když je Baru zabraná do hry, upoutám Honzíka něčím jiným, aby ji nechal být a nerušil ji. Když se jí zeptám, jestli nevadí, že si Honzík u ní bude taky kreslit nebo modelovat, nikdy ho neodežene a to on jí pastelky mrská na zem a modelínu jí... Myslím, že ona moc dobře ví, stejně jako my, že je prostě jeho modla, bohyně a vzhlíží k ní. Nechce ji zlobit, nedělá naschvály, prostě chce dělat vše s ní. 

Poslední měsíce jsou náročnější v tom smyslu, že Jeník o sobě dává víc vědět, musí se na něj dávat víc pozor a je to potrhlík. Náročnější je to zvlášť, když jsme doma jen já a děti. Moc ráda bych s Barunkou skládala puzzle, hrála karty nebo deskové hry. Jenže Honzík je urputný, umí otravovat, nechápe herní pravidla a moc v tomhle ještě parťák není. Takže Baru se učí samostatné hře, začala si víc kreslit a on pak sedí vedle ní a čmárá si taky. A Honzík na oplátku přestal bořit vše, co ona postaví, a pomáhá jí. Holt jedeme kompromisy :-D 

Poslední měsíce jsou taky ale jeden velký doják. Oni se mají prostě rádi. Sedí vedle sebe na židličkách a najednou se Honzík nahne, položí si hlavu Barunce na rameno, Barunka mu dá pusu a on vrní. Barunka na brášku dohlíží a hlídá ho ("joooo, mami, je tady se mnou a hrabe se mi v šuplíkách, já to pak uklidím"). Když se Jeníkovi povede na nočníku, tleskáme, se ví. Můj aplaus je samozřejmost, tátův taky, Honzík volá: "Báá, Báá", aby ho pochválila i velká ségra. A když se stane, že si brácha přispí a nestihne Barunčin odchod do školky? Baru mu pošle pusu aspoň přes mě :-D 

Moc se nám osvědčilo, že jsme po Honzíkově vykouknutí trávili hodně času všichni společně, prostě jsme čtyři. A zároveň jsme zejména zpočátku dělali Barunce její vlastní program s jedním rodičem, aby nemusela být doma jen proto, že brácha chrní. Od mala je na ní znát taková ta jistota, že ví, že je naše, že má u nás pevné místo a nemusí o něj bojovat. A vidím to i u Honzíka, který nelpí na přítomnosti mámy a táty, když je s ním jiný fajn obr. A ideálně, když je u toho Barunka, pak ví, že svět je v pořádku, Baru je taková jeho Baruwoman :-D

Baru OOTD: Kardigan - F&F / Svetřík - Lidl / Kraťasy - F&F / Čepice - H&M / Šála - půjčila máma (F&F) / Kozačky - Baťa

Honzík OOTD: Mikina - F&F / Džíny - F&F / Nákrčník - ZARA / Čepice - F&F / Boty - Fare

(oba mají na sobě asi pět vrstev, žádný strach :-D)

Jaké to mezi sourozenci máte vy? Sedlo si to hned a byla pohoda nebo to chtělo čas? A jaký věkový rozdíl vnímáte jako ten "správný" neboli ideální.