Mama-live
CO SE DĚLO ANEB NÁŠ TÝDEN X. – JAK BARU SJELA ČERVENOU SJEZDOVKU

Teda řeknu vám, to byl týden. Přijeli jsme do Rakouska s tím, že Barunka vyzkouší místní lyžařskou školičku a uvidíme. Odjížděli jsme s tím, že Baru sjela celou sjezdovku včetně červených úseků. Protože jste se ptali, jaké to je pro dítě učit se lyžovat pod vedením instruktora, kterému nerozumí, trochu vám to popíšu.

Jezdíme s mým rodiči do Hausu, do městečka nedaleko Schladmingu. Stejný hotel, stejný pokoj, majitelé nás znají a rádi vidí a my je. Naše lyžařské středisko je Hauser Kaibling. Máme své oblíbené sjezdovky a já ani po těch letech nevím, kudy se kam dostanu, a trnu, že zatočím na špatnou lesní cestu a skončím ve Vídni :-D 

Baru veděla, že půjde do školičky, věděla, že tam budeme s ní. Byla zvyklá z Malé Morávky mít lektorku pro sebe. Tady jsou dva instruktoři na skupinku dětí. Začíná se na malé cvičné loučce, pak se jde na tréninkový svah a jezdí se na pomě a když jsou děti ready, jdou na sjezdovku, jezdí normálně lanovkou. Takové ambice jsme neměli. Poslední lekci v Morávce Barunka zakončila tím, že umí brzdit a slíbila lektroce Míše, že jí za rok ukáže oblouček. 

Pondělí 8.30 Snídáme, tedy my velcí se o to pokoušíme, Honzík je rád, že si vidličkou s míchaným vejcem nevypíchne oko a Barunce přejel přes obličejík mrak. Sotva znatelný, ale já ho vidím. Ptám se, co se stalo. Přitom to samozřejmě vím. Začíná mít ze školičky strach. Povídáme si o tom, slibuju jí, že se od ní nehneme, že to okoukneme a uvidíme. Klepe se jí brada. A mně to přesvědčování úplně nejde, sama si nejsem jistá. Je to celodenní, nemusí tam být žádné české dítě a jejím obavám rozumím. Honza Barunce říká, že má školka kouzelný koberec. Aháááá, počkat, rodiče, to zní zajímavě. 

8.45 Baru sama sebe totálně nakopla, žertuje o koberci a popohání nás při oblékání. Má můj obrovský obdiv. 

9.30 Kupujeme den ve školičce. Hlásím ji jako Barborku a tak ji lektoři celý týden oslovují. 

10.00 Baru mává z kouzelného koberce. Začíná s dvěma lektorkami a menšími dětmi. Je na první pohled o hlavu větší a nejšikovnější. Sjíždí kopeček a brzdí jako profík. 

10.30 My rodiče se s Barunkou loučíme a jdeme lyžovat. Zůstávají s ní babi, děda a Honzík. 

12.00 Vracíme se kolem školky a Barunka nikde. Najdeme ji s našima na obědě. Co se stalo? První část lekce měla přece končit ve 12.30... Stalo se to, že ji lektoři převeleli po chvíli na větší svah k starším dětem a Tonymu, na pomu a svah se slalomem. Tony je frajer, sympoš, ale trochu hrr. Baru na vleku neumí, ohýbá se a ťuká se do helmy a nakonec se rozpláče a naši si ji odvedli. Tady ani Tonyho legrácky nepomáhají, prostě tam ta jazyková bariéra je a vztah se navazuje hůř.

12.30 Když zjistím, že Barunka je na svahu dobrá a nejvíc jí vadí a trápí vlek, rozhodnu se bojovat. Přece to nevzdáme. Slíbím Barunce, že na pomě pojedu s ní, půjdu vedle ní nebo cokoli, ale že to dáme. Ať může za rok jezdit s Lukáškem! A Baru se zmátoří a rozhodne se do toho jít. Má zase můj obdiv! 

13.30 Začíná druhá část lekce. Říkám Tonymu, že chci, aby Barunce pomohl na pomě. Ten dělá legraci, Baru se směje a na vleku jedou spolu a já jdu vedle nich až na vrchol. Fuška krapet :-D A pak Baru šlápne do pedálu a sjede kopec, jede slalom a já jen rychle vytahuju mobil a natáčím to. Jsme v šoku. Já nahoře, Honza dole na sjezdovce. Ty bláho! A tak Baru dělá jeden oblouček za druhým, jezdí kopečky a já dole na svahu objevuji slovenskou maminku a jásám, protože Baru má ve skupince holčičku Erin, se kterou se domluví. A když s Tonym na konci lekce Barunka koketuje, domlouvají se, že se uvidí i druhý den. High five!!!

Úterý 10.00 Baru nastupuje do kurzu a těší se. Já jdu lyžovat s mamkou a na Baru dohlíží pánové. Z lanovky sledujeme s mamkou děti s instruktorem na svahu a říkáme si, že to ještě u Barunky nehrozí, že není kam spěchat.

12.30 Oběd dáváme společně, i její nová kamarádka Erin baští s rodiči v restauraci. Honza s mým tátou popisují, jaké Baru dělá pokroky. Jsme na ni pyšní. 

13.30 Honza šel jezdit, naši drandí kolem se spícím Honzíkem a já jsem s Baru. Jsme tam s maminkou Erin jediné a myslím, že je to dobře. Holky nás nepotřebují, ale je to spíš pro klid nás všech. Nelituji toho a užívám si pohled na tu naši šikulku. Tony mě šokuje - "Zítra jdeme na sjezdovku, sraz je nahoře na svahu, mohli byste tam aspoň zpočátku být s Barborkou? Děti jezdí na lanovce, vždycky je dáme k cizím lidem a funguje to." No tě prsk. 

Středa 10.00 Je dokonalé azuro. Barunka s prarodiči a tátou vystupuje z lanovky a připojuje se ke své skupině. Je jich sedm dětí na jednu lektorku. Já jsem s Honzíkem na hotelu a jdeme na prochajdu. Od Honzy dostávám zprávu, že je to na pohodu. V poledne mě střídá a já jedu nahoru, kde si dávám s lyžařkou oběd. Barunka jezdí nejrychleji a nejlépe ze skupiny a hrozně ji to baví. Naši i Honza se shodují, že nebýt tam tři lidi z naší rodiny a rodiče Erin, kteří lektorce pomáhají děti zvedat a chytat, není úplně jasné, jak by to holka rakouská sama zvládala - to považuji za velkou slabinu a dost velký risk od lyžařské školy. 

13.30 Vyjíždíme. Lektorka, šest holčiček a drobný brýlatý Kasper. Já s našima a tatínek Erin. Baru jezdí jak profík. Hodinka a půl uběhne a já nestačím zírat. Prostě lyžuje. 

S Honzou se shodujeme, že do školky ji na poslední den nedáme a zajezdíme si s ní sami. 

Čtvrtek 9.00 Prší a prší. Ale rozhodujeme se, že to riskneme a nahoru vyjedeme, třeba tam pršet nebude. Takže já, Honza a Baru vyjíždíme na svah. A celé dopoledne společně lyžujeme. Baru chybí autorita, tak trochu odrzuje, občas fňukne, že už nechce jezdit, ale strašně jí to jde. Neskrývám dojetí. Lyžujeme s naší Baru, která dva týdny zpátky neudělala ani oblouček. 

Suma sumárum. Baru se v Rakousku naučila lyžovat. Bála jsem se, jaké to bude jezdit ve velké skupině, ale je to právě ku prospěchu. Jazyková bariéra je znát, ale není třeba se jí až tak bát. Nakonec se zkamarádila i s Němkou Smilou a jezdily skoro ruku v ruce. A jazyková perlička - Slovenka Erin Barunce doporučila logopedii, zdálo se jí, že prostě mluví legračně a nesprávně :-D

Nikdy tam Baru nebyla sam, i když se to obecně doporučuje. Byla tak víc v klidu a my taky. Instruktoři počítají s pomocí cizích lidí na sjezdovce, Honza odchytával holčičku, která se omylem připojila k jiné skupině, neustále jsme sbírali děti a na rovných úsecích jim dodávali rychlost. 

Byla to krásná dovolená. Děti trávily spoustu času s našima, neustále pendlovaly mezi pokoji a byla to rodinná pohoda. Večer jsme si pouštěli videa ze sjezdovky, popíjeli červeného Zweigla a oříškovou pálenku. Honzík si oblíbil chůzi do schodů a ze schodů, spával celou noc, rajtoval dědovi na břiše a koketoval se všemi seniory i juniory v dosahu.