Mama-live
FOCENÍ DĚTÍ

Fotit děti je ... adrenalin, nebudeme si nic nalhávat. Děti jsou neustále v pohybu, nechtějí pózovat, ale hrát si a blbnout. Ideální je fotit je venku, v jejich přirozeném prostředí. Stačí se naladit na jejich rytmus a můžou vzniknout krásné fotky, pokud nestávkuje technika a máte dobré světlo. Doma je to horší, světlo je špatné a přirozené prostředí dětí je podlaha plná hraček, tedy bordel. Vy si před focením musíte byt uklidit a ideálně si dojít natrhat i čerstvé květiny do vázy, aby to bylo pěkné (a přirozené :-D) a naaranžovat i nějaké citrusové plody a šálek dobré brazilské kávy na stůl. 

Je to pár dní, co jsme s kamarádkami mama blogerkami vedly debatu o tom, jak je občas těžké nebo obtížné skloubit mama život s blogem. A dostaly jsme se i na téma focení. Nás velkých i těch malých. Probíhá to hekticky, musí to být rychle, občas se u toho podplácí sladkostmi a na konci je dost lidí zpocených až na zadku a padají silná slova jako "to bylo naposledy", "vracím foťák", "začnu psát blog o kamenech!". 

A pak jedna kamarádka vykládala, jak sledovala při focení bezdětné blogerské kolegyně. Hodinu čekaly na dobré světlo a následně další hodinu fotily jeden outfit, dokud neměly jistotu, že mají dost kvalitního materiálu. #najdidesetrozdilu

Děti nebaví, když se fotím já a už vůbec je nebaví, když se mají fotity ony. Jsou tedy jako natruc ještě víc v pohybu, ideálně zády k objektivu, šklebí se, vyplazují jazyk a klopí oči. Na každé focení se s Barčou domlouvám týden předem, slibuju hory doly. Musím mít vše promyšlené, není čas na nějaké přemýšlení nad kompozicí a hraní si s expozicí. 

Jak probíhalo poslední focení? Jela jsem před školením předat děti Honzovi k němu do práce. Je tam takové pěkné fotogenické prostranství, tak jsem se rozhodla, že toho využiju. Brnkačka. Přijedeme trochu dřív, Barunku tam převleču a uděláme pár, ideálně pěkných, fotek jarního outfitu, který jsem vám chtěla ukázat pro inspiraci. Realita byla taková, že jsme přijeli deset minut předtím, než mi jela tramvaj. V autě si Baru usmlouvala tři fotky - vždycky doufám, že neuslyší cvakot foťáku a nechá mě fotit déle :-D Odhodila jsem tašky, rychle nastavila foťák, Baru to v tu chvíli přestalo bavit, Honzík bral roha a kolem prošla moudrá stará žena a zeptala se mě, jestli bych ty tašky neměla mít blíž u sebe. "Neměla, díky.", "No, jak myslíte." - a nahodila patřičně dotčený výraz. Díky bohu, za tyhle bdělé ženy! Barunka prudila, Jeník balancoval nad louží a mně utíkal čas. No a pak přišel Honza vyzvednout si ty dva roztomiláčky, oni oba nasadili úsměvy, já během dvou minut cvakla pár použitelných fotek a frčela za vzděláním. Všichni jsme si to moc užili :-D 

A teď k outfitu. O polské značce 5.10.15, kterou koupíte na ZOOT, jsem vám už jednou psala. A mám ji ráda pořád. Kvalitní, originální a líbí se mi, že z dětí nedělá malé dospělé, ale jsou tam barvy, veselé motivy a zajímavé aplikace. A Barunce sluší. Prošívaný kabátek, který je univerzální a hodí se jak ke kalhotám, tak k sukni a šatům. A oversize svetr se srdcem mě baví moc. A srdce je motiv, který Baru uznává :-D Je to srdcařka prostě. 

 

A teď jedna velká prosba a výzva směrem k vám. Když se řekne "focení dětí", co jsou nejtypičtější problémy, které řešíte, s čím se trápíte a bojujete? Technika, světlo, pohyb, kompozice? Budu se podílet na takovém jednom projektíku a mohla bych vaše otázky položit za vás. Fotíme všechny a kdo by nechtěl mít fotky o trochu lepší? Děkuji předem!!