Mama-live
CO SE DĚLO ANEB NÁŠ TÝDEN XII. – VÍKEND VE DVOU

Přemýšlím, jaký to byl týden. A vlastně nevím. Počítala jsem totiž sekundy do víkendu asi už od pondělí. A zároveň jsem si nadávala, že jdu naproti pravidlu "čím víc se těšíš, tím víc se to zpacká". Ale nemohla jsem si pomoct. Po skoro dvou letech víkend jen nás dvou. Bez dětí. Nebudu tady vést dlouhé řeči o tom, jak naše děti miluju a jak mě naplňuje trávit s nimi každou minutu. Pět dní jsem se nemohla dočkat toho, až v pátek po obědě děti u našich uložím, dám poslední sofistikované instrukce typu "kočár se skládá tak a tak a kdyby to nešlo po dobrým, zkus to po zlým" a vyjedu směr Praha. 

Program jsme měli nabitý a nic jsme neponechali náhodě, vše bylo promyšleno a naplánováno hodinu po hodině - to je tak, když máte pro sebe dva dny a chcete si je prostě strašně užít. A tak se muselo něco stát. Třeba proto nám hotel, kde jsme měli strávit páteční noc, napsal ve čtvrtek odpoledne, že jako sorry, ale jsou overbooked (měli jsme rezervováno dva měsíce předem). A že máme domluvený pelech o pár kilometrů dál. #naszakazniknaspan #vazimesivasiprizne #tochces

Takže hotel Praga 1885 má u nás utrum a my jen doufali, že Hotel Golf, kam nás nasomrovali, bude mít střechu a recepci a dveře a tak... Měl a měl mnohem víc. Ovšem já si cestu do hotelu udělala sakra dobrodružnou. Člověk by neřekl, jak je ulice Plzeňská dlouhá a komplikovaná... Jako správná pipi jsem zadala do navigace ulici a vyjela si do hotýlku, kde mělo naše manželské víkendové dobrodružství začít. "Cílová adresa se nachází po levé straně..." - no nene, to jsou paneláky, to nemůže být ono... jedu dál a budu doufat. Jela jsem třicítkou, čuměla všude možně, auta na mě troubila a já ztrácela úsměv a naději. Aby to mělo grády, už od domu jsem neviděla, kolik mám benzínu, protože už ho bylo příliš málo. A chtělo se mi čurat. Nebudu to protahovat, trasu Anděl-hotel jsem ve skutečnosti dala dvakrát, jen poprvé jsem to těsně před odbočkou na hotel otočila bezradně zpět. Honzovi jsem asi třikrát položila telefon a nakonec to celé na něj svedla. #takjako #jehovina #bezdebat

Prostě idylický start romantického víkendu. Ubytovali jsme se a jeli na večeři a do kina. Delmart je prodejna a potravin a bistro, co je asi v současnosti cool, protože to tam byl samý hipster (mně přijde jako hipster každý, kdo není od nás ze vsi :-D). Hambáč jsem rozhodně jedla lepší. Pak jsem si řekla, že by Honza měl poznat Kavárnu, co hledá jméno. Ten můj chlapec se trochu vrtěl na dřevěné lavici a nechápal, co na tomhle místě všichni mají. Jsem si myslela, jakej je to skaut a donepohodář a ono tohle. Naštěstí pak přinesli kávu a už bylo dobře :-D Lalaland jsme chtěli vidět dlouho. Moje kamarádka Kája to miluje a má okolo sebe samé odpůrce. My se přidali do týmu k ní. Bylo to skvělé, sedlo to do nálady našeho večera.

Snídaně v hotelu je kapitola sama pro sebe. Asi jen kdysi se ségrou v milánském Hiltonu to bylo bohatší. Takže nakonec děkujeme hotelu Praga, že nás vykopl o hotel dál! 

A jelo se na Náplavku. My tam neradi chodíme s dětmi, takže tam nechodíme :-D Neužila bych si trhy plné lidí, kdybych měla nahánět Honzíka a vymlouvat Barunce u každého stánku každou dobrotu. Byl tam street food festival Polívkování, dali jsme si polévku, ústřice, chleba se sádlem a pomazánkou z medvědího česneku. Počasí takovéto na objednávku, my se procházeli, davy nám nevadily, fronty jsme si v klidu a pohodě vystáli a vedli jsme řeči :) 

Na odpoledne jsme měli lístky na muzikál Bonnie a Clyde. Nasadila jsem statečně lodičky (sice až v šatně divadla, ale na to se dějiny ptát nebudou :-D) a málem se v nich přerazila jen asi třikrát. Karlín má super atmosféru a musím smeknout před Jitkou Schneiderovou, má jednu z hlavních rolí, střihla si duet s Dashou a byla skvělá! Celkově je to jeden z těch lepších muzikálů. 

No a pak měly následovat gastro-zážitky a pařba. Z pařby a panákování po barech jsme to usměrnili na spoustu vína doma na gauči, ale večeři jsme dali top top top. Hotel  Alwyn v Karlíně a hotelová restaurace Amboseli. Byli jsme tam jen my dva a dvě hodně hluché stařenky na víně, které mluvily hodně a nahlas. Nejdřív jsme si dali napůl tatarák. Ráda ho mám naškrábaný najemno a ráda si jej míchám sama. To tady neklaplo. Ale! Pak přišel hlavní chod a já měla asi tři gastro-orgasmy. Tuňák sashimi s mangovou omáčkou a vanilkovou bramborovou kaší. OMG! 

Pak spousta dobrého vína a hodně špatný film, tak to přesně má být :-D Jestli vy jste spíš na dobré filmy, tak vám ušetřím čas a rozhodně si nepouštějte dvojku Jack Reacher! Tomík Cruisů nám přibral, otekl, už vůbec neběhá jako běhával a děj je slabý jak čaj. 

Nedělní dopoledne už bylo ve znamení cesty za malými Osičkami, které se u pardubických prarodičů měly báječně. Mamka zvládala večerní ukládání jako profík, střihli si karneval a spoustu legrace. Ale mít oba sviště najednou je náročné, takže když jsem své rodiče pochválila, jak to zmákli a jak se "osvědčili", ztuhly jim úsměvy (děti se ráno budily krapet dřív, no :-D). 

PS: Uteklo to šíleně, to vám asi nemusím říkat, ale bylo to dokonale občerstvující. Jo a dětem? Těm jsme nechyběli :-D A my si ani jednou neotevřeli Fotky a nefňukali nad tím, jak je to bez nich prázdné :-D