Mama-live
TIP NA VÝLET: ŠŤASTNÁ ZEMĚ A ÁBELŮV MLÝN

Léto je od slova dovolené, výlety a nesedět doma na zadku. 

První červencový týden jsme měli strávit celý s rodinou na chalupě, válet se na zahradě, chodit do lesa, na výlety a opékat buřtíky nebo grilovat. Po pár dnech tohoto blaha se objevila u dětí teplota a my frčeli domů. 

Ale jen jsme se oklepali - děti z virózy a my z nevyspání - už jsme přemýšleli, jak strávíme poslední dny dovči. Člověk chce těm špuntům přece dopřát zážitky, aby nás pak ve školce v září nepomluvili - i když je mi jasné, že Baru z léta zmíní, že máme staženou novou pohádku, a všechny výlety zapře :-D

Přírodní zábavní park Šťastná země v Radvánovicích u Turnova mám na seznamu pár týdnů. Upřímně jsem o tomhle místě neměla tušení, dokud se neobjevilo na nástěnce ve školce. Barunka tam jela se školkovými kámoši na celodenní výlet, ale tenkrát jim moc nepřálo počasí, fučelo a pršelo, dokonce se vrátili dřív a Baru to odstonala. 

 

 

Tak o důvod víc jet tam celá rodina. Mám tenhle typ parků moc ráda, jsme v přírodě, děti si hrají, pomazlí se se zvířátky, zasportují, něco se i dozví a rozhodně je to zatím baví víc než návštěvy hradů, zámků nebo muzeí.

Nevím, jak to mají vaše děti, ale Baru občas o školce mele hodiny v kuse a někdy dělá, jak kdyby ve školce nebyla, jak kdyby za celý den nic nezažila a jen čekala u dveří, až se otevřou a přijdu pro ni. Podle mě prostě nechce přiznat, že to tam má ráda, abych jí věřila ty ranní slzy :-D 

Takže jsem z jejího zarytého mlčení soudila, že ve Šťastné zemi moc šťastná nebyla. Kecy prdy :-D Když jsme jí sdělili, kam pojedeme, popsala nám do detailu, jaké to tam je, co vyzkoušela a kde se jí nejvíc líbilo, kde parkovali a kde svačili ... Honza ji pak ve školkové galerii našel na téměř všech fotkách, užívala si to naprosto :-D 

Rozhodnuto! Sobotu strávíme ve Šťastné zemi a někde se tam v okolí i dobře najíme - co třeba jednička na Foursquare mezi turnovskými podniky, Ábelův mlýn? To by šlo. 

Zaspali jsme :-D To mám nejradši, jako fakt. Zaspat je v rámci rodičovství jako dostat dvojnásobnou porci zmrzky a platit jen jeden kopeček, prostě bonus:-D 

Udělali jsme si svačinu a vyrazili. Areál Šťastné země jsme po necelé hodince cesty krásně našli a zaparkovali poslušně jako ovce nahoře na kopci. Abychom pak kopec sešli a našli pokladny - dalo se samozřejmě parkovat až u nich, ale holt to nikdo před námi neudělal :-D

Vstup za dva dospělé a jedno dítě byl za 240 korun, přikoupili jsme za 80 korun jízdu na koníkovi pro Barunku. 

Okamžitě se šlo svačit, už takhle byl nadlidský výkon ubránit toasty před malými hladovci v autě :-D

A pak hurá na věc, hurá zažít věci.

Nejdřív jsme navštívili Sněhurku a chaloupky pro její trpaslíky. Tam Baru kejchala u Kejchala a smála se jako blázen u Štístka :-D

 

 

Pak jsme se přesunuli za zvířátky. Baru nejdřív hupsla do výběhu ke kozám, Jeník mečel za ohradou. 

 

 

Baru pak lezla jako opička po všech překážkách, lanech, lezeckých stěnách a Honzík ji sledoval ze země, z domečků, z houpačky. 

 


Zorbing jsme vynechali, stejně jako trochu zablácené trampolíny, ale na hrad s tobogánem (replika hradu Trosky) jsme si vyšlápli. V mini-bludišti se mi Honzík na chvíli ztratil :-D 

Chtěli jsme projít stezku v Geoparku, ale na tohle ten náš Jeňula prostě ještě není. Kočárek jsme nechali u vchodu, protože cesta je to lesní, jsou tam schody a kořeny stromů. A mimi-pán prostě jen tak nejde, čučí, dělá kraviny a zdržuje tempo skupiny zapálených geologů :-D Tak jsme to vzdali a šli do Tomovy dílničky, kde se tvořilo. A malá brzda si šla dát šlofíka kočárku. 

 

 

Baru si vytvořila (za kreativní tvoření se připlatilo 80,-) krásného dřevěného koníka a byla moc pyšná. Hned ho šla ukázat živému koni Karlovi, na kterém objela dvakrát louku, a já jen sledovala, jak přirozeně na něm sedí. 

 

 

Pak si zabagrovala a protože nám tam bagrující šišlající (zhruba sedmiletý!!!) chlapeček svým jekotem (táááááátííííí, já cííííí ještě na bagllllllllll!) vzbudil Honzíka, hvízdli jsme k odjezdu a jeli na oběd.

Jíst se dalo i přímo v areálu, co jsem viděla, tak v nabídce byla grilovaná masa, klobásy, smažený sýr, hranolky, vonělo to všechno moc pěkně. My ale jeli o dům dál.

 

 

Ábelův mlýn předčil absolutně všechna očekávání. Seděli jsme na příjemné terase, okoukli rybníček, obsluha byla neuvěřitelně hbitá a pracovitá, takže pití bylo na stole v minutě a jídlo během několika desítek minut a to bylo narváno a chystali svatební hostinu. 

 

 

Dali jsme dětem svíčkovou (ta byla jediná trochu slabší, holt nebyla jako od babiček :-D) a sobě tataráka (asi nejlepší v mém životě) a líčka s kaší (božské!!). A na závěr místní tvarohový dort, nebe v hubě!!! 

 

 

Lepší gastro-tečku za bájo sobotou jsme mít nemohli. 

 

 

Turnovsko, Sedmihorky, Malá Skála, Trosky, Kost...to jsou moje výlety s našima, turistika a dětství. My na to ještě nejsme ready. Honzíka vozíme v kočárku, není na nošení, a má svou hlavičku, tudíž jasný názor, kudy půjde a jakým tempem = buď štráduje opačně, než by měl, a to rychle, a nebo naším směrem, ale superpomalu :-D Ale těším se, protože kemp v Sedmihorkách prošel zásadní revitalizací od doby, kdy mi bylo šest, a je to prý bomba! 

A mám tipy na Pěnčín, na kukuřičné bludiště, na Frýdštejn (Instagrame, děkuju!!). Vrátíme se!