Mama-live
TŘI ROKY BLOGERKOU…

Tři roky blogerkou, tři roky Mama LIVE . Tak dlouho jsem to doma omílala, až mi Honza říká "Steaky necháme na čtvrtek na oslavu?" - "Do pytle, na co jsem zase zapomněla, promiň!!!??? Co slavíme?" - "Blog, kotě!" :-D

(Pozn.: A tak dlouho jsem si vsugerovávala, že blog vyšel na svět na konci srpna, až jsem z toho udělala 31.8...vy pamětníci ale víte, že to bylo 30.8. No nic, já si steak a víno dám dnes :-D)

 

 

 

30.srpna 2014 18.33 ... Stojím ve svítivě žlutém tričku v davu běhu-chtivých u Žlutých lázní s Katkou a Veru, nechávám se fotit zezadu, protože mám děsně vysportovaný zadek a na zádech mám pro mě důležitý slogan. MAMA LIVE, Just to dám. Pak jsem tu fotku půl hodiny posílala přes přetížené sítě Honzovi a ten to odpálil, poslal do světa informaci, že zásadní blog spatřil světlo světa. 

Když jsem o pár hodin později přišla domů, přiťukli jsme si na to, že jsem dala deset kiláků v solidním čase a já pila i na to, že během chvíle vás tu bylo víc jak sto a stále nakukovali noví.

 

 

Pět z mnoha fotek, které se na blogu objevily a které jsou pro mě důležité. 

  1. Fotím si tričko v zrcadle a Baru asistuje :-D
  2. Upravené nehty - pro mě synonymum mojí mateřské. Doma s dětmi jsem v sobě objevila dámičku s rtěnkou a čučavými nehty.
  3. S panem Osičkou na Blogerce roku 2014. Byla jsem nominovaná do Objev roku a byl to po třech měsících blogování zážitek!
  4. Jedna z první fotek, které k blogu vznikly. Vždy jsme s Baru čekaly, až dojde táta z práce a pak jsem měla pět minut na to, abychom to rychle cvakli a šlo se uspávat. Honza mě fotí stále a stále na to mám těch pět minut. I za ty jsem vděčná, jemu i dětem ♥
  5. Baby shower s Bepanthenem. Jedna z těch opravdu povedených akcí!

 

 

Být blogerkou, to zní děsně cool, že? No, nezní, už jsem dost stará na to, abych k sobě byla upřímná :-D  Já se to hlavně pořád tak nějak stydím říkat. Ono to totiž nikoho moc nezajímá :-D

Ale Barunka? Ta to říká pyšně a třeba ženy v našem okolí rozděluje na "je mama blogerka" a "není mama blogerka" - druhá kategorie musí hodně makat, aby ji něčím zaujala :-D

V červnu se moje malá B nosila jak pávice, protože Osičky byly hned ve dvou tištěných časopisech. Celostránková reklama na Lego Juniors se objevila v Ona DNES a reklama na Kiido (outlet s oblečením patřícím pod Feedo) je v letním výtisku časopisu Feedo. Když pak kamarádka nadšeně Barunce hlásila, že "ji viděla v časopise", Baru náležitě důležitě odvětila "a v kterém?" - ona si tu "slávu" umí užít :-D 

 

 

Osičky v reklamě v celostátním tisku? Tak to jsem si před třemi roky opravdu nepředstavovala. Takovou fantazii fakt nemám :-D

Ale co se tedy s blogem za ty tři roky stalo? A jaké je to celé slavné blogování? 

Blogu se během tří let změnil design a mně se změnil počet dětí. Napsala jsem stovky článků, některé trhaly rekordy a jiné přistály na webu bez většího ohlasu. Tak to bylo a tak to i bude. A já, ač jsem čísla studovala, tak jsem se za celou dobu nedonutila řešit víc ty slavné statistiky. Pořád platí, že mi psaní dělá radost a že jsem ráda, když to moje psaní dělá radost vám. 

 

Jaký je tříletý blog? V životě dítěte se ty tři roky berou jako dost zásadní milník. Do té doby je hájené a spoustu věcí umět nemusí. Ale ve třech letech by to již měl být malý civilizovaný člověk s určitými dovednostmi a návyky, jakž takž nachystaný na život tam venku.

Tříletý blog je takový celkem ostřílený sokolík. Hodně zažil a viděl a ví, jak to mezi blogy chodí. Stejně ho ale dokáže leccos překvapit. Na rozdíl od tříletého bejby se na tříletý blog netřese školka. Je pořád můj a vždycky bude. 

 

 

Co mi blogování dalo? 

Zajímavou náplň volného času. S blogem po boku se na mateřské nenudím, vždycky je co psát, co vymýšlet. Upřímně, nebudeme si nic nalhávat, dítě se vyvíjí pomalu, miluje stereotyp, pevně daný a neměnný program. A ty dny s dětmi umí vypadat jeden jako druhý, což může i ubíjet.

Člověk se kolikrát těší i na výlet do Lidlu nebo na jiné podobné zpestření a rozptýlení. A pokud kolem sebe nemá máma silnou kliku žen s dětmi, nemá parťačky stejného ražení, tak se může cítit i osamoceně. Na otázku "Jaký jste měli den?" se těžko hledají každý den nové a originální odpovědi. 

 

Inspirativní lidi. Denně jsem v kontaktu s vámi čtenářkami a mnohé z vás jste mi za ty tři roky už přirostly k srdci. Děnne komunikuji s lidmi, které blog zaujal a rádi by navázali spolupráci nebo se se mnou potkali. A mám velkou radost, že jsem díky blogu poznala milé a aktivní mámy, které se staly mými kamarádkami. A jsem moc ráda, že si mám co říct i s ostatními blogerkami, které často potkávám. I díky tomu se osamocená necítím a i díky tomu mají malé Osičky docela spokojenou mámu. 

 

Vyzkoušela jsem sama nebo s dětmi desítky produktů, což znamená denně kurýra (nebrat vážně, proboha!!!) a Baru, která za ty roky zvládne otevřít balíček bez nůžek jen holýma rukama, maximálně s pomocí zubů.

Poznali jsme věci zbytečné a k ničemu, o těch se moc nerozepisuji :-D To si totiž pak připadáte jako blbec, to vám jako řeknu. Protože co s tím? Přijde vám kus hadru a hraje si to na osušku. Dostanete balíček krémů a jeden víc k prdu než druhý. Takže to politicky korektně sdělíte druhé straně a jede se dál.

Vyzkoušeli jsme ale i opravdové pecky a o těch víte jako první. Díky bohu pecky převažují. 

Otestovali jsme dva modely Kia. Velmi ráda jsem vás třeba upozornila na eshop s dámskou módou, která mi padne jak ulitá. Miluju personifikované knížky a jsem ráda, že obě děti je mají a že jsem mohla dvě věnovat i vám. 

 

Sama nebo s dětmi jsem byla pozvaná na prima i méně prima akce. Se řekne "blogerky jen vymetají akce", ale upřímně... On je trochu rozdíl pozvat blogerku a mamablogerku :-D

Co se na akcích děje? Jí a pije, proto se tam chodí. Někdy je místo konání samo o sobě tak zajímavé, že je jedno, co se tam děje. Ale hlavně se tam představují výrobky a značky (auta, módní kolekce, kosmetika, foťáky, knížky, jogurty...), to především. 

Akce se někdy konají na místech, kam rozumný člověk s kočárem a dvěma dětmi nevkročí ani za bílého dne.

Stává se, že si cateringová firma natolik pohraje s rautem, že dětem nemáte co dát k jídlu, protože sushi a tatarák jste jim ještě nezavedli do jídelníčku.

A většinou se od hostů očekává, že budou tiše sedět obklopeni natěsno dalšími hosty a třeba nábožně čichat k novému parfému (ne, na představení nového parfému jsem nikdy pozvaná nebyla, ani do Řecka, ani do Jinonic). 

A pak přijdete na akci, kde se slaví výročí vaší oblíbené značky a kde je pro děti připravená speciální místnost a skupina chův, které dělají skopičiny a malují jim na obličeje kočičky. Nebo vás pozve firma, která zastupuje ty nejvíc boží kostičky pro děti a jejich tatínky, nasype jich valník do bazénu, přichystá lákavý raut a pak se věnují vám a hlavně vašim dětem - vidět holky markeťačky diskutující s Barunkou, jak vysokou věž zvládnou postavit, a jak podávají do nekonečna Honzíkovi balonky, to je dost dobrý. 

 

 

Slavná díky blogu. Tak určitě :-D 

Sama sobě se směju, když jsme někde mezi lidmi a někdo se podívá naším směrem, já hned zbystřím, narovnám se, přemýšlím, zda mi na rtech ještě zbyla trocha rtěnky a na děti přestanu nevýchovně hulákat. A padají ze mě perly jako "Barborko, drahá, mohla bys prosím přestat pištět a být slyšet až u Chebu a místo páté čoko-trubičky sníst trochu této dokonale vyvážené pomázanky, kterou jsem ti s láskou namazala na celozrnný a doma pečený chléb?" nebo "Honzíku, ty ouško naše krásné, mohu ti chvíli předčítat v této knize na všech věhlasných blozích hojně doporučované, a rozvíjet ti obě hemisféry?".

Je totiž zcela zřejmé, že ten, kdo se naším směrem koukl, to udělal ne proto, že se mu přímo za nás šel vykadit pes, ale protože mě dozajista čte, obdivuje a já si nesmím pokazit mediální obraz :-D

Jako abych byla upřímná, několik z vás jsem potkala, culila se pak týden jak měsíček na hnoji a bylo mi z toho dobře. Všem třem děkuji, že jste mě oslovily a řekly mi, že mě čtete!!! 

A vy, které mě neznáte osobně, ale máte rády mé články natolik, že jste i opakovaně sedly k počítači a hlasovaly, vám děkuji za úžasné 9.místo v Mamablogu roku. Hodně to pro mě znamenalo!

 

Na blogu je 388 článků (tak tady uznávám, že jsem to nemusela v létě tak flákat a mohlo to být zaokrouhlené :-D), na Instagramu 673 postů (tam jsem moc ráda, pojďte tam za mnou, je tam hezky!) a na FB ještě o mnohem víc, tedy nepočítaně :-D 

 

Které jsou ty moje srdcové? (stačí klik a můžete si je připomenout)

Štěstí přeje připraveným... jeden z prvních článků, chápejte!

Jak Barborka na svět přišla... tak jako první dítě!

15 rad zkušené matky... ten mě dojímá dodnes!

15 specialitek Mama LIVE... článek ke třem měsícům blogování :-D

Před mama a mama období... přiznávám, tenhle článek mě tehdy dost bavil :-D

Honzíkova cesta "ven"... o tom, jak se v Bradavicích narodil náš mimi-pán.

 

A které nejvíc bavily vás?

8 vět, které mámě nesluší... to byl trhák :-D

Máte nějaký článek v paměti, že vás bavil? Co tu rádi čtete?

 

A já pevně věřím, že mi blogování přinese i pracovní příležitost.

Nemyslím tím nabídku typu "Milá foodblogerko, moc nás zaujal váš blog a rádi bychom vám poslali naši novinku, koření na pečení masa, a vy nám za to napíšete tři články na blog. Ještě nám pošlete vaše blogerské statistiky, ať víme, jestli jste pro nás dost dobrá."

Sním o té Nabídce, která bude osobní, která se neodmítá, která přijde jednou za život a bude jen pro mě, pro Katy. 

 

Děkuji za přízeň a že to tu se mnou táhnete!