Mama-live
ČTENÍ NA LÉTO: VÝBĚR 5 NEJNAPÍNAVĚJŠÍCH KNÍŽEK NA DOVOLENOU

Miluju napínavý knížky. Detektivky, thrillery. Už to dávno není doména (úchylného) severu. Skvělé knížky, u kterých do poslední chvíle nevíte, jestli je vrahem zahradník nebo manžel, píší autoři z celého světa. A všichni to hltají.

Takže když jsem nedávno chtěla dvěma oslavenkyním koupit nějakou pohodovou romantiku, byla jsem dost bezradná - krváky, patologické poruchy v chování od raného dětství a touhy po pomstě za to, že mi Pepa šlápl v družině nohu, na mě padaly z polic. V sekci "knihy o lásce" se krčily ikonické rozchodové věty :-D

A víte co? Dyť já mám ty detektivky taky radši. Mám pak při čtení pocit, že se vlastně mám skvěle :-D A kdy čtu? Kdykoli mám volnou chvíli, takže při cestě do práce a z práce v metru :-D Jako moc ráda bych vyšla do ulic s transparentem #vicecasunacteni, ale mně chybí spíš čas na spánek :-D 

S Honzou se doplňujeme, oba máme toho "osobního volna" pomálu. A já tudíž považuju za ztrátu času číst něco, co právě dočetl on. Takže jedna z dnešních pěti recenzí je od mého muže. Ta nejdrsnější :-D 

Mám pro vás pět knížek, u kterých vám bude chvílemi ouzko. A proč v titulku píši o dovolené? Protože se ne vždy jedná o adepty na Nobelovu cenu za literaturu. Je to lehčí čtení a právě díky tomu svůj účel plní na 100 %. Vyvolávají emoce, baví, nepustí. První dvě bych dokonce přirovnala k 50 odstínům šedi, i když trochu naruby :-D 

 

Jo a moje předsevzetí číst zas chvíli pohodovky, rodinné ságy, dívčí romány apod., dopadly tak, že jsem dočetla tu o starém vrahovi, kterého bere na výlet ségra jedné z jeho obětí. Romantika jako blázen :-D

 

 

B.A.Paris: Za zavřenými dveřmi

Za zavřenými dveřmi ... máme někteří z nás bordel, občas se tam pěkně poštěkáme, není tam vždy navařeno podle nutričních tabulek a děti se třeba od rána nečesaly. Prostě za zavřenými dveřmi se dějou věci, které neprezentujeme lidem a navenek. Není tam vždy idylka a naprdíno od jednorožců.

Co se ale děje za zavřenými dveřmi snového domu Grace a Jacka, to je úplně jiná liga. To vám pak i vaše třídenní tichá domácnost po výživnější výměně názorů bude připadat jako líbánky a motýlci v břiše.
Příběh Grace a Jacka je hodně syrový příběh a držel mě v napětí od první do poslední stránky, thriller nejhrubšího zrna. 
Mně by se líbilo, kdybych musela být delší dobu v nejistotě, jestli se tam fakt děje to, co si myslím a co manželka ctihodného sexy právníka nenápadně naznačuje. Mám ráda nečekaná rozuzlení...
Ale je to moc dobře napsané, temné, husté, já byla v nervech a kdyby to šlo, beru si knížku i na sjezdovku, abych nemusela přestat číst. Knížku jsem exla. 

Po dočtení jsem říkala Honzovi, že i když se někdy chová jako pako, tak se mám dobře v porovnání s jinými. A Honza? Tak to nevím, co šíleného bych si měl přečíst já, abych měl pocit vděku :-D ...asi mu upravím podmínky k životu!! :-D

 

A jen B. A. vydala další knížku, všeho jsem zas nechala a jen četla a četla. 

 

 

B. A. Paris: V pasti lží

Cass je zase moc hodná holka, učitelka dokonce. Má milujícího manžela, kamarádku báječnou, ale udělá chybu jak ze začátečnickýho hororu. Rozhodne se při obrovské bouřce, že si cestu domů (autem, nebojte!) zkrátí přes les. Něco tam vidí, ráno zjistí víc a pak už nikdy nic není jako dřív. Začnou se jí dít věci, divný věci. Sice jí všichni blízcí pořád říkají, ať si z toho nedělá hlavu, že o nic nejde, ale co když bude jako máma? 

A vy sledujete, jak se do toho zamotává, a říkáte si, kurňa fix, je fakt tak  pitomá? Nebo jsem pitomej já a skáču jí na to. 

Ač je příběh úplný jiný než prvotina autorky, společné mají knížky to, že prostě už chcete vědět. A že vás ty hrdinky malinko štvou, protože si za to i můžou samy. A že si říkáte, jestli je to fakt takhle snadný spadnout do šlamastyky? 

 

Řeknu vám to takhle - mně přesně tenhle typ literatury teď vyhovuje. Sice jsem stále zblblá komplikovanými zápletkami a promyšlenými profily zločinců, takže tady pořád čtu mezi řádky a zamotávám se do děje, abych pak byla překvapená, že je to přesně tak, jak to od začátku vypadá :-D Ale na dovolenou tyhle dvě knížky totálně doporučuju!

 

 

Michelle Frances: Přítelkyně

Než se pustím do recenze, mám tu vzkaz pro všechny vdavekchtivé slečny a malé holky, které okouzlil Honzíkův rošťácký kukuč. Já vám rozumím, taky jsem z něj poprděná! Ale zkuste se k němu přiblížit na dohled (na můj dohled, prostě jestli vás uvidím poblíž!), zkuste říct jediné křivé slovo proti jeho mamince, zkuste jím manipulovat a chtít ho jen pro sebe. No, zkuste narušit to pouto mezi mnou a Jeňulkou a budete si přát, abyste se postavily proti Lauře a ne proti mně :-D Pardon, trochu jsem odbočila a lehince se nechala unést.

Kdo je Laura? :-D Máma Daniela. A kdo je Daniel?

Šikovnej, milej, hezkej, čerstvě dostudovanej, budoucí lékař, jo a dost bohatej. A maminka Laura si ho piplala, miluje ho nade vše a chce ho šťastného. Jasně, kluk má svůj život, je velkej, ale když zůstane navždycky doma a bude s ní jezdit na dovolenou, nebude se máma zlobit. Daniel má i tátu, ale to není úplně knižní hrdina, není moc doma a jeho rodičovské pouto k synovi je takové běžné, nezajímavé.

A tenhle Daniel potká Cherry. Holku jako třešinku, hezkou, chytrou a hodně hodně ctižádostivou. Narodila se ale na špatný místo, není bohatá. A cítí, že by být měla. A tak na tom dost maká. Daniel jako správný chlap vnímá jen tu pěknou tvářičku a přijde mu, že máma není k jeho holce fér...

Takže kdo s koho? Lauro, ustojíš to? Nenecháš se vyprovokovat a neuděláš chybu, které budeš dost litovat? Cherry, myslíš, že jsi ta pravá a jediná paní Danielová? Jste holky takový, jak se mám prezentujete?

Jedno je jistý - po Danielově boku je místo jen pro jednu ženu, které jde o jeho dobro a blaho. Dvě jsou moc. 

 

Příběh ze života, viď? :-D Dost by se mi líbilo, kdyby Cherry, ta malá potvůrka, byla víc vykreslená, nějaký příhody z dětství, které formovaly tu její povahu :-D Abychom pak nečuměli jako péro z gauče, až se začnou dít věci. Takový i celkem ošklivý věci. 

Každopádně jsem ještě mnohem víc ve střehu a když Honzík ukazuje na hřišti na holčičku ze školky, tak úsměv trochu předstírám :-D

 

 

Julia Haeberlin: Papíroví duchové

Fotograf, který možná trpí demencí. A možná zabil pěkných pár holek. 

Mladá holka, která už sama neví, kdo je a jak vlastně vypadá. Jediné, co ví, že z toho starého fotografa potřebuje dostat, jestli jí kdysi zabil sestru. Tomuhle pátrání zasvětila život.

A tak se ti dva vydají na pár dní na road trip. Ona nachystaná, vytrénovaná a (zdánlivě) připravená na všechno. On, který jí do jejích plánů hází vidle. Někdy jí jde po krku, jindy jí zachrání život, možná jí chce říct, jak to všechno tenkrát bylo a možná je to fakt starouš, který už neví, jestli si vyměnil prádlo.

Výborně napsané. Originální téma. 

Nemám ráda, když si hlavní hrdinka myslí, že je neporazitelná a ve skutečnosti dělá od první chvíle kiksy a i dementní děda umí být o krok před ní. Takovéto "teď už určitě spí, půjdu mu prohledat pokoj" - to končí samozřejmě tak, že on  sedí ve tmě v křesle a tlemí se tomu, jak ji vyděsil. 1:0 pro seniora. 

Čte se to skvěle. Je to napínavý, promyšlený, propletený. Líbí se mi nový pohled, kdy to není "vyšetřovatel vs. vrahoun", případně "oběť vs. vrahoun", ale naštvaná zuřivá holka vs. no, tak co myslíte, zabil ji? 

 

 

Helen Fields: Dokonalé stopy

Ahoj, já jsem vrah a chci vám to vyšetřování udělat, kluci policajtský, malinko snazší... proto zanechávám tak perfektní stopy. Nebo jsou až moc perfektní? Jakože bych to nedělal prvně? No nedělám! A kluci, holky, nenechte se zmást. Já to s vámi dobře nemyslím!

Přiznám se, že od té doby, co na čtenářský trh vpadly severské detektivky mě ostatní knižní styly už nedokázaly tak zaujmout. Prostě když to není seversky kruté, tak to není ono. Dokonalé stopy mě ale donutily změnit názor. Naprosto šílení vrazi se vyskytuji i jižněji.

Už dlouho mi při čtení tak často nenaskakovala husí kůže a hlavní zaporák nenutil k zamyšlení, jestli je ještě normální, aby spisovatelka měla tak bujnou fantazii. Kdo si chce představovat takové věci? Jako nevím, jestli bych autorku na nějaké krátké pozorování neposlala, tak jako pro jistotu. Co Helen? :-D
 
Pokud by to z předchozího popisu nebylo jasné, Dokonalé stopy jsou typická jednonádechovka. Prostě to musíte přečíst na jeden zátah a klidně půjdete spát ve tři ráno. Nebo vůbec, abyste se nemuseli obávat noční můry. 
 
Knížka rozehrává dva příběhy.
Krutý vrahoun, co to jede na víc frontách. Jednu holku unese, druhou tak trochu zabije a malinko to zaonačí, takže pak si nikdo nemyslí, že by ještě některá byla naživu. A je tedy koho hledat?
A ten, který to celé vyšetřuje, Luc, přijel do rodného Edinburgu z Francie, a má taky nějaký svoje trable. Třeba falešný obvinění a tak. Prostě aby neměl tu pozornost soustředěnou, klasika :-D
 
Jako řeknu vám, dobrá knížka, ale nachystejte se! Tohle není jen tak krimi. Je dobrý vzít si to třeba na pláž, kde je hodně lidí. Hodně lidí!