Největší noční můra na základní škole, kterou jsem si přenesla i na gymnázku? Povinný běh! Takové ty libůstky jako běh na 1500 metrů, běh v kuse 12 minut. Týdny předem jsem trpěla nauseou, ano odborně nazváno, bylo mi na blití, radši bych psala čtvrtletní písemku z fyziky, seděla při tom na ježkovi a ještě si nechávala dělat melír přes čepici než běhat. Moje poctivá maminka mi psala omluvenky, že mám vypálené bradavice na chodidlech (bylo jí to žinantní o to víc, že je učitelka a záškoláctví tvrdě trestá:). Dodnes si pamatuji, jak jsem se málem po jednom nedokončeném běhu dala na víru. Minutu po vyběhnutí začalo pršet a my upalovali metat kozelce do tělocvičny. Další silný zážitek si sebou nesu skoro dvacet let a to když jsem opravdu 1500 metrů "uběhla", cestou poztrácela hrdost, kilo slz, dvě kila potu, levou plíci a pravou botu, a když jsem překonala hučení v hlavě, viděla jsem uplakanou spolužačku - její slzy znamenaly jediné -  nepřekonala svůj osobní rekord - uběhla totiž těch, pro mě zabijáckých, 1500 metrů za dlouhých 5:30 (ano, Jani, ty to jsi!:). No jsou to silné vzpomínky! Tím chci jen nastínit svůj vřelý vztah k běhu. Roky plynuly, vysokou jsem zvládla bez jediného uběhnutého kilometru a pak jsem poznala svého muže a svého trenéra, ano, dva skvělí muži a vstoupili mi do života téměř současně:) začala jsem na sobě víc makat a sem tam prostě vyběhla. Pořád to byl spíš běh postřelené a hodně staré srny, ale snaha se cenila. Srandy konec nastal pár měsíců před svatbou. Chtěla jsem být šlank nevěsta a využila jsem toho, že parta kolegů uzavřela hubnoucí sázku s tvrdými sankcemi, a přidala se k nim. Nejdřív se zdálo jako brnkačka zhubnout za 4 měsíce 10 procent aktuální váhy. Ale hubnout jen tak, že omezím večerní žranice a vínečka, to sice byla cesta k prvním shozeným kilům, ale pak to začalo drhnout, a já už se viděla s vytetovaným drakem přes celá záda. Trenér se se mnou nemazlil a kromě večerních výhružných SMS typu "Nechoď mi na oči, jestli ten hermelín dojíš!" mi oznámil, že je pro mě jediné řešení, běh! Sice jsem mu odpověděla něco v tom smyslu, že dnešní trénink je u konce a ráda jsem ho poznala, ale věděla jsem, že má pravdu. Začala jsem běhat a ...kila šla dolů!!! Jsem bez draka, nevěsta vážila nejmíň za posledních 10 let a mě běhání baví víc a víc! A protože jsem sázkový král, který se sází a ne vždy vyhraje, tak ještě dlužím kamarádovi uběhnutí půlmaratonu. Ondiku, I run for you too! Je 30.8 a já za chvíli vyběhnu! Mama runs Prague! A je to pro mě víc než jen 10 kilometrů. Dokázala jsem to, nefandím jen v cíli. Navíc jsem samozřejmě shodila i pár kilo, za týden frčíme k moři a já nesháním malý stan, který bych rozpárala a ušila si z něj plavečky, negooglím foto-pozice pro plnoštíhlé! O tom, jak jsem se na běh připravovala a jak se mi ve finále běželo, bude celý jeden dlouhý post! Vítejte v Mama LIVE! Vaše Katy ♥