Když se řekne "pět deset patnáct", vybavím si situaci před pár lety, kdy jsme řešili spánkovou situaci s půlroční Barčou, analyzovali informační zdroje a hledali způsob, jak naučit toho "rozmazlenýho piskoře" samostatně usínat. Do té doby jsme ji chovali v náručí, já zpívala Tálinskej rybník a Když jsem já sloužil a Honza měl svoji tutovku v podobě Severního větru. Jenže ono se uspávání protahovalo, dítě se cukalo, položit do postýlky znamenalo stát se jogínem a hadí ženou zároveň. A když přišlo léto, mimino se v náručí potilo, my taky a bylo to už postupem času neúnosné. Navíc to znamenalo nehnout se večer od Barunky, protože uspat ji pak mohl jen stejný způsob a to jsem po prarodičích nebo jiných blízkých osobách nechtěla. Nejsme typy, co nechávají děti vyřvat, absolutně ne. Ale četli jsme knížky, radili se se zkušenějšími rodiči a dospěli k tomu, že to Barouška prostě naučíme. Zdála se nám chytrá po nás, tak jsme si věřili :-D Vybrali jsme dva týdny, kdy nebyly v plánu večerní akce ani jednoho z nás nebo spaní mimo domov a udělali zásadní rozhodnutí. Jde se na to! 

Hledali jsme možné způsoby, tipy a triky a našli například metodu 5-10-15 neboli Estevillovu metodu. Ve zkratce to znamená, že učíte dítě usínat samostatně a jen do pokojíku chodíte v pravidelných intervalech (které protahujete) a doufáte, že pochopí, jak dobře to s ní/ním myslíte, usne brzy a nebude moc plakat. Ač jsme hodně analytický pár a máme rádi přesnost a akurátnost, tak tohle jsme si teda hodně upravili, chodila jsem za Barunkou dle potřeby a chuti, tedy mnohem častěji. A Baru byla kámoš a moc to neprotahovala. Za dva dny usínala jak anděl.

Začínala jsem to Barunku učit přes den (ano, není to výchovné, že přes den jsme byla neoblomná a večer se nechala ukecat) a pak jsme nastoupili i večer. Honza sám uznal, že to bylo spíš v mé režii. Holt jsem u nás ta přísná já :-D Ale nezabralo to fakt ani týden, první den byl náročnější, druhý výrazně lepší a za týden Barunka usínala tak, že dostala pusu, hodila zadečkem, otočila se a chrupala. Brečela jsem štěstím :)

S Honzíkem to tak snadné nebude a není. Nějak hůř snášíme dětský pláč, odvykli jsme. Navíc tu nejsme jen my dva velcí a svišť, ale svišti dva a spát musí jít oba. Barunka nebude čekat, až se milostpán uráčí sám usnout a přestane tančit po postýlce a hulákat :-D Tak mu prostě v tom usínání lehce pomáhám, svět se nezboří. Navíc on není půlroční prďola, ale roční frajer, který se nespokojeně v posteli postaví a nelehne si, dokud nemá společnost... 

Ale 5.10.15 není jen pro někoho účinná a pro jiného drastická metoda jak naučit dítě usínat v klidu a o samotě. Je to i polská značka oblečení, kterou začal mít ve své nabídce ZOOT a kterou jsme si s Baru zamilovaly - pardon, my jsme holt jak malý holky, nám zatřpytíte před očima a už se nám chvěje chřípí :-D

Když si Baru ve Výdejně zkoušela tyhle králíčkové šaty, odmítla je následně sundat a odkráčela v nich domů - předtím ještě střihla šou před zrcadlem, aby se ZOOT dámy nenudily :-D

Šatky jsou teplejší, na zimu ideální. A líbí se mi, jak v sobě kombinují šmrnc (lehce třpytkují) a s dětskou roztomilostí (ten králík je k uňuňání). 

Poslední dobou už si Baru šéfuje svůj styl dost sama, tak mám vždycky radost, když se shodneme. Máme taky pár kousků, které smutně visí ve skříni, protože mámě přišly super a Baru mě s nimi poslala do háje :)

Baru k nim doladila růžové holínky Crocs, protože si cestou ze školky všimla kaluže (ty holínky jsou jak pírko a skvěle drží na noze, doufám, že vydrží do jara). A protože byla zima, tak myší kožíšek zahřál naši myšku parádně (je z loňské kolekce Next).

Když už teda Honzík neusíná na lusknutí prstů, užiju si 5.10.15 aspoň v módě :-D

A mě zajímá - jak usínají vaše děti? Máte zkušenost s tím, že jste je to museli "naučit"? 

Baru outfit (#barudnesnosi): Šaty - 5.10.15. by ZOOT/ Bunda - Next / Holínky - Crocs by Urbanlux.cz/ Čepice - H&M