Plnit si sny je moje tajná superpower. Často jsou to sny, o kterých se mi ani nesnilo... Když jsem měla na maturitním plese říct, čím budu, až budu velká, měla jsem jasno: budu psát do časopisu z vydavatelství Stratosféra. Utrácela jsem za ně kapesné a měla pocit, že není nic víc sexy než být redaktorka. Carrie mi to pak potvrdila: napsala jeden sloupek týdně a vydělala si na ty nejvíc cool botičky i drahé koktejly. Dream life, dream job.

Na chvíli jsem zdánlivě z cesty za snem uhnula, ale kamarádka mi nedávno napsala, že vzpomíná, jak jsme u mě na priváte popíjely víno, obě ctihodné studenty sociologie s velkou budoucností, ona listovala mými časáky a já jí říkala, že do nich jednou budu psát. Nechápala, jak bych mohla vyměnit vážnou vědu za psaní. Jenže, když je psaní láska, tak nenaděláš nic! Já si díky sociologii sáhla na skvělý věci a to, že dnes moderuju, mělo kořeny taky tam. Teď naproti mě sedí ve studiu jeden člověk, tenkrát klidně dvanáct. Ted' se ptám na nafouknuté bubliny, tenkrát mě zajímalo, jestli těch bublin není v nápoji moc.

Ale zpátky ke Carrie. Mít vlastní sloupek? To je něco! A já ho mám :) Vychází v časopisu Kbelák. Ten je sice zdarma, ale je to moje srdcovka. Občas se na vedlejší stránce objeví povídka malé Osičky a to si říkám: Good job, mama!

Psali jste si o ty glosy, protože ne všichni jste kbelští :) Tak tady jsou: jedna velikonočně-jarní, jedna letně-prázdninová a jedna aktuální. Back to school everybody, to zmákneme!!! A protože blogu je jedenáct let, tak mu přeju, aby se tu objevilo víc než jeden článek ročně :)

Glosa 1: Tradice, detoxy a alergie aneb Jaro je tu

Zas je tu jaro, jaro je tu, lidi šílí…. Ano, doslova. A neví co dřív. Rozjet po zimě detox a ideálně všeho – sebe sama, sociálních sítí i domácnosti. Vytvořit ty nejdokonalejší Velikonoce, tedy takové, které posbírají co nejvíc lajků. Užívat si lásky čas a zároveň z toho všeho objímání na Petříně nemít všechny alergie světa. Jaro není snadné období, tradice se potkává s 21. stoletím, vymetání pavučin klasickým koštětem s úklidem ve stylu skandinávského minimalismu, beránek a vajíčková pomazánka s hubnutím do plavek. A jak milovat někoho, kdo se nemůže dočkat, až vám pomlázkou zmaluje zadek?

Jarní detox se vším všudy

Po nevlídné zimě je jaro vítáno s otevřenou náručí, mopem a zelenou dobrotou. Očista těla i duše patří k tomuto ročnímu období od nepaměti a tak nějak přirozeně. Naše (pra)babičky vymetaly koštětem zimu i pavučiny z domu i stodoly a přirozeně odlehčovaly trávicímu systému tím, že přešly na zdravější a zelenější stravu, kopřivu dávaly do čaje i do nádivky. I pohybu měly dost, protože pole a záhony se samy nezryjí a neosadí.

My pouštíme do našich ložnic a obýváků robotické vysavače, ale o to aktivněji uklízíme na ploše počítače a děláme čistku mezi přáteli na Facebooku. Rituálně končíme s cukrem a každé pondělí začínáme detoxikační výzvou, kdy se fotíme se zeleným blivajzem. Pardon, se smoothie ze zeleného ječmene, prachu z vílích křídel a slz jednorožců. #telojechram #brekeke #bohynejara

Tak, jak zimní měsíce působí jako peřina, ze které se dobrovolně neleze, první jarní paprsky působí jako motivační kouč: „Vstávat a cvičit, chásko líná, jaro je tu a letos vám neprojde motto: Kašlu na hubnutí do plavek, tloustnu do nafukovacího kruhu.“ Takže ze dna skříně vytahujeme boty na běhání a hledáme nejlepší aplikaci na měření spálených kalorií. Protože jen zaznamenaný výkon se opravdu počítá.

Velikonoce a omlazování pomlázkou

Na Vánoce oslavujeme narození Ježíše Krista, Velikonoce se konají na počest jeho zmrtvýchvstání.

A váže se k nim spousta tradic. I když… Váže, vážně? A zná člověk digitální jejich původ nebo si je tak trochu přizpůsobil? Málokdo dnes chodí čekat na otevření skály s pokladem, nejzelenější je na Zelený čtvrtek Minecraft a k horskému prameni se kvůli proměně vody ve víno taky už neplahočíme.

• Péct v době, kdy být fit je životní náplň, jidáše, pletence a beránky? To je snad proti všem bohům zdravého stylu… Ale když to bude z pohankové mouky a bez cukru? Tak to bude hnusné!
• Nutit moderního muže shánět čerstvé proutí a plést pomlázku, aby ženě zajistil svěžest a zdraví tím, že jí zmaluje zadek? V době kolagenu v prášku a v době #meToo? Pánové, raději než zdlouhavě hledat na Youtube návod na pletení, stáhněte aplikaci Velikonder, potáhněte u ženy svého srdce doprava na znamení zájmu a počkejte, zda dotyčná o vaši pomlázku vůbec stojí.
• A pak jsou tu vejce. Dávno nestačí koupit pár vajec, barvu a nálepky, tím rozhodně nikoho neoslníte. Takže hledáte nejšťastnější slepici v okolí, následně googlíte „Trendy na barvení vajec pro rok 2025.“ a hodiny si pálíte ruce voskem, protože právě ten je letos v módě? Není lepší z vajíček udělat pomazánku rovnou a koledníky obdarovat čokoládovým?

Lásky čas nebo oslava práce?

První máj jako lásky čas… Ono se řekne líbat se pod rozkvetlou třešní, ale Karle Hynku, za tvých časů nebyly alergie na pyl, viď? Protože zima je skvělá v tom, že nekvete ani slaměnka. Zato jaro je pro alergiky peklem, kdy si sice konečně můžou pořádně zakýchat, aniž by si od nich všichni štítivě odsedali, ale zároveň jste málokdy méně sexy. Rudý nos a pohled zakalených očí připomínající pandu jsou znakem přitažlivosti… pro nikoho.

Tak se mnozí raději vrací k oslavám práce. Ostatně, těžko si užijete romantickou snídani, když to skrz špinavé okno spíš než jako jaro vypadá jako pošmourná scenérie z dystopického seriálu. A jak byste se mohli plně oddat láskyplné chvilce s drahou polovičkou, když do prachu na nočním stolku by šlo prstem napsat To se samo neutře! A co by si o vás pomyslely ženy z facebookové skupiny Semena a semínka, kdybyste jim poslali fotku zahrady s popiskem Bodlák je taky kytka?

Jaro je prý období svěžesti, čerstvosti a přílivu energie. Nemáte to tak? Klid! Vězte, že prach nemá nožičky a rád na vás počká, boty na běhání stačí vyfotit a sdílet je můžete z křesla s pocukrovaným beránkem v ruce. A ten, kdo vás má rád, vám dá prst nahoru, i když mu na pozdrav řádně pšiknete do tváře.

Glosa 2: Léto je tak trochu Survivor

„Léto, léto mý jenom jednou jsem to léto tančila. Léto nádherný strašně ráda bych ty chvíle vrátila. Léto, léto mý všechno zdá se mi najednou vzácnější,“ zpívala Iveta Bartošová. A je to tak, většina písní, knih i filmů o létě je optimistických až rozjuchaných. Ale je taková i realita? Bohužel nikoli, málokdy odpovídá snové představě.

Prázdniny je třeba si zasloužit!

Chcete prázdniny? Nejdřív musíte zvládnout červen a tomu se postaví směle jen málokdo, to vědí zejména rodiče malých dětí. Kroužky jdou do finále a diář se plní besídkami, během kterých vystoupí váš Mozart a dalších dvacet umělců, o nichž si rodiče myslí, že mají talent – jen ho objevit. Je to ideální chvíle říct si, že ukulele či šerm nebyly dobrý nápad...

A když už máte pocit, že můžete s klidem v duši vstoupit do prázdnin, uvědomíte si, že devět týdnů volna mají jen děti, vám na léto zbyly tři týdny dovolené. Odborníci hovoří jasnou řečí: udělejte prázdniny dětem plné zážitků, nedovolte jim myslet na mobil, dopřejte si intenzivní společný čas. I bez maturity z matematiky je jasné, že to časově nevychází, takže dítě po společné dovolené, dvou táborech a jednom kurzu angličtiny, posadíte na vlak, ať se vydá na Honzíkovu cestu, a doufáte, že na konci čeká dědeček.

Kolikrát lze zvládnout Kdy už tam budeme?

Muži nechápou, jak to že jim stačí na 14 dní batůžek a zbytek rodiny by zvládl zavazadly naplnit i rakev a přívěsný vozík. Když zjistí, že někdo (čti: partnerka) zabalil dětem i čepici „pro jistotu“, přestože jedou do Itálie, přísahá, že to do auta skládá naposled – ve skutečnosti je na svůj tetris náležitě pyšný. Pak už jen sto pětkrát odpoví dětem, že jestli se ještě jednou zeptají, kdy už tam budou, na nejbližší benzínce je vysadí a zapomene. A už je u moře, vydrží posměšky na ponožky v sandálech a může se stát pánem grilu a být šťastný! A tak je.

Ženy až do poslední chvíle doufají, že letos konečně zhubnou do plavek, i když je to ve finále spíš do burky.. Ale arabskému strejdovi to evidentně i tak zvedne tepovku a procítěně šeptá, že s vámi chce začít nový život. Zvažujete to, ale Kbely jsou Kbely. A i když vy celé rodině namažete záda každý den pětkrát a sobě nakonec ošetřujete spáleniny druhého stupně, protože vás samozřejmě nenamazal nikdo, nevyměníte jej ani za palác a život princezny.

Zažít tak léto jako dítě?

Že byste se jako v písni od Ivetky rádi vrátili o pár let a užili si prázdniny jako děti? Pamatujete si, jak bolelo, když vaše letní láska odjela s rodiči o dva dny dřív a nestihla vám dát adresu? Jak chutnaly jahodové koláče od babičky, které vám omylem posypala kyselinou citronovou místo cukrem moučka? Jaké to bylo, když jste denně psali dopis z tábora ve stylu „Jestli mě máte ještě trochu rádi, okamžitě si mě vyzvedněte!“ a odpovědí byl balíček s tatrankou? Jaké to bylo chodit na brigádu do pekárny, kde jste se za třicet korun na hodinu stali novodobým otrokem, ale zároveň vaše nadřízená zjistila, že berete o pět korun na hodinu víc než ona?

Zdá se, že léto je tak trochu Survivor. Ale myslete na to, že pak přijde září a září nikdo nechce. Krásné léto všem!

Glosa 3: Září je tvrdý soupeř

Jak to jen autorka letní glosy myslela, když psala, že září nikdo nechce? Vždyť září, to je popíjení burčáku, možnost konečně zase vrstvit a zakrývat madla lásky slušivými kardigany, užívat si babí léto a ač je to diskutabilní (protože léto končí až 22. září), vychutnávat si s předstihem dýňové latté a připadat si jako hlavní hrdinka podzimního Instagramu. Na září není nic špatně! A na to vás všechny září utáhlo… Ve skutečnost je to army camp převlečený za wellness resort. Někde mezi aromalampou a deníkem vděčnosti vás začne školit život.

Září je nový leden

Je úplně jedno, jestli jste ve škole ještě používali kalamář nebo za vás slohovky píše Chat GPT - po prázdninách jsme všichni v první třídě. Prázdniny z nás udělaly jiné lidi: odpočaté, plné energie, plánů, odhodlání a nebezpečného množství optimismu. Léto je totiž nejen sezóna cukety, ale taky iluzí. A vy tak do září vstupujete s pihami na nose, v žabkách a s představou, že to tentokrát pojmete jinak. Lépe. Jste jako startup po investici.

První zářijové dny v nás aktivují podmíněný reflex. Rovnáme si bačkůrky, kupujeme nové propisky, i když pracujeme výhradně na počítači, vstáváme dřív, protože „tak to úspěšní lidé dělají“ a „dnes je můj oblíbený den“, do práce si nosíme výživné jídlo v krabičce a méně si objednáváme „čicet šest“ (i když taky v krabičce). Místo vína pijeme čaj a používáme výrazy jako „zazdrojovaný“, „longevity“ a „mindfullness“. Začínat chodit do fitka v lednu je ponižující, navíc je na nás ještě trochu patrný Silvestr. Ale začínat v září je fresh a je z nás cítit maximálně odhodlání a motivovanost. Září je nový leden.

A pak… Pak zjistíme, že v pět ráno je ještě tma a na úspěch je blbě vidět. Z dovolených se vynoří klienti jako zombíci z hororu, a šéf se při pohledu na vaši lněnou halenu zeptá, jestli je to postoj, nebo maskování těhotenství. A odhodlání se pomalu vytrácí… Pokud nemáte děti, nebo jsou odrostlejší, zvládnete v září předstírat, že máte cokoli pevně v rukou, o trochu déle, s dětmi to vzdáte zhruba v polovině měsíce.

Back to school, everybody

Je úplně jedno, jak jste strávili léto a kolik z toho byl čas bez dětí, prvního září jsme si všichni rovni! Jako se nedá „napsat do zásoby“, nedá se připravit na září s nimi.

Někomu jde vstříc plesnivý banán, někomu vlastní svědomí a nepozornost, protože v chatu s učitelem klavíru bliká výhružně dva měsíce stará zpráva: „Dejte vědět do konce srpna, zda váš virtuos nastoupí, jinak jeho místo dávám k dispozici těm skutečně talentovaným.“ A vy víte, že má dítě shnilou aktovku a ještě před začátkem školy jste mu zničili kariéru, možná i život. Jsou volné aspoň lekce trianglu?

Děti se po dlouhém létě do školy snad i těší, doufají, že učitelé přes léto zapomněli… Jenže co vy? Vám žádné hájení nehrozí! Vám zrušili papírnictví v místě bydliště a tak jezdíte po celé Praze a sháníte všechny typy obalů. Lépe řečeno atypy obalů, ale co už, beztak na večer nemáte lepší program než obalovat ježka a chobotnici.

Plánovali jste, že od září budou svačinky nejen splňovat všechna nutriční doporučení, ale budou mít oči a nebude chybět laskavé moudro nebo vtípek na lepší den. Plánovali jste, že nejen rána, ale celé dny budou mít řád. Skutečnost je taková, že do řádu byste nejraději vstoupili a jediný vtip, který vás napadne, je ten, že Světový den antikoncepce připadá na konec září. Náhoda? Nemyslím si.

A pak jsem vám taky chtěla říct, že je to 895 let od první písemné zmínky o Kbelích, že jsou Kbely tedy moc pěkná vykopávka a i to září se tu dá hezky zvládnout. Společně jsme silnější.

Glosa 4: Vánoce letos jinak aneb Smíření elfů a grinchů

Jestli nás něco pravidelné čtvrtletní glosy naučily, tak že žádné roční období není snadné. Na jaře se po nás chce očista zevnitř i zvenku, v létě bychom se měli pokusit přežít oxymoron v podobě pohodové rodinné dovolené, podzim se zářím v čele je silný soupeř, takový Karlos Vémola v nejlepší formě, a zima? Ta se ještě pořád nerozhodla, zda pojede v rytmu „není třeba plnit vánoční normy, hlavní je pohoda všech lidí kolem a jedna krabička perníčků“ nebo „tady máš Fahrplan na adventní týdny a já, prosinec, spolu s tvojí tchyní osobně dohlédneme na to, zda plníš – pamatuj, co říkáš dětem celý rok: Ježíšek tě vidí“.

Svátky klidu a míru, říkali. Tak určitě.

Na jedné straně barikády stojí Mariah Carey a lidé ve vánočních pyžamech se santovskou čepicí na hlavě a svařákem v ruce, kteří si dali koledu jako vyzváněcí tón už v říjnu, místo šály nosí světýlkový řetěz a dárky kupují maximálně příbuzným do třetího kolene, mají na to speciální excelovskou tabulku. Říkají věty typu: „Já miluju ten klid a pohodu, nechápu, že by někdo odjel na Vánoce k moři, to by mělo být trestné.“ nebo „Letos dělám jen devět druhů cukroví, prostě naše nejoblíbenější, věnuju tomu maximálně patnáct večerů.“

Tihle elfové jsou vánoční nadšenci a jsou v této době nejšťastnější, nebo se tak aspoň tváří. A v jejich přítomnosti se mnozí cítí provinile, když neznají nazpaměť Svatou noc. Ale přiznejme si, že kdyby nebylo jich, Vánoce by možná vůbec nezačaly. Tihle lidé jsou naše záloha pro případ, že by na Štědrý den vypadla elektřina, dokážou rozzářit město.
Na druhé straně vánoční barikády se pak brání cynici a grinchové, kteří se hlásí do SVR tedy Strany vánočních realistů a tvrdí, že Vánoce jsou jen marketing, kterému oni nehodlají jít na ruku, a podléhají mu jen ti, kteří nevědí co s časem. Cukroví chutná podle nich dobře i v březnu, výzdoba je lapač prachu, stromeček kýč a bramborový salát zločin proti gurmánství, oni si klidně objednají pizzu. Dárky kupují z donucení 23. prosince na benzínce a vykřikují, že islám má něco do sebe, protože mimo jiné neoslavuje Vánoce. Tváří se nad věcí, ale v hloubi duše tuší, že jim možná něco uniká. Být cynický je pro ně jednodušší než přiznat, že by si vlastně taky chtěli dát punč, zapálit aspoň jednu svíčku s názvem Vánoční sen a pustit filmy Prázdniny nebo Lásku nebeskou.

Tenhle souboj nejde vyhrát, ale pojďme si říct, že ani jeden z extrémů Vánocům nesluší a mohli bychom to letos udělat jinak: ten, komu se opakovaně nedaří v sobě vyvolat ducha Vánoc a cynismem kryje výčitky, si zajde na kurz bydlenkování, aby letos aspoň ten vánoční ubrus vyžehlil. A ten, kdo touží po vánoční dokonalosti, ale přes samé honění se za atmosférou a nejkrásnějším balicím papírem,, si to zapomíná užít, zajde na terapii ke Grinchovi, aby se trochu naředil.

Vánoce jsou o smíření a odpuštění, tak pojďme najít vánoční kompromis:

• Ne, není potřeba péct osmnáct druhů cukroví, zkoušet novinky podle fooblogerů a zapojovat do toho i děti. Bohatě stačí dva až tři skutečně oblíbené druhy a ano, může se ochutnávat už během adventu, to má totiž kouzelnou moc a pomáhá dotvořit atmosféru.
• Ne, není potřeba kupovat dárky i adoptivním opicím, ale vykřikovat, že máte vše, co potřebujete a odmítáte podporovat konzum, je taky zbytečná póza. Koupit nejbližším dárek z lásky, něco, co jim udělá skutečně radost, a pak sledovat, zda jste se trefili? To je přece nádhera!
• Ne, není potřeba zdobit i spíž zevnitř, ale považovat za výzdobu stromeček nakreslený do prachu na parapetu, taky není to pravé ořechové.
• Ne, není potřeba celý advent hrát vánočního skřítka a chodit spát ve dvě ráno, protože musíte po domě rozsypat mouku a udělat do ní stopy, nebo svázat všechny plyšáky a držet je jako rukojmí, protože to děti ocení… Stačí rozkrojit jablíčko a políbit se pod jmelím, co říkáte?
• Ne, není potřeba se shodnout na tom, zda do vánočky rozinky patří nebo nepatří (protože nepatří), nebo jestli má v bramborovém salátu být spíš uzenina nebo jablko (protože uzenina, se ví).

Pohoda není (tedy zatím) olympijská disciplína. Tak se nesnažte vyhrát, protože diplom za vánočního skřítka se bude v životopise vyjímat asi tak jako první místo v hodu šiškou. A vy cynikové si uvědomte, že naprosto zbytečně pohrdáte jediným obdobím, kdy je legální pít teplé víno a snídat bramborový salát, tak toho koukejte řádně využít.
Protože není důležité, jak se stravujete mezi Štědrým dnem a Silvestrem, ale jak jíte mezi Silvestrem a Štědrým dnem?

A pro vás, kteří se během vánočního ochutnávání trochu zvrhnete, máme dobrou zprávu nakonec: V lednu začneme jinak, lépe, jako že se ledňáčci jmenujeme!

Geniálními ilustracemi doplňuje glosu nejlepší z nejlepších, moje kamarádka Marcela, která časopis Kbelák se svým týmem tvoří.