Miluji moře! A přiznám se, že mi chybí! Naposledy jsme byli ve Slovinsku, Barča si toho moc nepamatuje, byla ještě v bezpečí v mámině bazénu. Minulý rok jsme se rozhodli, že převažuje obava a nejistota z delší cesty s miminkem do zahraničí nad pohodou u slané vody. Neradi se pouštíme za každou cenu do dobrodrůža, které může nespokojené batole vyhozené z domácího klidu proměnit v pěknou prudu. Bylo nám dobře na chalupě a na horách v Čechách (článek a tipy na kratší dovolenou s miminem dodám). Co se týče cestování, máme s mužem rádi spíše civilizovanější Evropu, pohodlný hotel, dobré jídlo a osvěžující drinky na baru. Neláká nás procestovat Indii s batohem na zádech, jezdit stopem po Srbsku a neodpočineme si při cestách do neznáma. Relax je pro nás válení na pláži s knihou, často nás obtěžovalo jít si i pro koktejl přes rozpálený písek do hotelového baru, ale pohyb i na dovolené dodržujeme:) Během týdenní dovolené jsme si většinou udělali jeden až dva výlety po okolí. Ráda se na večeři načančám, u moře jsem v modelech odvážnější, sukně jsou kratší, výstřihy hlubší a podpatky vyšší, zároveň i čelo lesklejší:) Na promenádě si vždy koupím nějaké cetky a tričko s nápisem Zakynthos/Rhodos/Ctrete 2012, olivové oleje pro celou rodinu a soli do koupele pro všechny, včetně těch, co vlastní pouze sprchové kouty. Pokud jsem z dovolené neodjížděla opálená jak čokoláda s krásným vypáleným knírem, přibraná o dvě kila z pravidelné ultra all stravy a s pěti přečtenými knihami, nebylo to ono.       Nebo jezdíme rádi na eurovíkendy, kde já se těším na shopping, ráda se kochám cukrárnami a místními trhy, a kdyby mě Honza roztočil na místě, tak netrefím do hotelu. Manžel v ruce pevně třímá mapu a vede mě najisto jak medvídě a ukazuje mi místní krásy. Když mě nakrmí a napojí, svolím k návštěvě jednoho až dvou muzeí.    S příchodem Baru jsme tedy nemuseli radikálně přehodnocovat cestovatelské návyky a letos jsme se rozhodli, že už jí moře představíme. A dlouho jsme řešili dilema: krátký let a pěkný baby friendly hotel ideálně v Turecku nebo v Řecku vs. cesta autem do apartmánů v Chorvatsku nebo Itálii, kufry bez váhových limitů a možnost kdykoli se sebrat a odjet, kdyby náhodou... Problém za nás vyřešili kamarádi, kteří mají vyzkoušené apartmány v Lignanu a tento rok se tam chystají s chlapečkem znovu a přizvali nás. Hotovo! Jedeme autem, cesta Praha-Lignano by měla trvat něco kolem 9 hodin a já nebudu muset každou Barčinu fusekli třikrát obrátit v dlani a házet si korunou, jestli si zaslouží místo v kufru. A stejně pak by přišel zavazadlový polda Jenda a provedl druhou kontrolu a polovinu věcí by mi vyhodil. Pohodáři píší: "Plínky a jídlo, stejně jako nočník a hračky, koupíte na místě." - jenže já nechci na dovolené řešit nákupy nočníku a stresovat se, že nemají růžový s hrochem, na který je Baru zvyklá. Slíbila jsem post o Barčině spaní, jednu věc řeknu již teď - od pěti měsíců spí sama ve svém pokoji, pokud má svůj klid, spí celou noc. Z toho důvodu jsou pro nás pobyty mimo domov, když musíme spát všichni pohromadě, méně pohodlné (původně jsem to nazvala "pěkný opruz":). A platit v hotelu speciální pokoj batoleti? Připlácet desítky tisíc za rodinnou suitu? Cena za pohodlí a spánek do 8 do rána je vysoká. Naopak italský apartmán za krásné peníze je pro 7 lidí, takže v podstatě nemusím nocovat ani vedle muže:) Rozhodnuto, jedeme do Lignana, můžu vzít Barče všechny její ponožky, můžu jí vzít zimní kombinézu i všechny šatičky, co neunosila v létě, bereme nočník, sedátko na záchod, lehátko, ve kterém pije mléko, a když budu chtít, vezmeme Pejskův hrací stoleček, dvoumetrového plyšového psa Montyho i klouzačku (zde tuším zásah zavazadlového poldy Jendy, že to už i na něj bude moc). Mám pravidlo, že pokud jedeme na delší dobu než víkend, tak beru v podstatě vše, co běžně denně potřebujeme, mám pocit, že rozhodováním, co nechat doma a co vzít, strávím děsně času a časem plýtvám nerada. Navíc Murphyho zákon praví "Co doma necháš , tutově postrádat budeš!". Hlásí azuro a tropické teploty? To si říká o vyřazení všech mikin, dlouhých rukávů a čepiček. Ty naivo! Omotávat dítěti kolem hlavy vlastní triko, aby mu nefučelo do uší, to tě čeká!:) Teď je jasné, že nás v Itálii tropy nečekají a budeme rádi za teplo a bez deště. Upřímně? Před třemi lety katastrofická vyhlídka, nyní nadšení:) Pro Baru je největší štěstí sedět na písku a dělat jednu pískovou zmrzlinu za druhou, sem tam se zvednout a jít naházet do vody pár šutrů. To jí splníme do puntíku. Tady navíc bude vše podnikat nejen s rodiči, ale s parťáky, Barči oblíbeným kamarádem Lukym, jeho maminkou Verun a tátou Lukem, takže zábava zajištěna. A rodiče? Večer budeme grilovat a pít dobré víno a Aperol vlastní výroby, žádný lokální bílý rum, ze kterého mám už čtyři roky kocovinu, jen si na rhodské Cuba Libre vzpomenu. Manžel teď řeší, jak pojedeme. Na noc? Brzo ráno? Přespat po cestě u moravských rodičů? Máme pár dní na finální rozhodnutí a věřím, že se rozhodneme správně...Tak dva dny po napsání první verze článku je jasno - manžel si bere v pátek home office, my s Barčou na dopoledne vyklidíme pole, v poledne se všichni sbalíme a frčíme na Moravu, kde přespíme, vyfasujeme řízecky a brzo ráno v sobotu se vydáme na cestu. Všechny vás důrazně žádám, v pátek odpoledne vykliďte D1!! Myslím, že tahle cestovní varianta je ideální. Vždy se snažíme na 100 % zohlednit potřeby a režim Barborky, už víme, kde má její pohodovost hranice (dnes ráno jsem ji zvládla vytočit do běla, protože jsem si od ní odmítla nechat nanést make-up na neumytý obličej...ona ale byla nachystaná se všemi líčidly! Je to kliďas po mně, to je vidět:) Balení mě nestresuje. Nic speciálního sebou nepovezu a kupovat nebudu. Lékárnička bude obsahovat běžné věci jako dětské paralenové čípky, glycerinové čípky a laktulózu, kapky do nosu, do očí a odsávačku. Pro Barču vezmeme pro sichr a do začátku pár skleniček, ale budeme kupovat čerstvé potraviny na místě. Určitě si sebou beru na věci na běhání, možná i knihu, foťák v plné výbavě a nově i polarizační filtr, tak se těším, co s ním vykouzlím na zázraky. O tom, jak nás moře přivítalo a jak se na něj tvářila Baru, napíši článek po návratu a přidám i fotky.