S myšlenkou strávit den či dva bez naší milované jsme koketovali dlouho, ale když už byly hotové plány, tak se zhatily, pak zaúřadovala separační úzkost podpořená Barčinou nemocí nebo něco podobného. Když kamarádka navrhla předoslavit naše listopadové narozeniny a strávit víkend v Berlíně, souhlasila jsem a ráda. V Berlíně jsme ani já, ani manžel nikdy nebyli, zato Katka tu coby au-pair strávila rok a zná jej jako své boty. S mými rodiči jsme všechno domluvili tak, že Barunka bude na prarodiče zvyklá a oni budou vědět, jaké má rituály. Při poslední návštěvě v Pardubicích bylo jasné, že Baru je zase o trochu "dospělejší", rodiče téměř nevnímala a s prarodiči trávila všechen svůj volný čas :-D Nechtěla jsem nic lámat přes koleno a způsobovat trauma všem zúčastněným stranám, ale teď jsem si byla jistá. Odjezd do Berlína byl naplánován na sobotu brzo ráno a návrat na neděli večer. Já se s Barčou přesunula předtím ve středu do Pardubic, kde jsem s ní byla do pátku, uložila ji a odjela. Naši už rozuměli jejím historkám, věděli, co v kterém díle tropí Máša a kdo je obr Vilík. Měla jsem při odjezdu dobrý pocit. Barunka oslovovala babičku „babinko“:-D V sobotu za tmy jsme vyrazili do Berlína. Ubytování jsme měli zarezervované v jednom ze Smarthotel Berlin. Na místo jsme dorazili v půl 9, zaplatili jednu noc a vyrazili rovnou do víru velkoměsta. První SMS od mojí mamky – „Máme se bájo, čteme si. Sice jsme vstávali v půl 6, ale Barunka je v pohodě.“ To nás naladilo. V metru jsme si koupili za 6.70 eur celodenní lístek a vyjeli směrem k Checkpoint Charlie – hraniční přechod, který dříve dělil Západní a Východní Berlín. Dnes je tu na zdech popisována historie a turisté se fotí s afroamerickými vojáky, kteří mají představovat Západ – přece Amerika = černoch:-D Po Friedrich Strasse jsme pak přešli na Potsdamer Platz, kde najdete nejstarší semafor v Evropě, a dřív to bývalo největší staveniště, nyní je hlavní dominantou Sony Center a další office buildingy a mrakodrapy. V sobotu jsme měli v plánu návštěvu Reichstagu, takže jsme se pěšky přesunuli okolo Holocaust Memorial  a Brandenburger Tor k pokladně u Říšského sněmu. Vstup je zdarma a fronta nebyla dlouhá a navíc je na světelné tabuli vidět, na kterou hodinu je kolik volných lístků. Na tu naši nebyl žádný:-D takže jsme se rozhodli, že nedělní dopoledne začneme podle plánu návštěvou Fernseherturm v 9 a na 11 si dáme Říšský sněm. Fronta byla krátká, ale výživná. Vstup se sice neplatí, ale občanku projíždí asi Interpol a každého musí zadat do systému, tak jsme tam hodinku mrzli. Ale lupeny byly naše. Autobusem číslo 100 (dělá okružní jízdu po centru Berlína, zapamatovat!!!) jsme se dopravili na Alexanderplatz, kde jsme si vybrali Burger Kinga jako místo oběda. Co mi tam jako trochu vadí, je skutečnost, že dáte peníze za oběd a ještě po vás chtějí peníze za toaletu a nerozlišují mezi lidmi z ulice a platícími zákazníky. Vedle fastfoodu je nově otevřený Primark, tak jsme jej zkoukli a slíbili se vrátitJ Byla nám pořád dost zima, tak jsme se přesunuli pod Televizní věž do Starbucks, kde mi na kelímek s kávou dle mého přání napsali „Lama Live“ a pak to teda poupravili:-D Odpoledne nás čekala procházka podél Rotes Rathaus (z červených cihel, kde dříve úřadovali rudí komunisté), u řeky Spree jsme prošli kolem Muzea DDR, které máme v plánu příště, a našli jsme moc hezký trh. A už jsme se vraceli přes most na Museum Island, prohlédli si Berliner Dom a nakoukli do Památníku obětí. Přes ulici Unter den Linden jsme se nakonec vrátili na Alex (už jsem děsně zběhlá a zkracuji:-D a vzali Primark útokem. A pak už hurá s taškami do hostelu. Krátký odpočinek a šlo se na večeři – neměli jsme nic předem vybráno, jen jsme chtěli dobré jídlo a víno, a přímo přes ulici na nás poblikávala italská trattorie, která splnila obojí. Že se bude měnit čas, mi vůbec nedošlo, a jen jsem doufala, že Barča nedá budíček našim moc brzo. No dala ho v pět ráno, tedy v šest:-D Nedělní dopoledne začalo na Televizní věži, naštěstí nebyla taková mlha jako v sobotu a viděli jsme asi sedm kilometrů do dálky. Prý to může být až 70 kilásků, to tak nějak nevím, co bych v té dálce měla vybrejlit. Velká atrakce je místní řidič výtahu, který má krásně naučenou řeč, jednu pro cestu nahoru, 40 sekund, a druhou řekne po cestě dolů, taky překvapivě 40 sekund. Divím se, že nemá tik:-D každopádně info dne „výtah jede stejnou rychlostí dolů i nahoru!“. Do Televizní věže jsme měli předem koupený „early bird ticket“, tedy zlevněný lístek za 13 EUR na osobu pro vstup v 9!!!!!! ráno:-D s takovým „ranní ptáče“ přístupem by v Lidlu měli vždy jen oči pro pláč, když jsou v akci kombinézy:-D Protože nám do prohlídky Reichstagu zbývaly skoro dvě hodinky, rozhodli jsme se popojet na Savigny Platz a projít si Kurfürstendamm, jak my znalci říkáme Ku'damm. V neděli teda Němci moc nemakají a i tak jsme zde byli dost brzy, takže všichni Diorové, Vuittonové i Chanelové měli ještě mříže, ale aspoň mě to nelákalo ke slinění přes výlohu. Došli jsme ke kostelu Kaiser-Wilhelm a pak přehopsali silnici až k ZOO. Trochu matoucí je, že mají v Berlíně Tiergarten, což je park, a Zoologische Garten a to je ZOO, jak ji známe, a v podstatě v centru, kousek od metra. Tam tedy také až jindy. Popojeli jsme pár stanice a opět se od Sony přesunuli k Říšskému sněmu. Tady to berou jako dost vážně. Sice jsem jim pípala jak terorista při průchodu senzory, to ale znalecky ohodnotili, že je vina kozaček. Ale následně nás grupili i při vstupu do haly a jeden důležitý pán vždy čekal, až nás bude dost, aby hýbnul rukou a otevřel nám dveře. Výhled je tam fakt moc hezký a zadarmo ještě lepší:-D Oběd jsme dali v samoobslužné restauraci přímo přes ulici, kde nás opět trochu namíchli, že kromě oběda si musíme zaplatit i vstup na toaletu, což teda já, která chodím ráda a často, nesu dost nelibě. Ale jako dostali mě – záchodové prkénko mělo motiv obr kapek, takže jsem nakoukla, zamumlala něco o prasatech, co se neumí trefit, a vyfičela. Pak mi to nedalo no a vrátila jsem se:-D Dali jsme si fish and chips a když Michal poprosil, zda by mohl dostat grilované brambory, tak se Němka vyděsila, proč chce Kartoffeln and chips:-D Možnost, že by si dal brambory místo hranolek ji vůbec nenapadla:-D Odpolední cesta vedla k East Side Gallery. Je to jediný větší souvislý zbytek bývalé Berlínské zdi, která měla 165 km. 1,3 km dlouhý kus zdi, který 100 německých a zahraničních umělců pomalovalo náměty z její historie. Typický je zdí projíždějící trabant a francouzák Honeckera a Brežněva. No a pak už zase návrat na Alex, dokoupení pár drobností a tradá do hostelu a domů. V pondělí jsem dojela k našim, Barunka nejspokojenější na světě, s babi stanovala pod dekou mezi křesly a hned se ptala po dárečkách. Tak tahle premiéra nemohla dopadnout lépe.