O Vánocích si víc než kdy jindy uvědomuji, že čas spěchá jak splašená mr..! A nemyslím čas obecně, ale vnímám hrozně silně, že Barunka roste jak z vody, před očima se z batolátka vyloupla malá holčička. Dnešní článek je takový můj osobní dojímák, Vánoce jsou sentimentální a plačtivé (to ne jako smutné!!) období. A i když my plačky máme málokdy během roku dovolenou, teď je to brutál! Ač jsem to nikdy nedělala a užívám si každý den s naší holčičkou a každý její nový pokrok, sem tam si přeji na chvíli zastavit čas... Před rokem Baru obcházela nábytek, sedala si a lezla. A žvatlala. Na zdi v našem moravském pokoji visí fotoobrazy z focení v Barčině sedmi měsících - Baru s miminkovským kukučem, chmýřím na hlavě, které jsme hrdě nazývali husté vlasy, s drobounkými noženkami. A na gauči pod obrazy metá kozelce ta naše Heidi, děvčátko z hor, s kudrnatým hárem a nohou, co roste každý měsíc o číslo, a tvrdí, že polštáře jsou její kamarádi a proto jim podá ruku a řekne BAF:-D - důkaz fakt velké náklonnosti! Možná je to tím, že přes den už nemá plínku, ale malé spoďárky, říká "čůůůůat" a pak trůní na záchodě a po akci spokojeně zatleská "šikulkáááá":-D Nic jsme nehrotili, občas to vyzkoušeli a na pilu netlačili a po týdnu je Baru profík. Má za sebou podzimní víkend s prarodiči, sem tam tráví odpoledne sama s tetou a když odcházím večer jednou za pár týdnů na nehty nebo na večeři s kamarádkami, neodvádíme už její pozornost, abychom ji netrápili pohledem na odcházející mámu. Musím se spíš tak trochu vnucovat, aby mi slečinka vůbec dala pusu nebo zamávala:-D Plně si uvědomuje lidi kolem sebe, má svůj těsný okruh milovaných, volnější kruh těch, co má opravdu ráda a pak spoustu těch, které ráda pozná, komunikuje s nimi a baví je tím, že předstírá stydlivost ("stydííííííím"). Má spoustu vlastností, ale stydlivá opravdu není:-D Když se baví, dělá fórky a s někým blbne, doplní to pro jistotu hláškou "děááááám egracííííí", aby bylo jasno. Umí ale i vyjadřovat city - když se přitulí k tatínkovi a zašeptá "miluju", jdeme do kolen oba. Když se s ní mazlím, tak hlásí, že ví, že je milovaná. To je a moc! Upovídaná byla vždy, ani jsme nezačali znakovat, protože od roku si vzájemně dobře rozumíme. Ve svých dvou letech vykládá příběhy (Viííííík, boavýýýý maíííííček, áááááááu, Minnie vyéčiáááá, néééé trdlo prdlo bimbo - je to jasné, že?:-D), skloňuje (miluju její "dám to tatínce"), básničky nejen doplňuje, ale "Halí belí" dá sama. O minulých Vánocích jsme si to spíš užívali my s Baru, než že by Baru vnímala ty vzácné slavnostní okamžiky. Letos se těší z dárků, světýlek, vykládá, že u nás byl Ježíšek, pomáhala mi péct cukroví a velké vánoční stromy ji fascinují. A když ji obleču do slavnostního, je třeba se ihned ukázat "tatínkůůůů, sušíííí, paáááádnice!":-D Ale naštěstí si uchovává i pár miminkovsko-batolecích rysů - s dudánkem se nechce rozloučit a až na to dojde, musíme mít hlavně na paměti, že dudáky máme čtyři a nesmíme na žádný zapomenout:-D Po ránu i před spaním sosá z lahvičky mléčko a je u toho tak malinká:-D No a naše miminečko spí s námi v posteli:-D Baru při svém spaní prošla několika fázemi, což jsem popisovala v článku spaní věnovaném. Po Berlíně jsme z fáze "usínám sama ve své postýlce a ve spacím pytli" přešli poměrně nečekaně a rychle do fáze, kterou jsme kdysi striktně odmítali a to "usínám s minimálně jedním rodičem v ložnici a spím zde celou noc a to pod vlastní peřinkou". Usínání trvá déle, Baru si chce povídat "povídej ještě" a chce se mazlit "tuit ke mně", což znamená obejmi mě nebo obejmu tě:-D Druhému rodiči na rozloučenou zahlásí "nononoc". Když jdeme v noci spát, pět minut ji pozorujeme, jak chrní, oddychuje, v jaké je zase supermanské pozici (a ten, kdo má volnou svou půlku postele se nepokrytě šklebí tomu, jehož část Baru kompletně zabrala) a ona se pak probudí a řekne "hajej!". Ano, mohli bychom ji znovu učit na její pelíšek, mohli bychom ji v noci přenášet...jenže ono je to hezké! Postel máme velkou, spíme i do půl 9 a já cítím, že Baru to teď potřebuje, nechce být sama. Je to sice velká holka, ale i velké holky se rády tulí:-D MÁTE NĚKDY CHUŤ ZASTAVIT ČAS? V JAKÝCH SITUACÍCH SI UVĚDOMUJETE, ŽE VAŠE MIMINKO UŽ NENÍ BEZBRANNÉ A JE TO SLEČINKA NEBO MALÝ PÁN?:-D