CO JE U MĚ NOVÉHO A JAK MI CHYBÍ ZÁKLADY…
Přeji vám všem krásnou neděli! Poslední dobou mě zaměstnávají dva velmi odlišné pracovní projekty. Jeden je obrovská výzva - dělala jsem výzkumy na všechna možná témata, ale tohle je pro mě nové, hodně se naučím a rozšířím si obzory. A budu celkem na očích, semo támo:-D Dám vám vědět, držte mi palce, prosím! Nechci být tajemná, určitě se brzy dozvíte víc:-D
No a druhé téma je prostě srdcovka. Mluvit o módě, trendech, módních pravidlech, přešlapech a stereotypech s těmi maximálně povolanými, to je prostě sen. Alespoň pro mě.
Dělat kvalitativní hloubkový rozhovor to není jen tak nějaké povídání na dané téma. Musí se vytvořit príma atmosféra pro lidi různých nátur. Na někoho zabírají fórky (mám už své osvědčené:-D), jiný slyší na blbou blondýnu, kterou rád poučí, další chce partnera na úrovni, se kterým to nebude ztráta času. Je často velká diplomacie a chce to někdy větší než malé množství asertivity!
Povídala jsem si se stovkami různých lidí, ale vždy vím, že mám vyhráno, když: 1. se člověk naproti mě usměje a uvolní se, 2. když si dámy odloží kabelky (člověk s kabelkou na klíně je napůl na odchodu), 3. když pánové souhlasí, že si vypnou telefon.
Různí jsou nejen lidé, ale i ta témata. Někdy jde o fakta a není co řešit, jindy se hrabeme ve vzpomínákách, hrajeme asociační hry a někdy se dostáváme hluboko do podvědomí a třeba se snažíme zjistit, kdy jsou lidé šťastní. Máte otázky na 3 hodiny, upovídaného nebo naopak velmi stydlivého respondenta, a potřebujete se vejít do hodiny a půl.
Slušně se snažíte skákat do řeči, vést hovor správným směrem, klást správně otázky. Používáte možné i nemožné techniky a na konci je největší pochvala, když respondent odchází se slovy "že si moc hezky popovídal, že se toho bál, ale bylo to fajn!" a podá vám ruku.
Ty moje současné rozhovory vypadají ale tak, že nehlídám čas, jen jedním okem sleduju scénář, abychom se věnovali všem tématům, a ti moji lidé povídají a povídají a já prostě poslouchám. Milují svoji práci, svoje řemeslo, móda je jejich život a vášeň. A já se cítím podobně jako při sledování pořadů o vaření nebo čtení kuchařek, kdy bych nejradši vykoupila obchody a vařila a vařila. V tomto případě cítím víc než nutkavou potřebu jít nakupovat.
Když někdo miluje svoji práci, má koníčka, o kterém dokáže hodiny vyprávět, tak jsem fascinovaná, inspirovaná a motivovaná dělat to, co mě baví!
A podobně jsem se cítila na prosincovém Kafi se stylistkami, kde byly všechny dámy do módy zapálené. Jedním z témat byly i základy šatníku. Nebyly tam pro mě v podstatě novinky, ta teoretická pravidla znám (černé formálnější kalhoty, padnoucí džíny, bílá košile, sako, kabát trenčkot, kabela a psaníčko, kožené boty, balerínky, lodičky ideálně tělové a černé, bílá trika, malé černé, klasická pouzdrová nebo áčková sukně ke kolenům apod.).
Ale... vím, co mi v šatníku ze základů chybí, ale nejsem schopná je dlouhodobě doplnit. Dobře padnoucí kvalitní černé kalhoty jsou pro mě neexistující artikl. Koženou bundu, která nestojí deset tisíc nebo není těsně pod prsa, jsem už taky dlouho neviděla. Ale zamakám na tom! Jedno z mých předsevzetí na rok 2015 je nevěnovat tolik pozornosti trendům a módním výstřelkům, ale zaměřit se na klasiku.
Sezóna jaro/léto 2015 bude o jednoduchosti, pohodlí, oversize není synonymum pro nepadnoucí, ale je to trendy. A to přímo volá po univerzálních základech, zemitých barvách.
Ráda bych klasické černé kalhoty. Ty, které jsem si nedávno koupila v Lindexu na Blogerku roku, mě bavily hrozně moc. Vypadaly jako kožené, měly perfektní střih, ale lesk se opral a ztrácí tvar:( Chci kalhoty cigaretového střihu, které dobře sedí na zadku. Třeba tyto (pokud vás některý můj kousek zaujme, do eshopu se dostanete kliknutím na obrázek).










