Protože se na mě sem tam někdo z vás obrátí s otázkou ohledně toho, čím fotím, jak fotím, kde jsem se učila, co jsem ohledně focení četla, v čem upravuji apod., rozhodla jsem se sepsat pár svých tipů. Já jsem v procesu učení neustále a vždy budu. Focení a úprava fotek jsou krásné v tom, že se máte pořád co učit. Zároveň to je na nich i to šílené. Nikdy není hotovo:-D A jestli máte, podobně jako já, tendenci k tomu nebýt nikdy spokojení, tak je mi vás líto, znám to:-D Do mých třiceti jsem fotila klasickým, poměrně kvalitním kompaktem od Panasonicu. Šikovný stroj, zvládl selfíčka, dovolené, party. Ale pak mi manžel ke třicetinám koupil zrcadlovku. Bazarovou Sony Alfa 350 se dvěma objektivy a malým externím bleskem. Začátky byly krušné, nechtělo se mi to tahat (váhový rozdíl je opravdu značný, nehodíte to jen tak do kabelky, potřebujete brašnu a ty nebývají zrovna ve stylu elegantního psaníčka). V místnosti jsem to měla stále máznuté, z automatu jsem se radši ani nehnula. Venku fotil moc hezky, ale zase jsem bojovala se vzdáleností od objektu, ani jeden objektiv nebyl vyloženě univerzální. Když něco dělám, chci tomu rozumět, tak mi manžel objednal kurz focení. Firma Nicom, víkendový kurz, bylo nás asi patnáct (to znamená i patnáct různých zkušeností s focením, patnáct různých potřeb a typických objektů a patnáct různých fotoaparátů). Probíraly se úplné základy, pro mě bylo nové fakt všechno. Vždy dopoledne teorie a odpoledne jsme to šli zkoušet ven. Proč se na kurzu pro naprosté začátečníky učí panning tedy focení objektů v pohybu (auta apod.), to sama dodnes nechápu. Ani na Barču v největší rychlosti to nevyužiji. Po kurzu jsem měla pocit, že jsem objevila Ameriku - přišla jsem domů a první, co jsem udělala, přenastavila jsem vyvážení bílé u jednoho z automatických programů na kompaktu, a rázem přestal fotit po šmoulovsku a nebyli jsme modří, ale normálně barevní. Netvrdím, že jsem se tam naučila fotit, ale lépe jsem poznala foťák a pár základních pojmů. A focen mě hned bavilo víc, když už jsem se v tom trochu vyznala a nebála jem se na cokoli sáhnout, že mi foťák vypoví službu. To už jsem byla těhotná a věděla jsem, že Barunku budu fotit hodně. Tak jsem začala dívat i po programech na úpravu fotek, stále jsem hledala na internetu články a knížky, které by mě mohly posunout zase o kousek dál. První rok a půl byl vážně ve stylu "pokus omyl", krok dopředu a dva zpět. Když jsem na FB nebo koníkovi viděla fotky, které se mi líbily, ptala jsem se autorů na typ foťáku, na úpravy. Výhoda byla a je, že můj strejda fotograf, který fotí skvěle, má naprosto stejný stroj, tak mi hodně radil. Během roku jsem dokoupila další objektivy, od strejdy dostala výkonější externí blesk a prala se s tím více nebo méně statečně:-D První program, který jsem si stáhla, byl volně stažitelný Picasa. Následovaly online programy picmonkey, ipiccy a nějaké další, které si už nepamatuji, ale byly si všechny hodně podobné. Jsou to programy, které vám pomůžou fotku oříznout, prosvětlit (úpravy expozice, jasu), dodají život či sytost, můžete lehce hýbat s barvami, pohrát si s přednastavenými barevnými filtry. Podle mě pro začátek naprosto stačí. A důležitá funkce, kterou u Picasa využívám dodnes, je dělání koláží. Nutno tedy podotknout, že opičák picmonkey už má dnes velkou část funkcí zpoplatněnou, takže se mu asi daří:-D Nejdřív jsem měla pocit, že úprava musí být vidět! Aby bylo jasné, že s fotkou dál pracuji. Pak jsem měla období, kdy jsem se naopak snažila upravovat co nejméně a mít fotku co nejlepší rovnou. A řeknu vám, že mít foťák, který při ISO vyšší než 400 zrní jak vypnutá televize a který v místnosti bez externího blesku fotí jedině máznutě, je velká škola. Prostě děláte, co můžete. Studovala jsem kompozici, sledovala fotografy, kteří dělají rodinné focení, ptala jsem se kdekoho. Jeden čas na koníkovi vypukla mánie "fotíme pevnou padesátkou" - neměla jsem tenkrát moc tušení, jaké jsou její výhody, ale rozhodně jsem ji chtěla taky:-D Jediný možný fotoaparát na focení dětí a portrétů:-D S koupí tohoto objektivu mám spojenou pro mě dodnes velmi silnou historku - našla jsem na ověřeném bazaru paladix.cz pána ze severní Moravy, který tu padesátku, co jsem chtěla, prodával. A jeho reakce? "Posílám Vám ji, vy ji přes víkend vyzkoušejte a pak pošlete peníze nebo objektiv nazpět." Pro mě neuvěřitelné! Jednalo se o dva tisíce a já jsem z důvěry prodejce dodnes v šoku. Na druhou stranu, když jsem si kupovala univerzální sklo 16-105 a platila předem deset tisíc, měla jsem na poště trochu sucho v krku, když jsem balíček rozbalovala - paní mohla poslat písek od Jadranu a já bych se s ní asi těžko pak handrkovala. Nestalo se tak, mám s bazary jen dobrou zkušenost. A i s kvalitou strojů - fotografové se o své mazlíky skvěle starají. Když jsem začala mít pocit, že chci úpravy dělat víc do hloubky, koupila jsem si český program Zoner. Opět mohu jen doporučit - je v češtině, není zahlcený funkcemi, tudíž pro základní až pokročilé úpravy ideální. Já si v 99 % případů stačila s ořezem, úpravou expozice, černého bodu, sem tam trochu hnula barvami nebo s živostí, lehce jsem doostřila, někdy něco umázla a případně vyretušovala beďara:-D Zejména pro naše domácí použití to stačilo naprosto. O tom, co jsem o focení četla (knížky, weby o focení, FB skupiny), o Večerní škole focení, o výběru nového foťáku a objektivu a o začátcích s Photoshopem zase příště. Kdyby vás cokoli zajímalo, pište!