Máme za sebou víkend ve dvou v Třebíči. Všem doporučuji. A není třeba jet nutně do Třebíče, ale prostě jet jen ve dvou, opustit byt, kde pořád vidíte, co je třeba uklidit, protřídit, na co nemáte čas, když se vám děti pletou pod nohy, doma musíte vařit. V hotelu je krásný čistý pokoj, hotelová restaurace nebo v našem případě i skvělá restaurace jen přes most. Ani jeden z nás nepracoval, četli jsme si, u oběda a odpolední kávy si dlouze povídali, odpočívali jsme a ani nám Barunka nechyběla. My jí ostatně taky ne:-D Musím naši holčičku, asi posté, pochválit. Stal se z ní obrovský parťák a vnímám hodně silně, že se vyplatilo, jak jsme k ní od mala přistupovali. My jsme rodiče a ona dítě, ale neznamená to, že jí vše zakazujeme, má dost volnost, která je v mezích. Ale hlavně jí nelžeme, neděláme z ní troubu. Takže když jí teď řeknu, že si bude užívat pár dní sama s babi, dědou, tetou a spol. a já jedu za tatínkem a pak si pro ni do Pardubic přijedeme, tak mi mávne, pokud je opravdu dobře naladěná, tak i pošle vzdušný polibek, a dál se věnuje dědovi. A v neděli prý nás nějak vycítila, tak mamce říkala, že si pro ni maminka s tatínkem přijedou. Ale v naprostém klidu. A když nás po probuzení viděla, tak jásala, že si pro ni přijela její "rodina" - na můj tázavý pohled (ne, opravdu se doma takhle nenazýváme:-D) mi můj táta vysvětlil, že jí povídá před spaním o Mauglím a bylo třeba jí vysvětlit rozdíl mezi rodinou a smečkou:-D Do Pardubic jsem s Barunkou odjela dva dny předem. Ještě jsem s mojí parťačkou absolvovala i nehty a moje nehtařka mi odmítá dávat večerní termíny, že Baru je hrozně hodná. A pak už si mě slečinka v Pardubicích nevšímala a užívala si "rodinu":-D Mě čekala i kosmetika, už to bylo opravdu třeba a potvrdil mi to i "vodo-měřáček" mé kosmetičky Nadi - ten před ošetřením hlásil, že mám místo pleti poušť s celými 18 % vody a po ošetření 62 %, takže dobrý:-D A můj táta mezitím Barunku uspal a sám si s ní zdřímnul:-D Z Baru se kromě společenského dítěte klube velký empatik - ráda chválí a přesně ví, jak se ke komu chovat. Takže tátovi při dávání plínky na spaní nemetá kozelce po posteli jako mně, ale ukazuje mu, jak plínka patří. Jak táta říká "Je na něj hodná!":-D A táta si s mamkou rozdělili role a prostě po O uspává táta, nevídané neslýchané:-D Já v pátek dopoledne odjela, čekalo mě focení. V lednu jsem spolupracovala na speciálním vydání časopisu o pánské módě a budu uvnitř na fotce, ou jéééé:-D Ano, bylo téměř pod nulou, divím se, že po Vltavě nepluly kry, ale šéfredaktor Honza nás nakazil svojí dobrou náladou a my místo v teplém ateliéru pózovali na břehu řeky. Nikdy, nikdy, nikdy nebudu modelka, definitivně jsem se rozhodla! Zimu potlačit neumím, celou dobu jsem visela očima na svém kabátku:-D Ale na fotku se těším:-D A pak už jsme vyzvedla manžela a jeli jsme směr Třebíč. Hotel přímo na náměstí, krásný pokoj, pár situací jak ze seriálu Čtvrtá hvězda, ale my byli tak naladění a nadšení, že jsou před námi dny ve dvou, že co bych normálně trochu prožívala, jsem teď brala jako vtip a dost jsme se nasmáli:-D Večer jsme společným silami dodělali fotoknihu, uff, máme ji z krku:-D a odpočívali. Honza je hodně na památky, já mám v našem páru roli třídního šaška a dost si to užívám, takže mu prohlídky chrámů, bazilik nebo čehokoli jiného zpestřuji dementními dotazy a ptám se, kdy už si zasloužím kávu a dortík. Co absolutně doporučuji, je restaurace Coqpit - jídlo nebesky dobré, velmi příjemná obsluha i prostředí, ocenění jako baby friendly podnik. V Coqpitu jsme se nakonec stavili i na odpolední kávu a zákusek. V kavárně, která sice byla blíž bazilice, bylo absolutní dětsky přívětivé prostředí a Honza prohlásil, že jsme se nezbavili našeho sviště, aby nás otravovaly cizí dětičky:-D A určitě pro milovníky historie vřele doporučuji návštěvu baziliky sv.Prokopa - je to v každou celou hodinu, jedině s průvodcem, poslední prohlídka v 16.00, měli jsme fajn průvodkyni, trvá to půl hodinky. Honza zajásal, měli jsme kliku, přišli jsme za pět čtyři a prohlídku stihli, aniž bychom o tom dopředu věděli. Já jásala taky, fakt:-D Protože v neděli ráno už nebylo moc počasí na courání venku, vyjeli jsme směr Pardubice s tím, že se stavíme v Chrudimi na procházku a oběd. Tam fičelo tak, že jsme chtěli rovnou jíst a ...restauraci jsme nenašli. Ok, najíme se v Pardubicích - Bonte rezervováno na celou neděli, U Dvou kohoutků v neděli není otevřeno. Gastro-bohové se proti nám spolčili:-D Naše svatební Birdie však nezklamalo:-D A pak jsme už jeli za rodinou:-D Já v autě dočetla Přízrak od Jo Nesbo, chytila jsem slinu, takže během týdne zvládnuty dvě nesbovky, dobře já:-D A když mi pak mamka napsala, že Barunka je pro ně jako živá voda a balzám, tak jsem si říkala, že máme fakt štěstí (na rozdíl od moderního fotra a Nataši, kterým prarodiče Čeňka odmítají hlídat i odpoledne:-D). Víkend v Třebíči byl dárek od nich a rovnou avizovali, že hlídání zajištěno:-D Jak to máte vy? Máte možnost si někdy od dětí "odpočinout"? A využíváte takové možnosti? Co pak podnikáte?