Mama LIVE bude double-mama, jak jsem vám již prozradila. Jsem v 5.měsíci a chci se s vámi podělit o svůj první trimestr. Takže mámou podruhé. Bude sranda:-D Naše druhé miminko by se mělo narodit v půlce září. Já v tom hned viděla zásadní výhodu – když vše půjde, jak má, bude dávno po plavkové sezóně a do příštího léta se jistě s poporodními kily vypořádám:-D No a, brzy dvojnásobná, teta Alen mi odhalila další výhodu zářijových narozenin – naše děťátko bude moci slavit se spolužáky, nosit do třídy bonbony – a to se vyplatí:-D Je to zvláštní, jak se mi vrací těhotenství s Barunkou. Je to totiž dost podobné:-D  Bříško už trošku roste, zatím moc nenabírám, ale to se rozjede, pomalu mě přechází nechutenství:-D Barunka se těší, má s miminkem svoje plány – až bude plakat, pochová ho a vezme na procházku. My se těšíme taky, ale je to s příměsí obav a nejistoty – dvě děti – zvládneme to? Jak těžké to bude? Zvládli to jiní, zvládneme to taky, ale hukot to bude! V čem je to zatím stejné nebo hodně podobné: Šlo „to“ docela rychle, což mě, plánovačku, nadchlo. Zjistili jsme „to“ pomocí testu hned, jak to bylo možné. Žádné překvápko pro manžela se nekonalo, sledovali jsme test spolu. Rodině a přátelům jsme to oznamovali různě, ale velké tajnosti jsme s tím nedělali. První měsíc mi nic nebylo, díky bohu, byl velmi pracovní, na nějaké ranní polehávání a spánečky po obídku nebyl čas ani prostor. Nechutná mi maso, celkově mi většina věcí spíš nejede, nevoní. Jsem na banánech, croissantech, bramborové kaši a sladké rýži. Pít musím ideálně cokoli s bublinkami, naopak nijak neprahnu po své milované kávě. Jen tělo vycítilo, že je práce méně a že mám „frei“, naservírovalo mi těhotenské divnostavy v plné parádě jako u Barunky – nezvracím, o to je těžší vzbudit lítost u okolí:-D „Jen“ je mi celé dopoledne zle, ležím, jen vstanu, tak se mi zamotá hlava. Pro lepší představu si vybavte opravdu protivnou kocovinu. Barunka je neuvěřitelně citlivý parťák, a když viděla, jak je máma mimo, tak si prostě pouštěla na tabletu pohádky, díky bohu už chce sledovat i ty delší jako Shrek, Lví král nebo Kniha džunglí. Vždy si hned ráno nanosila do naší postele hračky a knížky a celé dopoledne jsme takto trávily. Společenský život jsem dost omezila, spánek má v současné době prioritu. A hlavně je to i dost o psychice, takže myslet celé dopoledne na to, že po Barčině spaní někam jedeme, zaručuje celodenní migrénu a kocovinu až do večera:-D Na Baru je znát, že vítá společnost, tátu hned po jeho příchodu z práce chňapne a nepustí. S divnostavy souvisí nejen asociálnost, ale i chybějící potřeba dělat se hezkou, tudíž vypadám jak hydra, nemocná, smutná…vadí mi to, vadí mi, že o sebe dost nepečuju, ale nemám energii. A nemám z prvních měsíců skoro žádné fotky, kdo by takovou škebli fotil:-D Rodit chci a snad i budu ve stejné porodnici, tedy u Apolináře. Je pro nás priorita lékařská péče a péče na novorozeneckém oddělení. Je to porodnice pro nás dobře dostupná. Známe to tam. Tudíž bylo jasno. A registrace byla stejný adrenalin jako před třemi lety. Registruje se v den 14+0 (oproti minulým letům je v ten den možné zvolit i starší datum, než váš termín porodu, a pokud se vám nepodaří ukořistit tento termín, můžete to zkoušet ještě pět dalších dní). Registrace začíná v 8.00 a je 8 volných míst. Manžel měl na notebooku přesný čas, já na notebooku nachystanou stránku s registrací, stačilo kliknout, ale nesměla jsem to udělat ani o vteřinu dřív, znamenalo by to vracet se a nanovo a tady jde opravdu o sekundy. Osmá hodina, klikám! A najednou jsem zmatená a dezorientovaná, nemůžu najít ten termín – Honza na mě křičí „vyber to!“ – měla jsem pocit, že uběhlo pět minut, ale byla to sekunda:-D Neviděla jsem náš termín, protože už zbýval jen jeden čas a přehlédla jsem ho. Naštěstí jsem se rychle probrala, klikla, OK a … „Máte termín“. Bože!!! To jsou nervy:-D Co je jiné: Hned první kontrola u lékaře – miminko tam je, ale ještě není srdeční činnost. Doktor pro to má uspokojivé vysvětlení, ale je to takové…no chápete mě. Za týden jdeme znovu a srdce buší jako zvon, uffff! Možná si to už tak nepamatuju, protože u Barunky mi sice taky po ránu bylo blbě, ale do práce jsem se vypravit musela, tudíž jsem i o sebe trochu dbala, ale teď teda pleť stojí za prd, ruce mám sušší a sušší. A od 2.měsíce nosím slušivou kojící podprsenku místo své běžné s kosticemi. Není nijak odpudivá, vypadá jako sportovní, a čím méně ji cítím, tím lépe. Jsem nějaká přecitlivělá. První screening – u Baru jsme to neřešili, doktor řekl „naprosto v pořádku“ a bylo…ale pravděpodobnost  Downova syndromu byla tehdy opravdu nízká, to si pamatuju. Teď mě číslo dost šokovalo. Výsledek je negativní, je mi o tři roky více, ale stejně…No obrečela jsem to. Při další kontrole mě můj doktor uklidnil, že je to hezký výsledek, tak snad ano, ale „divný“ pocit přetrval. Mám výčitky, že si s bříškem málo povídáme, že ho zanedbáváme. U Baru jsem pořád břicho hladila, povídala si s ní. Teď si vzpomenu, že jsem těhotná jednou denně. Věřím, že to přijde, až ucítím pohyby. Co se osvědčilo, v čem pokračuji: Bříško, boky a další místa, kde by mohly vzniknout strie, mažu krémem Elasti-Q, případně masážním olejíčkem Hipp Mama. Ač na strie trpím, jak se ukázalo v pubertě, kdy jsem hodně vyrostla (oficiální verze, ta neofiko je, že jsem i pěkně přibrala:-D) a popraskaly mi boky a vnitřní strana stehen. V těhotenství s Barborkou neprasklo nic a budu moc ráda, když to tak zůstane. Krém Elasti-Q není nijak výrazně voňavý, což je super, ale hlavní výhodou je, že ač promašťuje, není mastný a lze se okamžitě oblékat. Olejíček dávám na noc pod pyžamo. Každý den zobu kyselinu listovou. Mám tak dobrý pocit, že pro miminko a sebe něco dělám. Zatím mi nejde snaha o pestrý a vyvážený jídelníček, protože mi toho spoustu nechutná, ale určitě se vyhýbám plísňovým sýrům, syrovým rybám a masu, alkoholu. Podtrženo, sečteno, první trimestr mám ráda za sebou. Byla to únava, divnostavy, pocity, že se Barunce nevěnuju, jak by zasloužila, že se nevěnuju manželovi, sobě, přátelům. Jaké vzpomínky na první trimestr máte vy?