Mama-live
KDYŽ SE ŘEKNE “RODINNÁ OSLAVA”…
Máme za sebou první letošní rodinnou oslavu na naší chalupě. Opět jsme se sešli v hojném počtu a já to miluju. I Barunka byla ve svém živlu, vyšlo nám počasí, běhala po zahradě, v té veselé grupě se vždy našel někdo, kdo s ní seděl na písku, krmil kozy, kopal si s ní míčem, houpal ji nebo „řídil traktora Toma“ (své první "garde", babi Zuzku, trochu šokovala - babi si šla pro brýle a Barča mezitím na traktor vylezla a sháněla se, jak se to startuje:-D) Navíc tam byl i pětiletý bratránek, kterého okamžitě objala, a rok nevidění se, jakoby nebyl:-D Celý rok se na květen těším. Slaví se hned několikery narozeniny, pět žen z rodu:-D Ženy rodu… Ano, už můj praděda rád hudroval a větu začínal „Ženskejch plný stavení..“ – je to tak, několik generací nazpět se u nás rodily vždy dvě dcery a muži do rodiny byli přiženění:-D Tuto "tradici" zrušil před pěti lety malý Filípek a vypadá to, že se na to chystá i náš Ferguson:-D Naši muži drží při sobě, mají společné to, že často vylézají ven ze svých úkrytů až k večeru – můj táta míval svoje auto, strejda Martin ryby, naleziště kamenů nebo pracovnu. Už ale nejsou tak pevní a třeba s příchodem Barči na svět táta auto nechává prázdné a věnuje se vnučce. My ženy máme společné to, že jsme strašně užvaněné a třeskutě vtipné, jedeme rok co rok naše oblíbené historky, u kterých řveme smíchy (a nevšímáme si pohledů mužů, kteří už to slyší posté a často nechápou, kam se poděla původní a pravdivá verze story). A rády se fotíme – vždy vznikne minimálně jedna sestřenkovice – tedy fotka mě, mojí ségry a našich dvou sestřenic Alči s Terkou, jsme silná čtyřka a už jsme toho spolu hodně zažily. Když mi bylo deset, Alča se narodila, strašně ráda jsme ji hlídala. Pak bylo období, kdy jsme spolu i pařily:-D Alen s Terkou byly moje družičky. A teď ony hlídají Barču…Tohle je to, co mám na naší rodině nejradši. Držíme při sobě. A jsme spolu rádi. 521460_10151825689435634_813947116_n 543179_3340751760502_111370630_n 376508_10150398667665768_400763588_n 374827_10150476240915768_363215805_n 267944_10150248036820768_454357_n 242619_10150210628740768_1406831_o 258531_10150210631630768_6702336_o A tento rok slavíme samá jubilea. Naše oslavy mají standardizovaný průběh, který je vypilovaný a neměníme jej:-D Po obědě a „nádobí“ se plynule přesuneme ven a začneme dělat narážky na to, kdy se bouchne první lahev – často bývám hlavní křikloun, tentokrát mě zajímal více dort:-D šampíčka s jahodami, dort a první jednohubky. Již několik let je jednou z tradic „kvíz“ a my si je vzájemně připravujeme nejen na oslavy, ale i třeba když někdo jede na delší cestu, tak aby se mu ukrátila dlouhá chvíle. Kvízy máme různorodé – já s Honzou jsme slavili úspěch s velkým „soundtrackovým“ testem – měsíc předem jsme jej chystali, 50 písní z filmů a seriálů:-D Ale nejlepší jsou kvízy rodinné – milujeme vyprávět si (často ztrapňující) historky, děláme si (neustále) srandu jeden z druhého a v kvízu se to vše použije. Dnes jedna z oslavenkyň, moje nejmilejší teta Radka, měla skvělý test zaměřený hodně na ni a pak i na nás ostatní. Brečeli jsme smíchy, a protože jedu hodně na vítězství, překonala jsem svou přirozenou touhu být (někdy až příliš) vtipná, snažila jsem se myslet jako Radka a spolu s Honzou jsme byli jedni z vítězů:-D Radka tentokrát měla i překvápko v podobě starých alb, takže jsme se mlátili smíchy nad svými "starodávnými looky" a módními kreacemi. Když se setmí, strejda Martin nachystá karaoke, už je několik let dané, že můj táta tklivě pěje Muchomůrky bílé, já se při dostatečné hladince hecnu a s něčí pomocí střihnu Na ptáky jsme krátký, moje mamka dá něco v němčině:-D, Honza Ptáka rosomáka apod. A kdo nezpívá, tančí a fandí:-D A večer „masa a sosy“, tedy grilování.
243853_10150210632280768_623509_o

Zde za povšimnutí stojí obzvlášť Radčino (blondýnka vpravo dole v rudých šatech) "gesto" - heslo znělo stejně jako na mé rozlučce "Girls go bad!":-D

Jednou z dnešních oslavenkyň byla tedy moje teta Radka. Je zároveň i mou kmotrou. Je o pět let mladší než moje mamka, takže byla v pubertě, když jsem přišla na svět. A mám s ní spojenou spoustu bezva vzpomínek. První řasenka? Od Rádi. Moje první moře? Byla tam. Každý měsíc mi kupovala časopis Filip. Když byl můj táta na stáži, jeden den v týdnu nás se ségrou chodila vypravit do školy a školky ona a dělala nejlepší ovesnou kaši s kakaem. Když za ní přijel strejda z vojny na víkend, já s nimi šla do kina na Medvědy a jako správný ocásek jsem s Ráďou jela Martina vyprovodit i na vlak:-D (Jak já tyhle svoje vlastnosti vidím teď v Barče, která je ráda obklopena lidmi, musí být u všeho a ideálně ve středu pozornosti:-D) A pak jsem už ráda chodila hlídat její holky, protože po Radčině příchodu domů následovalo popíjení:-D Kromě toho, že pro mě bylo důležité, jak Honzu přijmou moji rodiče, ségra a nejbližší kamarádky, záleželo mi i na Raduš:-D Viděli se poprvé na menším rodinném setkání a okamžitě padaly fórky, to je vždy dobré znamení! Za tři týdny slaví moje dvě nejmilejší, mamka a ségra. Takže dalšímu vstupu do rodiny neutečete:-D Ale já sice píšu, že se těším na květen, ale my se na chalupě hodně vídáme i v létě, na podzim pak jsou další oslavy, Vánoce mají také jasný řád a rodinný program, překlenou se v další narozeninové juchajdy a máme další květen:-D Jestli bych chtěla, aby něco naše děti cítily, tak to, že rodina tu pro ně je a nikdy je nedá. Myslím, že se nemusím bát…   PS: Fotek z oslavy mám plnou kartu, ale doplním je později, páčto jich je fakt moc:-D