Druhý trimestr je za mnou - měl hodně všelijaký start, ale končím ho s úsměvem na rtech. Přešly mě kocovinové stavy, což kvituji s povděkem. Už jsem to zase já a když srovnám s druhým trimestrem u Barunky, tak já a výrazně méně unavená. Víte, že nám nevyšel moc pěkně druhý screening a podstoupili jsme amniocentézu. Ale výsledek je ten, že čekáme naprosto zdravého chlapečka. A od chvíle, kdy nám to oznámili, jsem vnitřně rozkvetla, zhluboka se nadechla a začala si to strašně užívat. A zbytek druhého trimestru se vznáším na opravdu šťastné vlně. Asi je to i znát - já se sice při pohledu do zrcadla jinak necítím, ale slýchám, že zářím. Psychika dělá opravdu hodně. V čem je to zatím stejné nebo hodně podobné: Fyzicky se cítím opravdu dobře, nejsem unavená, nic mě nebolí, bříško je sice už jasně vidět, ale neomezuje mě. Co se týče vyšetření, tak jsem absolvovala test na těhotenskou cukrovku (Tentokrát mi dělal problém nejen glukózový koktejl, ale zapíjela jsem citronádou - no když se mi při posledním loku zvedl kufr a hrozilo, že všechna "práce" přijde nazmar, hodně jsem se lekla :-D , ale celkem bolely i odběry, prostě žíly lepší mít už nebudu. Ale na druhou stranu jsem byla čilá jak rybka, žádné motání hlavy, únava.) A uffff, nemusím končit se svou lžičkou nutelly denně. Snažím se jíst  hodně zeleniny a ovoce, nemám speciální chutě, nijak se necpu (ono už to ani tak nejde, Ferguson zabírá čím dál víc místa a to právě na úkor žaludku). Přibírám pomaleji než u Barunky a cítím se dobře nejen psychicky, ale i fyzicky. Plánovala jsem těhotenské cvičení a nějak na to zatím nedošlo. Vždycky mě překvapí, když se mě někdo ohleduplně ptá, zda si dám Caro...piju dvě až tři kávy denně, stejně jako u Baru a nevidím v tom problém. A protože se doteď rádi díváme na Barunčin 3D ultrazvuk, šli jsme na něj i u našeho chlapečka - on je prostě Barunka s pindíkem :-D Doktorka, která ultrazvuk dělala, byla opravdu pečlivá a krásně nám vše popisovala - suma sumárum mám v břiše souměrného krasavce s dostatkem  vody v bazénu a s kvalitním krycím povrchem. Lékařka mě i uklidnila - kontrola po odběru plodovky v Gennetu totiž ukazovala, že velikost našeho miminka je malinko pozadu za tou tabulkovou (a můj gynekolog padal smíchy, když jsem mu tlumočila doporučení kontrolovat častěji váhu - prý co by se tak asi mělo dělat, kdyby byl prďolka menší, že on děti nenatahuje:-D), ale na 3D ultrazvuku se ukázalo naprosto tabulkové miminko. Absolvovala jsem i úvodní schůzku v Apolináři "back to Hogwarts" - kdo znáte Harry Pottera a kdo znáte Apolináře, asi chápete, prostě to tam vypadá jak v Bradavicích :-D  Myslím, že jsem dost sběhlá, co se internetu a různých formulářů a aplikací týče, ale přihlašovací systém u Apo je na mě zřejmě příliš a já naklusala do porodnice a naštvaně psala Honzovi, jak mě baby předbíhají a jak se zase příště budu někam objednávat :-D Díky bohu rodím na stejném místě a moji anamnézu z minula stále mají, tak jsme to jen v rychlosti upravily, neměla jsem žádné komplikace a telefon má manžel taky stejný :-D V systému jsem totiž objednaná nebyla a ve finále jsem to byla já, kdo se vetřel mimo pořadník... Teď se v Apo uvidíme až 3-4 týdny před termínem, až mě tam odešle gynekolog a začnu chodit na monitory a kontroly (a pevně věřím, že Ferguson bude větší čilouš a nebudeme dávat pravidelně i zátěžové testy). Užili jsme si jarní focení s minibříškem, tohle bylo opravdu spíš o nás třech, domácí pohoda. Focení vyloženě těhotenské budeme mít v létě a už teď se těším. Co je jiné: Co je jiné, jsou pohyby miminka - cítila jsem je asi o pár dní, možná týdnů dříve, o to nejde. Ale zdají se mi silnější, kluk bude fotbalista po tátovi :-D Já vždycky nad tím srovnáváním váhám, je úplně jiné být těhotná a chodit do práce, celý den se soustředit na pracovní povinnosti, psát reporty, komunikovat s kolegy a klienty, moderovat skupiny, jezdit po republice, prezentovat a domů se vracet v sedm večer, když to jde dobře. Teď si děláme s Baru tempo dne, jak se nám líbí, ji docela trápí kašel (zdá se, že bude alergik :-( ), po obědě si sednu na gauč a odpočívám nebo si i zdřímnu. To pak ty pohyby a kopance vnímám víc. Ale prostě mám pocit, že je to silák :-D Myslím, že si i víc užívám těhotenskou módu, to ostatně uvidíte v outfit postech. Chci si léto vychutnat a móda k tomu patří. U Barunky se mi povedlo po celou dobu těhotenství prakticky neonemocnět, teď jsem se nemoci neubránila a spolu s Baru jsme odpadly. Ona měla náběh na zánět středního ucha, rýmu jak trám, já bolest v krku jako už dlouho ne. Opět mi jako kolikrát předtím pomohly "babky koníkářky" - na můj dotaz, čím se mohu léčit, když vlastně skoro žádné léky nemohu, jsem měla do hodiny dvacet odpovědí - shodovaly se na Septisanu, který jediný je testován a těhotné jej mohou na bolest v krku, i jsem kloktala slanou vodu a po dvou dnech to bylo skoro dobré. Co mě moc těší, je navrátivší se chuť do psaní a vytváření blogu. Sepisuji si témata, píšu jeden článek za druhým (někdy bych nejradši dala dva denně :-D). A opět mě baví focení -  o to víc mě mrzí, že se teď rojí žádosti o focení a já musím odmítat - snažím se rodinky fotit v pohybu a nechci v létě s pupíkem, co už bude spíš pupek, nutit děti sedět na dece a pózovat ala Kája Mařík, to není ono. Pomalu nakupuji klučičí hadříky a už opravdu musím nafotit Barunčiny věci, které prostě nejsou barevně neutrální (90 % jejího šatníku) a začít nabízet - ptám se i zde - měli byste zájem? Kde byste rádi kompletní nabídku viděli? Já se přikláním k albu na FB blogu - vytvořila bych alba a domlouvali bychom se přímo pod fotkami. A začínám mít pocit, že bych měla chystat a nakupovat a syslit, ale nějak se nemůžu dostat do tempa :-D Dala jsem do Gesslein servisu náš kočárek a vybrala mentolové doplňky, abychom ho trochu chlapecky inovovali :-D U Barunky jsem měla zásoby a spoustu věcí využila až o dost později nebo vůbec, navíc máme možnost okamžitě dle potřeby reagovat a vše dokoupit v lékárně, drogerii apod., tak si myslím, že tentokrát nebudu hrotit. Často vídám  v diskusích, kde se maminky dvou dětí vzájemně uklidňují, že to "peklo" zažívají všechny (= dvě děti jsou mazec, prýýýýýý), že velká pomoc je mít mrňouska v šátku nebo nosítku a tudíž volné ruce a víc manévrovacího prostoru. Nejsem šátkovací maminka, nosička. Máme doma nosítko Ergo, ve kterém Baru byla poprvé v 10 měsících a bylo zakoupeno hlavně na dovolené, na výlety. Ale říkám si, že by.... Jaký šátek byste případně doporučily? Aby byl kvalitní, hezký a dobře se s ním pracovalo - byl by na 99 % na doma, si myslím. Třetí trimestr začne naší dovolenou - jedeme s našimi přáteli do Jeseníků - je to Barunčin manžel Lukynek a jeho rodiče Veru a Luky, o kterých jsem již mnohokrát psala a se kterými jsme byli loni v Itálii. Těšíme se na pohodu, dobré jídlo (tři dospělí netěhotní i na dobré pití), hry a výlety. Ne že bych se do ciziny bála, u Barunky jsme druhý trimestr zakončili týdnem ve Slovinsku, ale spíš je to právě kvůli Barunce - zdá se, že vedro jí nedělá úplně dobře. V létě budeme buď v Praze nebo na chalupě ve východních Čechách či u moravských prarodičů. Mám pár kosmetických nejen těhotenských novinek, ale těmi už vás nebudu zatěžovat v tomto článku a udělám samostatný post :-D A vzhůru do finiše :-D