Jsme zpět z chalupářského prodlouženého týdne. Barunka se z chalupy a od babičky obrazně řečeno nehnula, rodiče sem tam zmizeli a zase přijeli. Jak můj táta, který Barušku často a rád pozoruje a dědečkovsky analyzuje, řekl "Je tam strašně spokojená, má výběh. A celou dobu byla hrozně hodná." Opravdu byla, bylo vidět, jak jí pobyt neustále na čerstvém vzduchu svědčí, jak je šťastná. Když jsem mamce říkala, že bych na pár dní odjela do Prahy, abych pohnula s bazárkem, neměla s tím problém, snad prý i Baru nebude plakat po mamince. Nechápala jsem, o čem to mluví :-D Nikdy se to totiž nestalo, nikdy po nás neplakala :-D A říkám to s velkou pýchou. Vím, že naše skoro tříletá holčička po nás nepláče, když na kratší nebo delší dobu mizíme z jejího zorného pole. Podařilo se nám vybudovat v ní pocit jistoty a důvěry, ví, že ji necháme jen s dobrými lidmi a vždy se vrátíme. Nekupujeme si ji dárky, má pak prostě radost, že jsme zpět. A nestalo se, že by po nás volala, fňukala, že by se jí stýskalo, že by se po nás ptala (a mluvím o odloučení na den/noc a delší). Nebereme to jako samozřejmost, že bez nás zvládne být tři dny. Chválíme ji, poděkuji jí za to, že to krásně zvládla, a vždy se jí ptám, jak se měla, a poslouchám ji, když mi zážitky vypráví. Nelhali jsme jí nikdy v tom, za jak dlouho budeme zpět a kam jdeme. Nelámali jsme to přes koleno, poprvé přes noc byla Barunka sama u prarodičů v necelých dvou letech. V období po prvním roce se sem tam v menší či větší míře objevil u Barušky separační syndrom a my chtěli mít jistotu, že náš odjezd nebude provázen pláčem, to by mi rvalo srdce. I když jsme i na víkend jezdili všude nacpaní až po střechu, opruz při balení a vybalování byl vykompenzován tím, že se Baru všude cítila jako doma. Měla sebou svoje nejoblíbenější hračky, knížky, tablet s pohádkami apod. Snažíme se nestresovat ani Barunku (rozhodně jí nevnucuji myšlenku, že by jí mohlo být smutno apod.) a ani "hlídače", nepíšeme seznamy, co se smí a nesmí, nepřezkušuji. Snažím se dávat najevo, jak moc to nebereme jako samozřejmost a jsme rádi, když s Barunkou tráví čas. Líbí se mi, jak má každý ze čtyř prarodičů s Barunkou svoje hry, rituály. Barunku čekají prázdninky na Moravě, už teď se těším na to, jak nám bude vše nadšeně vyprávět. Já doma nevyužívala čas k společenským setkáním, opravdu jsem se věnovala prodeji Barunčiných věcí. A protože nás v kině s mužem naprosto nic nezaujalo, šli jsme "jen" na večeři do naší místní restaurace. Konečně přestalo být vedro k padnutí, byl vlahý večer, my si dali velkou dobrotu a užívali si klid a pohodu. A cestou zpět jsme párkrát cvakli outfit. Tento je můj velmi oblíbený - takový ten, který si vezmu na večeři, na odpolední procházku, do města na shopping. Elegantní pohodlí, ve kterém se cítím dobře.      Top je z Orsay, za mě skvělý kup - velikost XL, určitě jej unosím i po porodu. Vždy pod něj beru tílko, v přední části lehce prosvítá a z toho jsem nesvá :-D Má fajn délku dost pod pupík, 3/4 rukávy, takže kryje ruce (nerada je příliš ukazuji) a zajímavou "malbu" jako hlavní motiv. Sukni mi přivezla ségra z Ameriky, je to značka Forever 21, už dva roky zpátky a myslím, že ji jen tak ze šatníku nevyřadím. V nabídce zdejších obchodů jsem podobnou neviděla. Skvělá délka, barva a materiál (tenká průsvitná látka s podšívkou). Na nohách mám své poslední Crocsy, o kterých jsem již psala. Outfit jsem bez obměn vzala i na rodinnou procházku k zámku Karlova Koruna.      Pár minut jízdy od chalupy, místo, kde se konala svatba mých rodičů. Každé léto tam minimálně jednou zajedeme. Vyděsí nás pávi (ano, jsme rodina, která je považuje za dravce! :-D ), projdeme si krásný park, dáme si dobrotu v Zámecké restauraci, která má i fajn venkovní dětské hřiště.      Co na outfit říkáte? Jaké máte rády topy? A co maxi sukně, nosíte? A jak to máte vy s hlídáním ratolestí?  Znáte Chlumec nad Cidlinou? Máte tip na pěkný letní výlet?