Mám za sebou pár dní v Praze "o samotě", jen já, já s mužem, já s kamarádkami apod. Chybí Barunka. Ano, chyběla mi moc. Prohlížela jsem si její fotky, s Honzou jsme si ji připomínali při povídání před spaním, radovali se z každé zprávy, která přišla z Moravy. Barunka byla na prázdninkách a jak sama babičce a dědovi řekla "Byla tam opravdu šťastná!". A já byla šťastná s ní. Je to naše šikulka, jsem na ni pyšná. A já si to moc to v Praze užila, jen na ten odpočinek nebyl čas. Třeba příště. Nebudu vás zahlcovat detaily (chápu, že i tak tento článek může na někoho být detailní až moc, ale já prostě nejsem mistr zkratky :-D), vypíchnu má nej. Katky mají výročí - před 15 lety jsem byla s rodiči a sestřičkou na Mallorce. Asi v půlce pobytu se válíme se ségrou u bazénu a přišla za námi štíhlá opálená hnědovláska - větou "Holky, já se strašně nudím, můžu si s vámi povídat?" začalo jedno velké přátelství. Přátelství dvou Katek, dvou štírek, dvou holek, které toho spolu prožily tolik... Společné pařby, kocoviny, čekání na SMS od líbačů z diskotéky, zapíjení žalu, když se z nich vyklubali pitomci. Podpora za každé situace, nejdřív v dopisech, pak přes SMS a nakonec v jednom pokoji. Nemusíme doříkávat věty, ta druhá ví... Když jsem za Katkou přijela do Švédska, byl znát absťák a její spolubydlící to shrnul slovy "OMG, too much Katkas!" - někdy je nás moc, ale nikdy ne až moc:-D Před pár lety mi Katka zavolala v závěru cesty po Americe s tehdy ještě přítelem a požádala mě, jestli jí půjdu za svědka. O rok později jsem volala já jí z Paříže se stejnou otázkou :-D Plakala jsem dojetím, když jsem v porodnici držela v náručí malou dvoudenní Nelinku a ona se dojímala o rok později na stejné nemocniční chodbě nad třídenní Barunkou :-D V pondělí jsem rovnou od kadeřnice jela za Katkou "na večeři" - věděla jsem, že něco chystá, ale že to bude takové, jsem netušila. V metru mi předala dojemné přání/vyznání a program večera - focení ve fotobudce, delikatesní večeře v Bruxx, kávička v Costě a film Domácí péče.  A jako bonus dárek v podobě lístků do divadla. Celý večer a den poté jsem se culila jak telátko, nemělo to chybu. Děkuju kotě, jsi moje ♥ Obag a nové brýle - Psala jsem vám, že sním o tašce Obag a můj muž mi ji daroval k výročí svatby - stačilo jen si ji vybrat. A to jsem teď udělala. Bude z ní taška na kočárek, proto mentolka. Ale už teď se jí nemůžu nabažit, pro mě je skvostná! No a mám evidentně tradici před porodem - nové dioptrické brýle. Máme v Kbelích skvělou optiku, kde mi do půl hodiny vybrali čtvery brýle, které mě nadchly a z kterých jsem si vybrala "ty jedny". Jupíííí! Od porodu nosím brýle mnohem častěji než čočky, je to praktické, ráno nejsem vždy vyspalá do růžova a mívám zarudlé oči, to bych čočky stejně "nenarvala" a když chci využít každou minutu Barčina spaní "po O" ke svému šlofíku, tak vyndavání čoček je zbytečné zdržování :-D A navíc mám pocit i nenamalovaná jsem v nich trochu namalovaná :-D Dva nové filmy a pár vyhlédnutých - A další tradice je vidět pár týdnů před porodem svlékajícího Magic Mika, tedy Bez kalhot XXL. První díl jsem viděla v rámci rozlučky se svobodou kamarádky a Barunka v břiše juchala jak o život. Nutno podotknout, že Ferguson byl výrazně živější u Avengers, striptéři s dokonalými zadky ho nechávali chladným :-D Já si to totálně užila, můj muž se taky výborně bavil. Sexy chlapíci, žádní cucáci, dokonalá taneční čísla a musím říct, že občas i vtipné dialogy (možná vtipné nechtěně, ale já se bavila :-D ). A protipól byla česká Domácí péče, kterou jsme shlédly s Katkou. Silný film s krásným příběhem, kdy se smějete, pláčete, ale není tovyloženě smutné, je to takové smutně hezké. A rozhodně bych ráda viděla film Stážista s Robertem De Niro a Vykolejená. U těch to už vidím na domácí kino, pokud se nepodaří ryze rodičovský srpnový večer, budeme pak čtyři a to si nechci fandit, že s mužem vyrazíme hned tak do kina. Jsem zastáncem toho, že si nebudeme klást přehnané cíle, abychom nebyli "vykolejení" z toho, že to nefunguje. První měsíce nám postačí, když na programu dne bude spánek, jídlo a pusa na dobrou noc :-D Okurkové a jiné limonády - Vedro na padnutí, tudíž jsem se po venku moc nepohybovala. A hodně se při pochůzkách držela ve stínu kaváren :-D V Bruxxu jsem měla nepřekonatelnou limču z růžového grepu, v Cafe Modi jsem měla skvělou okurkovou, v Ugovi jsem si dala melounovo-grepovou, v pizzerii Diabolo opět okurková - zde pobavila obsluha - Já "Máte domácí limonády?" Číšník "Jistě, máme okurkovou, fialkovou a hruškovou." Já "Hmmm, fialková zní zajímavě..."  Číšník "Dobrá je okurková a hrušková..."  Jasné sdělení:-D A jak jsem dřív milovala okurkovou limču v Costě, tak už mi ten "Monin sirup s vodou" v porovnání s opravdu domácí limčou tolik nejede. Vítání s Barunkou - v pátek kvečeru jsme dorazili na Moravu a samozřejmě nám přišlo, že je Barunka větší, upovídanější, no prostě jiná, o 5 dní starší. Umí spoustu nových písniček, pojmenovat prsty na ruce, byla v ZOO, jezdila po bazénech, na kole, hledala poklady. Má za sebou báječné prázdninky. Anti-TOP - Asi jsme dráždili hada bosou nohou a rouhali se...v poslední době jsme příliš žertovali na téma "kdy se Katušce rozbije telefon a bude potřeba nový..." - měla jsem ho slíbený, ale z mnoha důvodů jsme koupi odložili. Pak jsem vezla muže na metro a trochu jsme spěchali, v garáži jsem nezkoordinovala ladnost pohybů při nasedání do auta, obě ruce plné a telefon mi samozřejmě vyklouzl a padl displejem na beton. Popraskal, ale zapnout šel, jupíí. No po hodině (ale kdeže, pouze snaha předstírat, že jsem telefon vzala do ruky až po hodině, nenechte se zmást - hodina = deset minut a to proto že jsem řídila :-D) jsem zjistila, že se sice zapne, ale přestal býti citlivým na dotek, což u dotykového displeje je jedna z fajn vlastností. Panika!!!! Sama doma, za hodinu sraz s kamarádkou. Jak přežiju večer a pak další hodiny? Přežila jsem, přijali jsme nouzová opatření a nějak funguji, jsem výrazně méně online i na příjmu a zdá se, že život jde dál :-D