Nevíme, co se stalo a kdy se to stalo, ale z Baru "chodkyně/ploužilky/kočárko-milovnice" se stala Baru běžkyně :-D A zdrhačka. Ano ano, je to tak. Naše slečinka, která se vždy způsobně držela metr před nebo metr za námi, je teď permanentně v poklusu a to s minimálně desetimetrovým náskokem. Někdy je to sranda, jindy zvyšuji hlas...Spravedlivě to střídám :-D Ne, nevbíhá do silnice nebo nepadá, ale je to pro nás novinka a trochu ji zpracováváme :-D V ZOO jsem byla ráda za sytě žlutou bundu, vždy jsem uprchlici rychle našla... Obvykle nám cesta do obchodu (cca 50 metrů) trvala deset až dvacet minut podle atraktivnosti veškeré fauny a flory v okolí. Poslední dny na mě Baru netrpělivě čeká před krámem deset vteřin po opuštění domu s výrazem "nějak se flákáš matko s pupíkem", prostě vyběhne a metelí :-D Moc jsme si užili tento víkend. Sobotní odpoledne jsme strávili spolu s mojí sestřičkou a jejím přítelem na výstavě k 50.výročí Večerníčka (více třeba ZDE).   Nebyla jsem si nejdřív jistá, zda to Baru osloví, přece jen sleduje jiné kreslené pohádky než ty večerníčkovské. Ale byla nadšená. A běhala :-D  Od figurky k figurce... První část výstavy, ve Valdštejnské jízdárně, je skvělá. Spousta večerníčkových postaviček, interaktivní koutky a vyžití pro děti. Baru doteď mluví o tom, jak si tam zkoušela šaty. Trochu nepochopitelné je pro mě to, že hodně dekorací a vystavených exponátů je označeno cedulí "Nesahat" - i třeba "kameny" u rybníka - dětem se to těžko vysvětluje.        Výstava se koná na dvou místech, takže jsme z Malostranské přešli na Kampu. Baru běžela a běžela. Kočár jsme sebou neměli, ale ona ani nechtěla nosit. A energie měla na rozdávání. Moje ségra tak pozorovala, jak se slečinka proplétá mezi cizinci a neustále balancuje mezi "ustojím/spadnu", a konstatovala, že není prča to dítě uhlídat, že člověk nesmí ani na chvíli ztratit koncentraci :-D Druhá část výstavy je spíše informačně bohatá než pro děti zajímavá, jsou zde vypsány nejoblíbenější Večerníčky a ukázáno, jak se vlastně Večerníček tvoří. Pro Barču pak bylo prima, že si složila sama onu legendární čepici. Kdy mi při sobotním výletu opravdu ztuhla krev v žilách, bylo ve vestibulu metru - sjeli jsme schody dolů a najednou šílený rámus, svištění a obrovskou rychlostí sjel z eskalátoru plastový kufr na kolečkách a zastavil se o pěkných pár metrů dál. Prostě někomu z ruky vyklouzl a frčel. Bylo nás tam pár, nikdo nebyl zraněný, nikdo nespadl, všichni jsme se spíš lekli. Ale představa, že tam jedu s Baru sama, případně s Baru a kočárkem, mi nahání megahrůzu doteď a nemám z toho dobrý pocit :( Buďte opatrní!!!!! Ale to jsem odbočila. Nedělní odpoledne jsme už jen ve třech strávili na Náplavce, opět bez kočárku, opět s poletující Barčou. Nejsme "náplavkoví" a nebyli jsme nijak ani před Barčou, takže moc nevím, zda je rozdíl trávit tu sobotu nebo neděli, ale překvapilo mě, jak málo lidí tam bylo a málo možností koupit si pití nebo dobroty tu je. Ale malinovku a džus jsme si dali, na lodi, jak si přála naše madam. Neustále vykřikovala, že je "kapitán Mrkevrád" - to má z Mickeyho :-D Nakrmili jsme labutě, pozorovali lodě, opět potkali ženu Jana Saudka (asi nás sleduje, byla i na Večerníčkovi :-D) s jejich nádhernými dětmi. A libovali si, jak pouhá změna prostředí sama o sobě je pro Barču zážitek - náš park už ji logicky dost nudí. Kromě toho, že jsem díky nefungujícímu mobilu a notebooku v servisu byla nějaký ten den spíš offline, jsem pár věcí přehodnotila a neměla jsem sebou ani foťák, prostě jsme si to užili naživo. Je to osvěžující a mám výrazně lehčí tašku :-D Večerníčkovskou výstavu doporučuji! A na Náplavku se vrátíme jen s mužem a ideálně v době, kdy už si dopřeju Aperol a ne jeden, ale třeba tři :-D