KOJENÍ – VĚC BĚŽNÁ?….MÁTE OTÁZKY? SEM S NIMI!!!!
Již od založení blogu jsem věděla, že kojení budu věnovat minimálně jeden článek, ne-li více.
Bude to tedy hodně osobní, delší a snad přínosné... A je to bez našich fotek, nebyla jsem typ, co by kojil na veřejnosti, u kojení se fotil apod.
Několikrát jsem zmínila, že po opravdu bezproblémovém těhotenství a porodu ve stylu "Maminko, teď přestaňte spát, tatínek si přestane číst a aspoň jednou si pořádně kýchněte, abychom to vaše miminko viděli na světle..." jsem si s Barborkou vyloženě užila šestinedělí. Důvodů bylo vícero - Baru trápily koliky a v noci plakala a my chovali a chovali, bolela mě jizva po nástřihu a nešlo mi kojení. Koliky přešly, jizvy prostě chvíli bolí a pak to přestane, ale kojení byl boj.
Proč o kojení budu psát právě teď?
Týden 1. - 8.srpna je Světovým týdnem kojení - to je první důvod.
Blíží se mi termín porodu a já jsem sama zvědavá, jak to bude s kojením tentokrát - přisaje/nepřisaje se, bude/nebude mléko, bez/s kloboučky, odsávat dny a noci nebo pohoda...možností desítky :-D
A pak jsem taky poznala dámy z Mamapartner (jsou skvělé, budu o nich psát určitě ještě v souvislosti s výbavičkou a chystáme pro vás překvápka!) a ty mi nabídly spolupráci - kromě jiného i využití jejich laktačních poradkyň a porodních asistentek. Já jsem při snaze o rozkojení s Barborkou využila laktační poradkyně rovnou dvě a nedám na ně dopustit. A než vám popíšu, jak to vlastně u nás bylo, tak přicházím s nabídkou, co by byla škoda odmítnout!
Příští týden se s laktačními poradkyněmi a dámami z Mamapartner znovu setkám a kromě otázek svých ráda položím i otázky vaše!
Hlavní téma je jasné - KOJENÍ. Ale pokud vás zajímá COKOLI, co se týče přípravy na porod, péče o sebe a o miminko po porodu apod., položte otázku též!
Pište na mail (katy@mama-live.cz), na FB do zpráv, do komentářů, komentujte zde na webu pod článek - prostě je na vás, kde se zeptáte, já otázku najdu a za vás ji položím!
Když jsem Barunku nosila ještě v břiše, byla jsem si jistá, že chci pohodové miminko a udělám vše proto, abych já jako máma byla v pohodě taky. A že tedy pokud kojení nepůjde, svět se nezboří, od toho tu máme pestrou nabídku umělých mlék. Tušila jsem, že problém může být s mými plochými bradavkami, zkoušela jsem jakési vzpřimovače, ale důsledná jsem nebyla.
Po porodu jsem se neohrabaně pokusila Barunku přiložit, ona chrupala, já nevěděla co a jak a nehrotila jsem to. Zkoušela jsem to posléze na pokoji, zas a znova a s nijakým výsledkem. Honza mi přinesl kojící čaj, sehnal kojící kloboučky, v porodnici mi půjčili odsávačku a já se trápila a Baru plakala a ubývala na váze. Spolubydlící, zasloužená druho-matka mi nadšeně sdělovala, jak její chlapák saje a saje a ona cítí, jak se jí úplně stahuje děloha. Ani jsem nepředstírala, že jí to přeju...
Barunka z porodnice "odcházela" krmená stříkačkou, dostávala Nutrilon a mých pár mililitříků odsátého mléka - ano, mléko se spustilo.
Myslím, že pár minut po vkročení do bytu i s malým uzlíčkem, jsem volala do Studia pro ženy a objednávala návštěvu laktační poradkyně u nás doma. Měla čas za dva dny, do té doby jsem bojovala, odsávala, brečela, nespala....
Upínala jsem se na pomoc od profesionálky a nebylo to marné. Přišla, uklidnila nás jako rodiče, pochovala Baru, ukázala, jak ji koupat, zavinovat její neposedné ruce, aby lépe spala, a pak se šlo kojit. Doporučila zatím pokračovat s kloboučky, Baru nekompromisně vrazila moje prso do pusy a ta se začala snažit. Doporučila nám několik věcí: homeopatika na podporu laktace (ricinus communis nebo urtica urens), vhodnou kojící polohu "na fotbalistu", tenkou trubičku, kterou bude Honza Barunce do koutku pusinky pouštět mé odsáté mléko, ona začne sát a přisaje se k prsu, lahvičku Calma, kterou můžeme Barču dokrmovat, aby neztratila sací reflex. Fungovalo to - já se uklidnila, poslechli jsme všechny rady a šlo to.





