...nemoci bohužel. Já i Barborka jsme podlehly podzimní viróze, ale byly jsme statečné! ...loučení. Barborka se rozloučila s bráškou a odjela napřed k babi a dědovi do Pardubic. Mít maminku učitelku je super, protože je s vámi celé léto a o všech prázdninách. Stejnou výhodu má i babička učitelka. Byla jsem ráda, že v klidu objednáme Barunce dárky k narozeninám, vybereme novou "dospěláckou" autosedačku a trochu si odpočineme. ...kadeřnice. Ano ano, bylo na čase udělat odrostům definitivní pápá. V salonu byl se mnou i Honzík. Moje představa byla, že přijdu dřív, v klidu mimino nakojím, to usne tvrdým dvouhodinovým spánkem a já si užiju svoje dámičkování. Představa se s realitou potkala v tom počátečním kojení. Pak mi kadeřnice barvila vlasy...s Honzíkem v náručí. Pak mi kadeřnice stříhala vlasy...s Honzíkem v náručí. A nakonec mi kadeřnice fénovala vlasy...s Honzíkem v náručí. ...rodiny. Poprvé jsme s Honzíkem vyjeli za rodinou. Bylo moc fajn představit mimi-pána mé babičce, užít si rodinnou oslavu. Trochu jsem se přecenila a i naše miminko. Měla jsem nás za pohodáře, co je nic nerozhodí, ale přece jen jsme zatím zvyklí na domov, prostředí měníme pouze krátkodobě. Nebyla jsem ještě úplně ve formě a noc byla vyčerpávající, holt jsme si zvykli, že naše mímo v noci spí:-D ...a taky prvního (zatím nezachyceného) úsměvu našeho mimi-pána. Honzík je pohodář, jedlík a pan faldík. U Barunky šly gramy nahoru velmi postupně, každý byl (zpočátku) vybojovaný. Honzík má apetit a je to na něm vidět. Je "pěkňoučkej", prostě udělanej chlapák, už mu padnou i tepláčky velikosti 62. Ale má moc rád, když si k němu někdo sedne a povídá a on cení ty svoje dásničky, kope pravou nohou (staruje harleje) a je spokojenej. Nový týden před námi a my už se moc těšíme, co přinese. U mě s příchodem listopadu začíná "narozeninové" chvění. Sice jsem stará kobra, ale narozeniny (ty moje i ty ostatních) mám prostě ráda. No a plánujeme oslavu naší skoro tříleté princezny. A je toho mnohem, mnohem víc!