Post ve znamení ohlédnutí se za uplynulým týdnem (a kus) je tu. Byl to týden plný milých setkání, stýskání po Barunce, oslav a květin, těch bylo pět.

 

Minulou sobotu jsme měli opravdu akční a pestrou. Věděli jsme, že nám Barunka odfrčí na Moravu a chtěli jsme si to s ní užít. Navštívili jsme s kamarády Království železnic na pražském Andělu. Je to opravdu pěkná a zajímavá expozice, která nejvíc bavila tatínky a snažili se pro vláčky a další modely nadchnout i naše snoubence Baru s Lukym. Kromě nejrůznějších modelů železnic, modelu Prahy, je zde i obrovský Lego model,  prezentace Mašinky Tomáše a spousta dalších atrakcí pro malé i velké. Naše dětičky se přetahovaly o tlačítka, která ovlivňovala dění v modelu, ale cestou z výstavy už šly ve vášnivém objetí a Lukynek prohlásil "Já ju  mám moc rád." :-D Sobota není pro návštěvu Království úplně nejideálnější den, bylo hodně lidí, ale neměli jsme v plánu trávit tam moc času, těšili jsme se i na dobrý oběd a povídání. V Colloseu jsme si pochutnali, dětičky si moc hezky hrály (teď to hodnotím takto, ale v danou chvíli jsme byla trochu nervózní z toho, že si pro své hry vybraly koridor pro obsluhu, a jen jsem trnula, kdy jim pizza přistane na těch roztomilých hlavičkách :-D) A já dostala první krásnou kytici k narozeninám. Odpoledne se v parku vyřezávaly dýně a večer jsme se poprvé účastnili lampionového průvodu. Čekala jsem, co Barunka na to, jestli se bude bát. Nene, "strašidel" se ptala, jak se mají a vesele si nesla lampionek. A večer mi popřála "zdravíčko, štěstíčko a velkou pusu" a slavnostně předala obří větrník :-D A druhý den ráno nasadila batůžek a odfrčela na moravské prázdninky.

Je to pár měsíců, co jsem přes Facebook "našla" spolužačku z gymplu. Slovo dalo slovo a my zjistily, že naše holčičky nejsou jen vrstevnice, ale narodily se ve stejný den. Konečně jsme se potkaly, dostala jsem nádhernou podzimní kytku a takový ten pocit, že jste někoho sice neviděli dvacet let, ale v příštích dvaceti letech se uvidíte určitě a často. Mám ráda inspirativní baby plné života, to mě prostě baví.  V týdnu jsem slavila nejen já, ale i Kája, tedy dvě ze čtyř, co "spolu kamarádíme" :-D A my se viděly všechny. Opravdu jsme si myslela, že dvě děti budou znamenat šlus se "social lifem", ale ono to evidentně půjde. Po hodince a půl jsme se sice sbalila, Honzovi Honzík trochu vyzpěvoval, ale užila jsem si to i tak. Narozeninový den jsem si užila jen s Honzíky, s tím malým jsme si lebedili doma a těšila jsem se na oslavu s tím velkým. Nebylo ještě poledne a zazvonil kurýr. Ano, balíčky mi chodí a nemám v tom úplně přehled, ale teď jsem fakt nic nečekala. A dole pán s růžemi. Honza a dvakrát za rok kytka tímto způsobem? Umí být romantik, ale zase to nerad přehání - razí teorii, že bych si zvykla a málo si toho vážila :-D A na kartičce nádherné přání od mé Katky. Umí mě i po 15 letech překvapit a dojmout♥  To se pak prostě culíte a je vám dobře. Mám hrozně ráda, když mi Honza vaří a v týdnu se to povedlo dvakrát. Vždy hledá pečlivě recept, snaží se, aby to bylo originální a na narozeniny se mu to opravdu předvedl. Narozeninový candát na víně neměl chybu. A květinu jsem dostala i od něj, v květináči - prý když mi holky zabraly už všechny vázy :-D

Z Moravy chodí zprávy, které nás vždy rozesmějí - Barunka nutí babičku, aby ji oslovovala po celý den Sofinko (a běda, když to babi poplete!), lampionový průvod se jí zdá po chvíli příliš nebezpečný a těší se domů na pribiňák :-D Pátek jsem si opravdu moc užila - při kávě jsem s Markét "Fit je šik" probírala život, základy šatníků maminek a tipy na to, jak mít fit a šik každý den. A již počtvrté se mi před fotoaparát postavila Anička, usměvavá mladá maminka. Tentokrát ve společnosti její malé Kristýnky a kamarádky Lucky s její Terezkou. Obě holky i jejich malé slečny znám již delší dobu, tak bylo focení strašně fajn, uvolněné a nenucené. Kiki tančila na Nafrněnou, Terezka profi pózovala, ale jen dokud Honzík v kočárku spinkal - jen se ozval, hned o něj šla pečovat. Anička měla opět vše do detailu vyladěné a i když je podzim a po sněhu ani památky, vánoční focení se povedlo. 

A v sobotu už jsem se nemohla dočkat Barunky. Je zase jiná, přitakává souhlasně "Moje řeč" nebo lamentuje "Jéminkote" a s babičkou dokonce nacvičila divadelní scénku. Babi s dědou jí u nás popřáli a Barunka jako velká cestovatelka dostala svůj první kufr na kolečkách. Od té doby s ním chodí po bytě a nedá jej z ruky. Večer u Stardance procházíme katalog hraček a přemýšlíme, co by Barunka mohla dostat od Ježíška - Honza je pro, abychom se nevymezovali genderově, tudíž odmítne moji "česací hlavu", já odmítnu "ponk" a kompromisem je sada pro malé chemiky - pardubický děda chemik může začít s Baru míchat lektvary. A neděle byla ve znamení páté květiny a dalšího milého setkání. Dřív naše setkání s těmito kamarády končívala nad ránem, teď si tátové hrají s dětmi a my ženy děti probíráme. Asi jsme dospělí :-D A nikdo nikoho neděsil bušením na dveře, hmmm, to musíme obnovit :-D Často nechám nedělní psaní na poslední chvíli, aby ke mně ten celý týden tak nějak přišel a navrhnul mi téma sám. Tentokrát jsem počkala až na pondělí :-D Ale příští neděli už tak nějak tuším - je dost možné, že nedělní post bude opět v pondělí, ale bude o Barunčině narozeninové oslavě. Nemůžu tomu uvěřit, že už tři roky máme malou B. No a mimi-pán oslavil dva měsíce - jak by řekla Baru "Já se picnu, to mi hlava nebere!" :-D