Tenhle víkend byl ve znamení Barčiných rozzářených očí. To mám vždycky radost, když se vše povede tak, že je naše malá slečna v dobré náladě, když máme program, který jí sedne. Je to tak, nálada dětí dost ovlivňuje náladu v týmu :-D

My velcí jsme se pro pár nadcházejících let rozloučili s představou prolenošeného víkendu. Ne, prostě si nepřispíme, prostě si nedáchneme všichni po obědě a nepřečteme několik kapitol napínavé knížky. Ale když se nám povede děti zabavit a zaujmout, tak je s nimi poloviční práce a vlastně je to relax. 

V sobotu jsme vyrazili do Mořského světa na pražském Výstavišti. A mělo to úspěch až nečekaný. Už velká žraločí tlama nad vchodem Barunku rozhicovala a natěšila. Docela se to hezky potkalo, protože o Vánocích viděla poprvé Hledá se Nemo a ryby ji začaly zajímat a fascinovat. A v Mořském světě poznala snad všechny hrdiny oblíbené disneyovky. 

A skutečnost, že velké akvárium navštívili jak prasátko Peppa s rodinou, tak Teo, tedy její oblíbenci, ji na tom bavila ještě víc. Mají teď něco společného!! :-D

Mořský svět najdete kousek od brány holešovického Výstaviště a parkovat se dá hned vedle, je to sice placené, ale máte jistotu, že nebudete objíždět hodinu kolem Vltavy.

Byli jsme tam už na desátou, což se u takto oblíbených atrakcí ukazuje jako dobrá volba - v době, kdy my odcházíme, se místo plní. Obrovská akvária plná pestrobarevných ryb, uprostřed akvárium, kde se daly želvy a ryby i krmit (kelímek krmiva za 30,- se prodává u pokladny). Ač to vlastně nebylo nijak výrazně na děti zaměřeno, Barunka vejskala. A žraloci kroužící podél skla? Já trochu strachy trnula a ona se mě pořád rádoby starostlivě, ale ve skutečnosti škodolibě, ptala, zda se bojím. Ano, žraloci, krakatice, mega chobotnice...tahle grupa mi nedovolí nikdy plavat daleko od břehu.

Přízemí je bezbariérové, tudíž jsem s kočárkem byla v pohodě, na akvárka v prvním patře jsme s Baru chodili na střídačku. Je to tam celé i moc hezky vymalované, stropní malba by snad měla být dokonce největší celistvou v Evropě. 

A dnes nasněžilo, jupí!! Děti to v sobě mají nějak předprogramované tu lásku ke sněhu (my taky od té doby, co máme auto zaparkované pod střechou :-D). Hned od rána jiskry v očích a plná dobré nálady. Vyrazili jsme s kamarády na boby. Barča už se nebojí, ale jen to zrychlí (z rychlosti "stojím" na "pomalu přemýšlím, že se rozjedu"), vyskakuje :-D a nebo se veze jako carevna, div nemává jako Lady Di kolemjdoucím :-D Snad sníh ještě chvíli vydrží, ladovská zima je mi hodně blízká. V tom sněhu den s dětmi utíká tak nějak rychleji a radostněji :-D