Jsem si jistá, že děti si svoje rodiče vybírají.

Musí být legrační, když je dítě opakem svých rodičů. Když si malá veselá kopa vybere za svůj nudný pár, a ti si u čaje pak špitají, čím si takovou taškařici zasloužili, zatímco jim mrně maže kliky pastou. Nebo když se pobožné ženě a fotbalovému trenérovi narodí malý Sheldon, který ve 2 letech čte, v 6 letech dělá rodičům daně a lidské pocity jsou mu cizí, a jeho dvojče Missy, která je empatický guru, jí holuby (z nosu!) a v 8 letech toho ještě moc neumí.

Tak to u nás nehrozí. My si nemůžeme být podobnější. Všichni.

Speciálně já a malá B. Má moje oči a komplet povahu. Vyloženě to vyhrála :-D Když Baru řekne "Jéééé, mami, to máš po mně", myslí to vážně :-D 

Tuhle jsme my dvě měly trochu náročnější chvilku. Baru intenzivně pracovala na tom, abych si já přála od Ježíška nové pevnější nervy. A já jsem jí v duchu objednávala internátní uniformičku. Na chvíli jsem zapomněla, že jsem z nás dvou ta rozumnější (lidi to tak říkají, já o tom přesvědčená nejsem!). Skončilo to tak, že jsme se unavené z toho hádání usmiřovaly v objetí a Baru říká: "Mami, já nevím, proč mám takovou pověst, co to se mnou je??!!" Překonala jsem chuť šíleně se rozesmát: "Barunečko, pověst máš tu nejlepší, ale povahu tu máš bohužel po mně :-D" 

Takže ano, obě jsme drama queen, všechno hrotíme a řešíme, bereme si osobně :-D A taky jsme milující a je pro nás důležité, aby ty nejbližší vazby byly pevné a neporušené. Hele, fajn holky jsme!

Když v pěti letech můžeš ženskost rozdávat.

V čem si podobné nejsme, je vztah k módě. Nebo ještě jinak. Obě máme módu rády. Ale Barunka je ženská jak řemen. Šaty, sukně, třpytky, kožíšky, nic z toho jí není cizí :-D Když Barunce nachystám na oblečení džíny, skoro se rozpláče a ptá se, jestli zlobila :-D

Já (ač nám Alenka ze Školy stylu zakázala ten výraz používat) mám nejraději sportovní eleganci. Ne, necvičím v džínách :-D Ale pohodlí, to je moje. Baru ta jde v tylové sukničce klidně na lanové centrum :-D

A já jsem se rozhodla, že trochu té šňořivosti a ženskosti od Barči nasosám. Že jednou nebudu učit já ji, ale ona mě. A tak jsem nám pořídila šaty v mém oblíbeném F&F. Na podzim. Nezvyk číslo jedna.

Nazula jsem k nim kozajdy. Nad kolena. Nezvyk číslo dvě. Moje mamka je nazvala šlapkózní, no chápete to? :-D Jsou boží. Pohodlný. A k šatům a sukni úplně ideální, jinak umrznete. Pokud totiž nejste britská dívka, která i v zimě nosí baleríny naboso a v mrazech si libuje, je dost možné, že máte rádi v zimě nohy v teple.

Talent dětí. Jak poznat, jak rozvíjet? Jde talent naučit?

A teď vymyslet oslí můstek od outfitu a ženskosti k talentu a jeho podpoře u dětí. Nebude to těžké.

Ony nám děti totiž nastavují zrcadlo, dělají z nás lepší lidi (to tak nějak kolem oběda) a uzlíčky nervů (to obvykle k večeru). A my se ze všech sil snažíme poznat, v čem jsou dobří, co jim jde a co by je mohlo bavit v budoucnu dělat. Chceme je šťastné a spokojené. 

Barunka je předškoláček. Přituhuje :-D Víme, že je chytrá jak opice. Myslí jí to v neuvěřitelných souvislostech. Když mají ve školce domácí úkol, nikdy na něj nezapomene. Takže Hujer po rodičích :-D 

S Honzou jsme zajedno - chceme, aby děti sportovaly a aby měly nějaký umělecký koníček. Sportovky Barunka proplakala, to jí nesedlo. A pak začala plavat. A bylo hotovo, máme doma absolutně šťastnou rybičku. A co to umění? Na doporučení několika kamarádek chodíme do Ateliéru kreativního malování. Po každé hodině a půl malování na nás čeká na Barunčině stole umělecké dílo. Tak to bychom měli.

A čím jednou Baru bude? Jednu dobu plánovala přes den vést cukrárnu a v noci honit zločince. Teď chce učit děti plavat nebo malovat. A hlavně, a to nejvíc, chce už co nejdřív být máma! 

Ale pořád ty nejistoty, jestli to děláme dobře... Barunka umí naštěstí dát najevo, že se necítí v určitých situacích komfortně. A je pak na nás, co s tím uděláme. Jedno ale víme jistě, že ji nikdy nenecháme trápit.

A pak se mně dostala knížka Odemykání dětského potenciálu (Každé dítě je originál) od Jana Mühlfeita a Kateřiny Novotné. 

Přiznávám bez mučení, že během prvního těhotenství jsme jako natěšení rodiče pořídili několik moudrých knih o dětech, rodičovství a výchově. Cílem bylo neudělat jedinou chybu, pokud to nebude nutné. Žádnou z těch knih jsem nepřečetla celou, u některých jsem smíchy brečela, jak byla blbá a k ničemu, jiné způsobily, že jsem se cítila jako naprosto příšerná, nezodpovědná matka, která maká na tom, aby dítěti zkazila život. 

Jaké je Odemykání dětského potenciálu? No, minimálně je to snad poprvé, co vám o nějaké takové moudré knize píšu, takže na mě udělala dojem!

Autoři knihy hned na úvod říkají, že na základě svých zkušeností ví, že porozumět dítěti má mnohem větší šanci ten rodič, který rozumí sám sobě. Myslím, že v tomhle jsme na tom dobře. Děláme oba s Honzou, co nás baví, co nám jde. A nemáme nesplněné ambice z mládí a sny nedotažené do konce. Takže si nebudeme plnit sny skrz děti a dáme jim prostor. 

A pak to do sebe všechno zapadlo, já odložila Třeštíkové Veselí a začetla se do "Potenciálu": "Zaměřte se na rozvoj talentů a ne jen na eliminaci chyb."

To je vono! Nemusíme nutně pracovat na slabých stránkách a eliminovat možnosti selhání. Nemusíme všichni umět tak trochu všechno! Buďme výjimeční a nebojme se ukázat talent!

Živě si pamatuju, jak jsem se drtila příklady z matiky a počítala jak šílená, abych si pololetní písemkou opravila známku a na vysvědčení měla jedničku. Proč? Proč jsem si radši nečetla, když to mě bavilo? Abych měla na vízu "samičky" :-D

A co k tomu říká autor knížky Honza? "Neznám nikoho, kdo by uspěl díky svým slabinám. 

Děkuju! Tuhle knížku dočtu a budu si z ní dělat poznámky. 

ME: Šaty a kozačky - F&F /  bundička - Tiffosi

MINI ME: Šaty a vestička chlupatka - F&F / baretek - H&M / tenisky - TOMS by Urbanlux.cz