Barev se nebojím, růžovou miluju a rozhodně ji nedopřávám jen Barunce:)

Miluji nevinně se tvářící statusy typu "Šest týdnů máme to naše štěstí doma a já vážím nejmíň za posledních deset let...", případně "Já se okolo toho našeho raráška tak naběhám, že ani nestíhám jíst a kila mizí sama!"... jejich jediným cílem je dohnat mě k lednici pro řádně vymrazenou Milku! Za sebe říkám: "Ne, kojení není dieta, ne, okolo spícího mimina jsem chodila pomalu a po špičkách a Baru je na tom s rychlostí podobně, takže vedle sebe dost poklidně kráčíme i dnes, a že bych zapomněla na jídlo??? Muhaha, směju se, až se mi třese třetí brada!" Všechno jsou to hoaxy a hnusné pomluvy!

Jak vypadal můj poporodní šatník? No upřímně, těhotenské džíny hned na dno skříně nezapluly, byly opravdu dobrá investice! Užila jsem si je ještě několik měsíců po porodu a lebedila si, jak mi v mrazivé zimě vyšší pas zahřívá záda:)

Ale nakonec jsem svoje oblíbené džíny oblékla (rozumějte - narvala jsem je na sebe silou a vydržela v nich na první pokus minutu a bez dechu, ale na to se historie ptát nebude!) a i jsem přestala mít ve zkušební kabince pocity jako na začátku těhotenství, tedy na blití:)

Když Baru oslavila půl rok, my s mužem jsme vyrazili otestovat vídeňský Primark (do té doby jsme byli věrni londýnskému) a já si občerstvila šatník a začala si oblékání opět užívat. Nebudu vám lhát, o jednu či dvě velikosti mi oblečení narostlo, ale to je výhoda britské módní značky, Britky jsou i netěhotné tlustší než já po porodu a Primark se jim přizpůsobuje.

Jestli se mi změnil styl oblékání, když jsem se stala mámou? Neřekla bych. Jen musím zohlednit jiný celodenní program než dříve.

Před mateřskou jsem ráno (v 8 ráno!) vymýšlela celodenní outfit, který se bude hodit na den v kanceláři, schůzku s klientem, bude se v něm dobře vést workshop a bude se v něm případně dobře pít i Cuba libre večer v baru. Bylo to obtížné (protože jsem neměla co na sebe!!!), ale jediné, co jsem brala v úvahu, byly moje vlastní proporce (jak vypadat, že mám velikost 38, když ve skutečnosti je to 44?). Počasí mi bylo celkem ukradené, klimatizovaná kancelář nebo bar moc outfit neovlivňovaly.

Na mateřské trávíte čas doma, na hřišti, v dětských hernách, v parcích, v kavárnách. Při výběru oblečení stále řeším proporce (jak vypadat, že mám předporodní 44?), beru v potaz, že si budu sedat na zem, do písku, že budu na nohách celý den a budu tlačit kočárek. A že se někdy ušpiním jídlem? Tak to na Barunku nesvedu, to je čistě v mé režii, naposledy jsem si ozdobila výstřih ostružinovým mascarpone. A přesto se stále snažím vypadat k světu!

K výrazným změnám ve složení mého šatníku opravdu nedošlo. Nebyl důvod, protože v práci jsem neměla striktně daný dress code, džíny a mikiny nikomu nevadily, tenisky neurážely a tričko s obrázkem bylo jen moje vlastní faux pas. Casual style se ke kočárku hodí a dokonce myslím, že mě móda v poslední době i víc baví, šatník se mi rozsvítil, kromě růžové jsem zařadila další barvy, stala se ze mě straka, co má ráda bižu, oblékám se víc žensky.  A konečně jsem uznala, že tričko s obrázkem Mickeyho není v mém věku tak cool, jak si namlouvám.

Můj běžný outfit?

Pohodlné kalhoty (nebojím se ani světlých barev) - tyto zn.Lindex.

Volnější top v různých barvách, tento z Orsay

Barevně k topu ladím svetříky, kterých mám z Primarku asi deset.

Na krk vždy buď jeden z mých třiceti šál/šátků nebo větší náhrdelník (doplňkům bude věnován samostatný post).

Na nohy buď tenisky nebo baleríny/mokasíny, tyto jsou z Primarku.