Zítra mám narozeniny a bude mi 33. Nemám krizi, nevnímám to jako „panebože, už tolik?“, jen je mi trochu divné, že číslo roste a já se cítím čím dál mladší:-D Jsem šťastná a myslím, že teď prožívám jedno z nejhezčích životních období. Jsem obklopená až neuvěřitelně bájo lidmi, Baru s Honzou jsou prostě splněný sen. Před Barunkou jsem dělala, a teď se k ní sem tam vracím, práci mně na míru šitou:-D Ale! Pořád mám sny, plány, předsevzetí a i resty, které bych ráda dohnala. Nebudu říkat „do roka a do dne“, ale co bych ráda měla ve čtyřiceti splněno? Chci mít dvě šťastné a zdravé děti a manžela, pokud možno toho stejného. Chci s nimi cestovat. Chci manželovi ukázat Stockholm, který mě očaroval pár let zpátky, chci lépe poznat Francii a Itálii a konečně využít průvodce Portugalskem, kterého jsem dala Honzovi před dvěma lety k narozeninám. A hrozně, ale hrozně mě láká shopping v New Yorku, aspoň jednou chci zažít! Ráda bych ve čtyřiceti přijala svou postavu, ať bude jakákoli. A bude super, když si nejen zopakuji své znalosti z kurzu fitness trenéra, ale rozšířím si je a budu je následně šířit dál:-D Moc by mě lákalo vyzkoušet pole dance. Co se týče jídla, už roky si říkám, že udělám seznam jídel, která máme rádi, abych každé odpoledne nedumala nad večeří a v pátek bezradně nepostávala před obchodem a nevymýšlela víkendové menu. Buď už konečně systematická, Katy!! Jo a chci se naučit svíčkovou, jako dělá moje mamka a babička! A red velvet cupcakes! A když jsme u té systematičnosti, mám takovou divnou „vlastnost“ – pořád něco hledám. Zejména balzám na rty, kreditku, klíče a víčka od Barčiných lahviček. Bylo by fajn, kdyby čtyřicetiletá Katy měla jedno místo, kam tyto věci dává, aby neztrácela čas nakukováním pod gauč a kontrolou koše se špinavým prádlem. Mám výčitky, že zabiji i kaktus nebo umělou kytku. Tak ráda bych měla byt plný krásných květin a rostlin, balkon s nejlepšími muškáty a bylinkovou zahrádku. Něco s tím udělám!! Mám ráda svoje rovné blond vlasy, ale stejně mě vždycky nadchne ta ležérnost měkkých vln ala Eva Herzigová. Kulmu mám, takže bych ráda častěji vlnila a vypadala jako „out of bed“. Blog už mám a když budu mít do čtyřiceti zkušenost s přispíváním do časopisu, budu velmi spokojená. Manžel by chtěl, abych vydala knihu, ale zas až tak grafomanická nejsem! A mám sedm let na to stát se aspoň jednou bloggerkou roku. To by bylo prostě žůžo! A tahle bloggerka má jeden velký profesní sen. Udělat rozhovor s Darou. Sen o novém foťáku si splním co nevidět. A kromě toho, že jej chci plně ovládnout, chci se naučit pracovat i s Photoshopem. Vrstva sem, vrstva tam, budu kutat, dokud nevykutám fotky přesně takové, jaké bych chtěla. A kupí se mi doma v knihovně červené napínavé krásky od Jo Nesbo. Do čtyřiceti je musím mít všechny přečtené, Harry Hole nebude sedět v koutě! Máte někdy pocit, že pro určitou činnost vám chybí nějaká zásadní buňka? A že to prostě můžete zkoušet, jak chcete, ale nejde to a nejde? Jsem Katka a neumím parkovat! Viděli jste videa, kdy paní řidička krouží bezradně sem tam po parkovišti a nakonec auto převrátí na střechu? Ne, to nejsem já! Ale pokud vím, že někde hrozí podélný parking, jsem schopná jet raději i dvě hodiny MHD, prostě to nedám. A začíná to být omezující a trapné. Zamakám na tom! A protože ve čtyřiceti budu konečně dospělá, ráda bych byla i konečně zdravě sebevědomá, asertivní, uměla říkat Ne, uměla se ozvat hned, když se jí děje nějaká naprostá nespravedlnost a ne až doma vymýšlet dlouhou řeč, která by bývala podlého protivníka dostala do kolen!!:-D No a jako pokud budu do čtyřiceti vlastnit jednu vuittonku, nebudu se zlobit, ale asi mě tenhle sen pomalinku přechází.   Co by si přáli ostatní, abych zvládla? Maminka (učitelka němčiny): zdokonalit se v němčině (ano, kdysi jsem vyhrávala olympiády a dnes začínám větu směrem k rakouskému číšníkovi „Excuse me, kann ich bitte…“), a prý plést svetry (asi jí je zima:-D Manžel: vydělat první milion (nebo dva) a rozloučit se se skřítkem Pořádníčkem (kamarád z dětství, který mi vždy přes noc uklidnil hračky a když jsem ho při stěhování do Prahy zapomněla u našich, převzal jeho roli tak trochu z donucení Honza:-D A prý se mám naučit psát všema deseti (a já si toho sice nejsem vědoma, ale prý mlátím do klávesnice jak Rambo, tak možná kurz šeptavého psaní všema deseti:-D   Jak to tak vidím, mám spoustu inspirace na článek o větších či menších neřestech a specialitkách, které ze mě dělají tu skvělou osobu, kterou jsem:-D