Nemám vztah ke koním. Nesbírala jsem pohledy s koňmi, netrávila jsem léto na statku zachumlaná do sena a nekydala jsem jim s láskou koblihy, nesledovala jsem příběh Stázky a Stázky:-D A ač jsem z Pardubic, nikdy jsem nebyla na žádných dostizích, nemám doma podepsaný památník od Váni a Velkou pardubickou jsem neviděla ani v televizi. Jo a houpacího jsem měla kohouta:-D Ale přece jen mi nakonec jeden koník k srdci přirostl. Je dřevěný, houpací a modrý. Už třetím rokem jsem nadšenou modrokoníkářkou. Co je pro mě Modrý koník? Moje mateřské útočiště! Každý den sem ráda chodím, mám štěstí, že jsem obklopena skvělými babami. Zpočátku jsem tu hledala rady ohledně výbavičky, pak jsem tu našla podporu a útěchu, když Baru nechrněla a ne vždycky dobře jedla. Postupně jsem tu nacházela skvělé kamarádky na virtuální i živé povídání. Kam to dospělo? S jednou „koníkářkou“ jsem byla dokonce na dovolené:-D Před dvěma lety jsem si nedovedla představit, že bych tak intenzivně společensky na mateřské žila, že by mi nové kamarádky mohly tolik přirůst k srdci…Ono, co si budeme povídat, před dvěma roky jsem si nedovedla představit, že se budu radovat z Barčina bobku. Co jsem udělala pár dní po romantických zásnubách v Paříži? Registrovala jsem se na webu Beremese.cz.  Hledala jsem rady, tipy, měla jsem spoustu otázek a v komunitě podobně natěšených budoucích nevěst mi bylo dobře. Proto mi přišlo přirozené, pár týdnů po potvrzení, že čekáme malou Osičku, přesedlat na sesterský web Modrý koník. Když jsem vyslala zprávu, že je Baru na světě, četla jsem Honzovi každou gratulaci a dojímala se jak tele. Kdykoli jsem potřebovala s čímkoli poradit, první co jsem udělala, že jsem napsala sem, a tolik ochotných holek se ihned ozvalo s pomocnou rukou, s nápadem, tipem. A když jsem napsala, že budu mít svůj blog, tak jsem nestačila počítat lajky a odpovídat na držení palců. Mama LIVE se po dvou měsících svého života stalo pátým nejlepším novým blogem. Tenhle Taxis jsem dokázala skočit i díky Modrému koníkovi a podpoře modrokoníkových kamarádek. Mama svět totiž drží při sobě. Mámy jsou silná komunita. Být máma je krásná nová role, na kterou vám nikdo ale nedá scénář, a často vaše nadšení z nového napínavého jobu okolí až tak nesdílí. Je to přirozené, lidi bez dětí a rodiče odrostlejších dětí prostě nemají potřebu řešit barevné odstíny kočárků, šidítka od Lamaze a obrázky z ultrazvuku. Jistě se radují s vámi, když potomek konečně vykoukne na svět, ale pak jde jejich život dál. Ten váš se ale pořád točí okolo toho malého tvora a máte pocit, že každá změna výrazu, každý nový pohyb či zvuk změnily svět. No a na koníkovi to každý chápe, každý to sdílí s vámi. Je úplně jedno, kdo co dělal před tím, než se stal maminkou, tady jsme na jedné lodi. Přidáte deset fotek vašeho miminka denně? Super!!! Klidně i jedenáct! Je přece tak nádherné a dokonalé a nejen pro vás, ale i pro vaše (virtuální) kamarádky. A že v reálu jste racionální a analytická? Tady se můžete rozplývat nad mimoušky a klidně si i zašišlat, posílat srdíčka, za větu dávat pusinkujícího smajlíka nebo mrkačku a sdělovat, jak spinkáte, kakáte a bolí vás zoubky! Že vám hráblo? Nene, to si tady nikdo nemyslí, tady najdete plné pochopení! Je to osvobozující, vám povím. A co na můj virtuální svět říká Honza? Nejdřív mu to vadilo a měl pocit, že je koník jen hloupý žrout času a závislost (měl pravdu:-D). Ale když jsme díky tipu jedné koníkářky ušetřili při koupi encyklopedií čtyři tisíce, pochválil koníka poprvé:-D Když jsem mu přetlumočila, že mu dámy vzkazují, že je fešák, prohlásil, že jsou to chytré baby. A když některé poznal osobně, uznal, že mám dobrý vkus:-D Jako ano, je to ryze ženský kolektiv (ač s námi teď výborně koexistuje admin Martin, který umí uklidnit i hodně rozvášněné diskutérky:-D), kde emoce lítají, a všeobjímající lásku střídá nenávist na virtuální nože. Nejsme na drogách, abychom se všechny měly v srdíčku a nenašly se tu lidičky, kteří nás sejří:-D Už se perou? Na všech blozích, kde o něco jde, se diskutuje a lítají i výrazy peprnější („jdi mi k šípku!“ třeba). A tady jde o hodně! O děti a jejich výchovu. Většina z nás vychovává podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, nepotřebuje od nikoho ujistit, že to dělá dobře a nepotřebuje o své pravdě nikoho přesvědčovat. Když ale dojde na diskuse ohledně očkování, kojení, nošení dětí, příkrmy, porody, oblečení a boty, látkové pleny (málokteré téma kolem dětí není kontroverzní:-D), je lepší koníka v tichosti zavřít, jít si uvařit kávu a prohlídnout si třeba fotky Barunky z prvního měsíce a milé komentáře pod nimi:-D Modrá je dobrá, to ví každej pes! Ale stejně jako šedi najdete prý až padesát odstínů, tak ani koník není vždycky azurový. Je to stále jen virtuální svět, který se ale dokáže pevně semknout a postavit se světu tam venku.

Zkuste i vy: Modrý koník