Fotíme se stále a já tvrdím, že se fotíme rádi. Můj muž a možná teď i naše drahá dcera by tvrdili opak, ale těm tu prostor nedám:-D Nejčastěji jsem za foťákem já, někdy Honza, ale abychom měli i hezké společné fotky, ráda oslovuji profíky, jejichž práce mě zaujme a baví. Už jsme prošli rukama spousty fotografů a já vám je postupně představím. Na focení se vždy moc těším a opravdu to prožívám. Ladím týden dopředu outfity a neváhám jít nám koupit něco nového ba sebe, abychom k sobě a k tématu ladili. Jsem prostě ráda připravená. A mám ráda tématická focení, "rekvizity", sladěnost. Když to jde, ráda využiji vizážistku, která mi udělá speciální make-up a třeba trochu pomůže s vlasy. Ještě jako svobodný pár jsme se sami fotili klasickým digitálním foťákem, naprosto nám vyhovoval a stačil. Naše selfies byla pověstná, máme jich snad stovky ze všech našich cest, výletů a akcí. K Vánocům 2010 jsem tehdy ještě snoubenci nadělila první focení u profíka. Neměla jsem tenkrát moc přehled o cenách a o kvalitních fotografech a akce na slevovém portálu „jedna fotka u profíka za 1000 Kč“ mi přišla strašně výhodná. Když si vezmu, co teď dostávám za tisíc korun, tak pláču:-D Nakráčeli jsme do ateliéru, takový podivný byt na Vinohradech, kde se motali lidi, kočky a byl tam chaos. Kluk s foťákem nás neustále šteloval do divných póz, mně zakázal usmívat se a pak jsme horko těžko vybrali tu jednu fotku. To je ona: V červnu 2011 jsme měli svatbu a na ni jsme si objednali sympaťáka Michala Klímu. Ale chtěli jsme i fotky na svatební oznámení. Mám moc ráda oznámení mých rodičů – měli na něm černobílou fotku ze svého čundru, jsou v dálce, zády a drží se za ruce a jdou. Prostě jsou na společné cestě…Chtěla jsem něco podobného a požádala jsem svého strejdu Martina, který je zapálený fotograf. On hned věděl, kam nás vezme. Počkali jsme na rozkvetlé jaro a vydali se do jeho oblíbené třešňové aleje.  Kdybych měla vybrat jedny z mých nejmilejších fotek, tyhle tam budou. Pomyslná třešnička byla třešňová marmeláda jako pozornost v rámci svatebního daru...ano, třešně z "naší" aleje. Dojáááááák! Na svatbě fotil Michal, který byl s se mnou od rána a už při odjezdu na radnici mi hlásil, že ho to s námi hrozně baví, že to fotí jako reportáž. A ano, udělal nám dokonalou reportáž z našeho dne. A když po obědě dle domluvy odjel fotky upravovat, plně se role fotografa ujal Martin a ostatní hosté, takže máme i party dokumentaci. Michal nám druhý den předal všechny fotky a prý mu manželka řekla, že hezčí svatbu nefotil:-D tak dík!:-D Musím říct, že nám díky fotkám umocnil euforii ze svatby, vše jsme si den poté prošli v klidu a hrozně si to užili. Každý rok si na naše výročí a někdy i mimo to fotky procházím a vzpomínám. Ano, opravdu jsme všechny svatební fotky v plné kvalitě měli hned druhý den na CD. Michal razí teorii, že chce mít před každou svatbou čistý stůl, dělá rovnou skvělé fotky, které nijak příliš neretušuje a přitom zaznamená ale naprosto všechno. Je s ním navíc sranda, dodnes na něj někteří hosté vzpomínají, zapadl a věděl, co dělá a proč. A moc mě potěšilo, když si ho na svatbu tři roky po nás objednala i sestra mé dlouholeté kamarádky. Během svatebního plánování jsem propadla rodinným a svatebním fotografům a své oblíbence sleduji dodnes. První svatební výročí jsem si nechali zvěčnit Lucií a Jindrou Peškovými, PSKS Photo. Jsou prostě skvělí (a vůbec mám pocit, že téměř neexistuje nesympatický profi fotograf, nebo mámě štěstí:-D). Měla jsem pocit, že mi na svatbě chyběly svatební rekvizitky a chtěla jsem si to po roce vynahradit. Nejlepší rekvizitou byl ovšem ultrazvuk Barunky:-D A fotky z cest, dort s jedničkou, moje sestra a sestřenice a naše Crocsy, kdy jsem samozřejmě měla jedny i pro miminko:-D Fotili jsme v čokoládovně a ve starých uličkách u náměstí, bylo to uvolněné a super. Lucie Pešková je slunce, usměvavá, milá, skromná. Z fotek jsem byla nadšená, dojímala se nad ukázkami na FB a ona mi dva dny poté poslala všechny, že to máme od ní jako dárek k výročí. Je jedna z těch, jejichž práci opravdu obdivuji, inspirující a plná emocí. Tak jak ona, umí sílu momentu zachytit málokdo. Ale odmítla jsem Honzův návrh (nikterak překvapivý:-D), že bychom to mohli brát i jako těhotenské focení, když jsem trochu bříško měla. Nene, na těhotenské focení jsem měla velké plány. Hledala jsem fotografku, která spolupracuje i s vizážistkou (v Pardubicích mě líčila moje Naďa). Našla jsem Hanku Skácelovou. Sympatická drobná blondýnka s veselým úsměvem a jen o pár týdnů více těhotná než já:-D Původně jsem chtěla jen focení s manželem, piknik v trávě, ale nakonec jsme udělaly i pár fotek jen mě samotné u Hanky ve studiu. Jedna z věcí, kterou jsem tvrdila, že NIKDY nechci – fotky odhaleného bříška:-D Venku jsme se fotili na dece, okolo nás talířky s dobrotami, polštářek se jménem Barča a plyšák Čuňos. Nechyběl ani fotbalový míč, tabule se jmény, prádelní šňůra a na ní krásný overálek pro holčičku a sparťanské dupačky pro malou fanynku, botičky na zimu, fotky z ultrazvuku a naše fotky z dětství pro porovnání, komu bude víc podobná:-D Hanku jsme neviděli naposledy, moc nás focení s ní bavilo a z fotek jsme byli nadšení. Kromě toho, že se s ní fotí tak nějak samo, tak ona dělá to, co mi moc vyhovuje - říká, jak si máme stoupnout, kde zatáhnout (ano, je tam, ale klid prosím!) špek, kdy se usmát, kdy otevřít oči proti slunci. Vždy mě potěší, když fotograf(ka) přichází s nápady a když je otevřen(á) nápadům mým. Nestalo se mi, že by někdo moje představy nerealizoval (o tom, jak jsem si vysnila roční Baru v lodičkách ala malá Carrie, se dozvíte příště:-D) Nápadů na focení mám ještě spoustu a jsem ráda, že v tom jede manžel vždy se mnou. Mrzelo by mě, kdyby to kazil špatnou náladou, kdybych ho musela přemlouvat a nutit ho k zachycení společných vzpomínek.  Je prostě parťák. Nakonec jsem mu ale prostor dala:-D Honza: "Vždycky, když mi Katka oznamuje další focení, tak mě to štve a vidím ty haldy fotek, co už doma máme (pozn. Mama LIVE: myslí ty, na kterých je Barunka a maximálně jeden rodič...). Když se to blíží, tak to překousnu, a focení samotné mi nikdy nevadilo, některé mě i dokonce bavilo. U focení s Barborkou je pro mě důležité, že u toho Barča nijak netrpí, naopak si spíš užívá pozornost a dělá blbinky. Nakonec se mi fotky vždycky líbí a jsem za ně rád, ale rovnou vždy hlásím, že další focení už ne...asi je vám jasné, jak mě v tomto bere moje žena vážně." No při prvním focení s Barunkou, trochu zuřil, ale o tom až příště:-D