NÁVOD JAK SE STÁT MATKOU FÚRIÍ BĚHEM 2 TÝDNŮ
Pořád si rubrikou DIY nejsem jistá. Založit? Tohle je totiž absolutní DIY (tedy Do It yourself aneb Udělej si sám), ale nebojte se požádat kohokoli o pomoc!
Rozhodně toto není jediná cesta a jsem si jistá, že originálních a neotřelých způsobů jsou desítky. O inspiraci vás tentokrát nežádám!
Co budete potřebovat k tomu, abyste komunikovaly jen ve vysokých tónech, vytáčely vás i zdánlivé drobnosti a přemýšlely jste i o velmi špatně placené brigádě?
Dvouleté nemocné dítě a koukejte se k němu s nemocí co nejrychleji přidat. Ideální jsou horečky, bolest v krku a jen zajásáte, že už je dobře a obvoláte svoje "matky", že už jste ready na společenský kontakt, doporučuji rýmu! Je fuk, že doktorka tvrdí, že je od zubů, chce to prostě řádný mokro pod nosem (tj.po celém dětském obličeji) a noční neklid způsobený dušením. Prostě se na 14 dní s dítětem zavřete doma!
Ono by toto stačilo, ale je dobrý, když ještě naobjednáte desítky balíčků a to tak, že vám chodí jednotlivě a pěkně den po dni. A vždy PŘESNĚ mezi 8h a 18h, plus mínus! Takže celý den trnete, jestli zrovna uspíte dítě a řidič cinkne.
Ještě je celkem fajn to nakombinovat s tím, že dítěti otevřete dveře vaší ložnice dokořán a ze striktních rodičů "naše dítě spí v dětském pokoji v dětské postýlce" se z vás stanou rodiče "dej ten bordel klidně do postýlky, tam hned tak nikdo spát nebude". Baru, když ukazuje novým plyšákům byt, tak chodí po pokojích - tady papám, na záchodě "čúúúám", v naší ložnici "pinkám já, maminka a tatínek" a když mine mě, tak oznámí panu Paprikovi "to je maminka!", aby mě asi jako v pelechu rozpoznal, až tam bude chrundit taky. A proč že je to k fúriování dobré? Dítě usíná tak, že vás vyžaduje po svém boku, vy se přestanete vzpírat a pravidelně po O i večer tam s ním vytuhnete. Fajn, ale naprosto nic nestíháte, protože ten slabošský spánek vám vezme veškerý váš čas!
Dobrý období je teď, je kosa strašná, takže při nejlepší vůli to dítě dobírající antibiotika nebo oslabené po nemoci ven větrat neberete a jedinej kontakt s venkem je, když jdete doplnit proviant. Ale aspoň to, protože dostáváte pravidelný informace, jestli už "vypadáte lépe" od prodavaček, se kterými z nedostatku jiného společenského vyžití navazujete družný hovor a ony vědí. A taky je to období, kdy má váš muž v práci tolik práce, že nejenže nemůže třeba na den zůstat s vámi doma, ale pracuje vždy až do noci a vám je hrozně blbé si stěžovat, že jste prochrápali polední klid a nestihli jste si umýt hlavu...
Nejdřív vám přijde, že je super, jak si dítě chce číst v posteli, ale když knihy Léto-Podzim-Zima znáte nazpaměť a manželovi, který předstírá, že si pamatuje, jak se jmenuje ta trhlá ženština, které papoušek Niko pokadí tu divnou čepici, radíte s Barčou v duetu "to je Zuzanááááááá", tak už byste změnili repertoár, ale vy nakonec znáte všechny dětské knihy v domácnosti, takže blbý.
A taky vám nejdřív přijde super, že vlastně máte spoustu času na pečení. A tak napečete rohlíčky a perníčky a z kupovaného těsta i linecké. Jenže rohlíčky sežerete, s perníkama jste s tím na dobré cestě a linecké jste vyváleli tak pečlivě a natenko, že se spálilo jen vstoupilo do jámy lvové. A Barču na tom baví tak maximálně vysypávání mouky ze sáčku. Romantická představa adventních taškařic s dítětem je tudíž trochu mimo. Na koledy i moderní vánoční songy dítě neustále opakuje "nemušíííííme, dáme Dádu?".
A taky vám nejdřív přijde dobrý, že se vy vyléčíte zároveň s dítětem, ale vaše antibiotika znamenají, že si vy nedáte večerní alkohol. Protože pořád vidíte přísný pohled lékárnice, která vám suše oznámí, že dávkování je jednoduché, to je na krabičce, ale POZOR! žádný alkohol, fakt žádný! Jak kdyby vám v tašce cinkaly lahváče...
Když tohle všechno dodržíte a nebojte se být inovativní a něčím doplnit (třeba dnem bez tekoucí vody bez řádné přípravy, sousedem, který před půlnocí začíná stavět obývákovou stěnu vrtačkou nebo tak), máte zajištěny nervy na pochodu, sebe řvoucí a dítě vymýšlející kraviny, které komentuje slovy "děáááám egraci!" nebo "šikulkááááá" :-D
Ale my se vracíme do (společenského) života, huráááá! Takže ze mě snad zase bude maměnka laskavá a milá a z Baru ta dívenka, která mi tiše necupuje kartičku s razítky z Lindexu a nevypatlává zbytky pleťového krému, který jsem chtěla opatrně vyrýpávat ještě měsíc. No vééééká egrace!!!