Slíbila jsem článek o Barunčině jídle a stravování a bude nakonec na více částí. Dnes se budu věnovat tomu, z čeho, kde a s kým Baru jí. Barunka je všetečka, nic jí nesmí utéct a od malinka sledovala dění ve všech pokojích i na ulici zároveň...a to i při jídle. Zaručený způsob, jak ji trochu uklidnit a koncentrovat, bylo pustit jí oblíbenou pohádku - začínali jsme Mickeyho klubíkem a teď má svých favoritů vícero. Nejsme vůbec televizní rodina, já přes den televizi nezapínám a s mužem spíše koukáme a seriály a filmy v počítači a to stejné i Barunka. Bývalo i období, kdy jsme s jídlem trochu bojovali a cokoli pomáhalo, jsme brali. Takže vždy máme poblíž tablet nebo notebook a když si Baru řekne, tak jí pustíme pohádku. Jak jsem již psala, Baru si dlouho nechtěla sama sednout, takže "stolovala" v lehátku od Fischer Price, které má nosnost asi 18 kg. K prvním narozeninám dostala od babičky a dědy z Moravy parádní rostoucí židličku od firmy Jitro, ze začátku v ní seděla v takových bezpečnostních kaťatech a teď už si na ni prostě vyšplhá sama a nebojím se, že spadne. Baru nikdy nebyla ten typ dítěte, co by jídlo házel po místnosti, prskal nebo plival. Když nechtěla, tak to prostě dala jasně najevo a mohli jsme nakrmit klidně konferenční stůl a ji to neoblomilo. A taky neměla nijak extra brzo období "já sama", což mi vůbec nevadilo, o boloňské těstoviny ve vlasech a na zdi jsem nijak extra nestála:-D V klidu a svižně jsme ji nakrmili sami a nemuselo se u toho trávit příliš času. Je to tak tři měsíce, co začala jíst samostatně. U polévky hodně trnu:-D Ale vyleze si na židličku, dostane bryndáček, prostírání a stoluje si u Barneyho nebo Mauglího. A mé kuchařské ego plesá, když se od stolu ozývá "hmmmm, to je doblota, to vůbec není fuj, není to ani kyselý":-D O Vánocích jsem přemýšlela, zda by neměla mít svůj talířek a příbor. Vždy jedla z některé z misek, kterých máme doma desítky, a lžičkou z Ikea. Než jsem dilema vyřešila, dostali jsme s Barunkou nádherný balíček od Feedo, který kromě jiného obsahoval krásný beruškový set mističek a beruškovou vidličku se lžicí.                 Zdroj foto: Feedo.cz Značka Skip Hop a kolekce Zoo mě okouzlily. A Baru? Ten den snědla oběd do posledního drobečku, z vidličky jí nic nepadalo a je se svým servisem naprosto spokojená. A já ještě víc. Misky jsou krásné, do menší dostává Barunka oběd, do dvojmističky třeba ovoce. Ale nejvíc jsem nadšená z příboru. Krásně padne do dětské ručičky, je akorát dlouhý, takže se dobře na cestu do pusy "vylomí" a Baru s tím nebojuje a sousto donese až do papulky. Jak misky, tak příbor lze mýt v myčce. Za mě jedno velké ano a díky! V příštím díle si budete moci přečíst, jak jsme zvládali období, kdy Barunka některá jídla odmítala. A co ji přimělo dát šanci plátkovému sýru:-D