Za poslední měsíce udělala Barunka další velké pokroky a je to prostě slečinka. Bez plenky je přes den už od Vánoc, dřív chodila na záchod a znamenalo to, že si řekla a někdo šel s ní, posadil ji na toaletu a pak ji sundal. Není to tak dávno, co si zpátky vyžádala nočník a začala na něj chodit sama. Je vidět, že je na sebe hrozně pyšná a my ještě víc! Prostě řekne "čůrat", jde do koupelny, rozsvítí si (díky díky za nízko posazené vypínače), sundá tepláčky a kalhotky, vyčůrá se a hotovo. Když udělá "bobek", zavolá nás, ať se jdeme podívat (od malinka jsem s tím bojovali, takže je pro nás každý bobek velká sláva:-D) a utřít. Tahle samostatná holčička už neměla nehodu spoustu týdnů, možná měsíců, říká si krásně i venku a já jako správná matka neřešička s sebou nemívám ani nic na převlečení:-D Stejně jako u všech změn, pokroků apod. se nám osvědčilo na Barunku netlačit, nespěchat a prostě to nechat na ní. Na  spinkání plenku dáváme a zatím to nehodlám řešit i vzhledem k tomu, že často uprostřed noci putuje beruška k nám do postele, kde si zatím nedovedu představit, jak bychom chránili matraci. Myslím, že čas ještě má. V neděli to byl měsíc, co nám "nějaký darebák ukradl dudynek". Jsem na Barunku hrozně hrdá, byla trochu závislačka a plně přiznávám, že to bylo hodně způsobeno naší leností a nedůsledností, prostě byl díky dudáčku klídek....Jsem za dudáček ráda, Baru jej přijala už v porodnici a protože trpěla na novorozeneckou koliku první dva až tři měsíce, byl dudáček velká pomoc. Nic proti dudání nemám. Ze všech značek jí nejvíc seděly krásné dudánky značky MAM, krátká savička a bez držátka, lehounké a nepadaly jí z pusy:-D V roce jsme měli radost, dudánek byl jen na spaní...Ale pak přišel letní úpal, oslabená imunita a následná antibiotika a Barunka měla náhle dudáček kdykoli během dne... A už se nám jej nepodařilo plně odbourat. Na spaní měla dokonce jeden čas dudáčky tři, jeden v puse a v každé ruce další. Místo usínáčku:-D Ve dvou letech jsem začala přemýšlet, jak dudánka vyprovodíme. No a pak přišel první trimestr s Fergusonem, moje divnostavy a proležená dopoledne a já byla ráda, že Baru je hodná a spokojená, a dudánka neřešila. V okolí jsem viděla spousty způsobů, jak se dudáčku zbavit - ustřihnout špičku, vyhodit do koše, donést nějakému miminku, dát čertovi apod. Než jsme stačili vybrat nejméně "dětinský" a "na sílu" způsob, našla se příležitost sama - vrátily jsme se s Baru zvenku a dudáček někam zapadl. Nechtělo se mi ho nějak intenzivně hledat, tak jsem si řekla, že je ten čas. Řekla jsem Barunce, že nám ho venku z kočárku vzal nějaký darebák a pak jsem to doplnila tím, že slyšel plakat malé miminko a tomu dudáčka dal. A že je Barunka moc hodná, protože díky ní miminko nepláče. Nejsem na to úplně pyšná, rozhodla jsem za ní a bez ní, to nemám ráda. Ale po dvou dnech se darebák zmiňoval méně a méně a teď už je docela dlouho klid. Ale nastaly trošku krušné časy - již před darebákem jsme registrovali, že se Baru sem tam vzteká a zkouší naše nervy. Teď to rozehrála v plné parádě a dva týdny měla každý den minimálně jeden velmi kvalitní "záchvat", kdy jsme jí v něčem nevyhověli, byla unavená a ječela...nepomáhalo naprosto nic - být v klidu, naštvat se, ignorovat, pochovat, opláchnout obličej, plácnout...jen se musela vyřvat. Bylo to hodně vysilující. Zkusila jsem koupit homeopatika Sedalia, neřekla bych, že to mělo valného smyslu. V lékárně mi doporučili přípravek Eye Q ( s příchutí vanilky) - speciální kombinace vícenenasycených mastných kyselin omega-3 a omega-6 s vysokým obsahem mastné kyseliny omega-3 EPA - doporučuje se mimo jiné u hyperaktivních dětí apod. Pomáhá to koncentrovat se, uklidnit apod. (není to žádný oblbovák). Dáváme ho Barunce do mlíčka, protože po druhé lžičce mi už ráno hlásila, že nechce rybí tuk:-D Jsou to dva týdny, kdy Baru neměla vztekací "mezidobí" ani jednou, spí lépe a výrazně lépe se s ní komunikuje, na všem se domluvíme a je to zase ten náš mazel milovaný, co se rád "potulí", hlásí "já tě moc miluju ty můj tatínku roztomilej" a rozdává pusinky. Hodně nás to naučilo, to uznávám. Jsme na úrovni policejních vyjednavačů, dokážeme se s Baru na základě kompromisů a diskuse domluvit na všem, ona nás opět v rozumné míře respektuje a zároveň přehlíží:-D Naprosto nedokážu říct, čím ta proměna. Vím, že období vzdoru a vzteku trvá déle, bála jsem se...Snad se s představou života bez dudánku již plně srovnala, snad jsme našli rozumnou cestu, jak nebýt za pitomce a zároveň přistoupit na Barunčiny požadavky, snad pomohl sirup? A máme i novinku, co se týče spaní. Baru od podzimu již neusíná sama, ale vyžaduje u toho naši přítomnost. Je to někdy zdlouhavé, někdy pruda, někdy docela fajn odpočinek. Delší dobu spala přímo s námi v posteli, teď bylo období, kdy usínala ve své postýlce a v noci si zavolala a šla k nám. Jenže je čím dál prostorově výraznější, nohatější a neklidnější. Takže manžel (ne)dobrovolně spal v obýváku - Baru mu plně okupovala polštář a pořád se vrtěla. Nakonec jsme v obýváku spali oba a k dcerunce se přesouvali v noci, ale prostě nám chybělo povídání před spaním. A pak muž řekl "Dost, já chci zpět naši ložnici!":-D A rozhodli jsme se, že Barunce pořídíme velkou postel a budeme doufat, že v ní bude spát a ráda. Většina nábytku v dětském pokoji je z IKEA a v šedohnědé barvě. Nechtěli jsme prozatím kupovat postel drahou, rozkládací nebo patrovou, to až časem, až budeme mít jasnou koncepci pokojíku pro dvě děti. Takže opět IKEA, šedohnědá postel a se zábranou. Je to tato, Mygga: A abychom u Barunky mohli být při jejím usínání a bylo nám pohodlně, udělali jsme si radost křeslem z nejpohodlnějších. Je prostě božské (pamatujete si orgasmy Joyeho a Chandlera, když usedli do polohovacích křesel před televizi? Máme to podobně:-D). Jmenuje se Strandmon a jedná se o repliku ušáku, který měla IKEA v nabídce v 70.letech. To se musí zažít:-D Já v něm při uspávání  usnu velmi rychle! Barunka si postel pomohla složit, hned se chumlala do peřin a my jí řádně dodávali kuráž, jak je to bájo postel a ona super velká holka:-D No výsledek je ten, že v posteli je ráda, v pohodě usíná jak v poledne, tak večer. Po odpoledním spaní na mě čeká za dveřmi a v noci si zavolá a přejde k nám, v tom jí bránit nechci. Jsem moc ráda, že jsme dětskou postýlku "odklidili včas", aby to nebylo tak, že ji Baru musí dát miminku. A Barčiny "dospělácké" hlášky posledních dnů a týdnů? Mazlím se s ní před koupáním a Baru "Je mi u tebe opravdu moc příjemně, maminko!" Hrajeme si v obýváku, Baru se zvedne a omluvně zahlásí "Já si jen odskočím, počkej tu na mě!" Dávali jsme si i s mým tátou zmrzku a já s Baru vyměnila její dost kyselou malinovou za svou jahodovou, Baru "Ty máš moji, já mám tvoji, von má svoji." Já "Baru, jakej von??" Barča ukáže na dědu "No tenhle!" Baru si na cestě k našemu domu začíná poslední dobou vyjednávat s tatínkem, že v garáži bude chvíli "řídit". Naposledy jí to dovolil a Barča "Tatínku, ty jsi tak roztomilý, že mě necháš řídit!" Miluji tyhle pokroky, vývoj a jsem hrozně ráda, že u toho jsem. Možná si uvědomuji, že s příchodem miminka bude času méně a tak to teď vnímám intenzivněji. Ale hlavně mám v každém období pocit, že právě teď je to nejlepší.