Včera byl v naší rodině významný den (my ten květen máme fakt nabitý:-D). Před 34 lety si řekli Ano moji rodiče a před 30 lety se jim narodila druhá dceruška, moje sestřička Jana. Tak jako jsou mi vzorem táta s mámou každý zvlášť a každý po svém a něčím jiným, tak jsou mi vzorem jako pár. Moc ráda bych se takového výročí s mým mužem dočkala taky. A je mi jasné, že to není jen o tom chodit bosky po růžových lístcích, popíjet šampaňské a sledovat západ slunce. Když vidím své rodiče, věřím, že máme dobře našlápnuto. Jezdí spolu na dovolené k moři, na kola, na hory. Mají svoje oblíbené seriály. Mamku neruší, že táta chrápe. Táta ví, že když máma řekne, že přijde ve tři, tak přijde před čtvrtou:-D Když jsem jí ráno poslala SMS s gratulací, napsala mi mimo jiné: „S tátou je život v pohodě. Má nadhled, vtip a přehled.“ A to je přesně to, co od vztahu čekám já, a myslím, že něco velmi podobného bych napsala i o Honzovi. I my umíme být spolu sami a užívat si ve dvou, jsme rádi ve třech s naším Baruňáčkem, umíme být každý sám nebo se svými přáteli. Podporujeme se a povzbuzujeme při všem, co toho druhého baví nebo zajímá. A umíme si dost otevřeně říct, že děláme blbost nebo se prostě točíme do vrtule. A minimálně jednou do roka donutím manžela, aby mi řekl aspoň tři, ale ideálně deset věcí, kvůli kterým mě miluje – myslím, že jedna z nich je tento rozkošný zvyk:-D Zkusmo jsem se při psaní článku zeptala Honzy, proč si myslí, že nám to klape. Nepřekvapil… “Protože jsem dokonalej!“ No a když se takoví sejdou dva, tak to nemůže  dopadnout špatně:-D A třicet let mám ségru. Jsme si hodně podobné a zároveň jsme každá jiná. Pamatuju, jak jsem ji vozila v kočárku a ten se mi převrátil:-D Pamatuju, jak jsem ji málem utopila v rybníce – spadla mi z lehátka:-D Pamatuju, jak mě přeprala, když mi bylo sedm a byla jsem unavená prvňačka a ona tříletý ďáblík, který ve školce tlumil svou energii:-D  Ale pak si taky pamatuju, jak jsem každou sobotu ráno s hlavou jako střep přesouvala svoje alkoholem zmučené tělo k ní do pokoje a vyprávěla jí zážitky z noci a ona mě trpělivě poslouchala. A nakonec jsme do báru začaly chodit spolu a dokonce se stávalo, že nás balívali stejní chlapi (číst si jejich SMS a válet se smíchy, jak jsou blbý, nemělo chybu:-D). Já měla pubertu divokou a utrácela za ty báry, ona spíš klidnější a šetřila si na hadříky. Když jsem odmaturovala, vzala mě do kina, kde jsem vytuhla a konečně si odpočinula. Je jedna z mála lidí, se kterými ráda nakupuji – náš londýnský shopping weekend neměl chybu. A když se pár týdnů před svatbou naskytla možnost jet spolu do Milána, užily jsme si to dokonale. Ona věděla jako jedna z prvních o Honzovi a těšila jsem se, jak je seznámím. Ona patřila mezi ty, kterým jsem z Paříže ráno po zásnubách posílala fotku prstýnku – věděla o tom, že to Honza chce udělat, snad rok a napjatě čekala, kdy k tomu dojde. Když jsme zjistili, že čekáme miminko, byla opět mezi prvními, komu jsem to volala. Ještě v Miláně jsem musela chodit v restauraci první, abych prozkoumala cestu na záchod, ona se styděla:-D A teď má procestovanou půlku světa, New York zná jak své boty a pomalu se stydět přestává:-D Barunka bude starší ségra a věřím, že s Fergusonem budou taky jednou bezva parťáci. A jestli je budou v báru balit stejní chlapi, tak se máme na co těšit!:-D