O tom, že venku nasněžilo a ne málo, se v posledních dnech napsalo na sociálních sítích vícero příspěvků. A že z toho děti mají radost a my dospělí vlastně taky, pokud nesedíme za volantem nebo se nepotácíme na jehlách namrzlým a zasněženým centrem :-D, to bylo již taky řečeno. A nebudu vás podceňovat, všimli jste si toho sami i bez všech sítí :-D

Já si to fakt užívám, brejle zasněžený, věci v tašce mokrý, protože Obag rozhodně není taška do mokra :-D, na nohách naimpregnovaný (kecám, impregnovaly se někdy v roce 2007, kdy se mnou jely do Finska a to se asi už nepočítá) pohory a na sobě věci na hory. Ale tohle je zima mýho gusta, tuhle já můžu! A Barča taky.

Jako řeknu vám, mimino je nudný - Vánoce ho neberou, sníh ho nechává totálně chladným (i když naprdnout se při oblékání šesté vrstvy teplého oblečení umí, to zas von jó :-D)

Baru hned ráno vytahuje žaluzie, aby zjistila, jestli sníh nezmizel. Pobíhá v závějích a strašně šťastně se směje. A pak chce, abych ji koulovala. Jenže já mám tenký rukavice, tak kopnu do závěje a ohodím ji sněhem od hlavy k patě... Ups :-D 

A když tu máme babi, vytáhneme boby. Takže jedna z nás veze kočár, druhá Barču na bobech. A v babičce se taky probudí malý poťouchlík, chvilku Barunkou smýká a pak ji překlopí. Já se válím smíchy a lituju, že foťák není nachystán. 

Víte, v čem se liší Barunka ve sněhu loni a letos? Kdybych ji loni ohodila sněhem, řvala by. Letos se zasmála a vrhla se s koulí v ruce na mě. Loni jsme ji překlopili taky, že jako bude sranda...řvala a dost dlouho nám to vyčítala - nechápala :-D Letos se zasmála a upozornila babičku, že by ráda pro příště byla upozorněna předem :-D

Pořád teda na bobech z kopce nechce jezdit sama, ale to kvituji s povděkem. Kopec končí rybníkem... Naopak děti hazardující osaměle na bobech komentuje výkřikem "Blázeň!" :-D Loni bobování vypadalo tak, že určovala, kdo z nás dospělých se sveze. Ona se do toho nehrnula. A letošní Barča je až takovej pohodář, že mi na kopci, kde jsme ji loni nechali (nechtíc!!!!!) najet na sloup, ani jednou tu nešťastnou nehodu nepřipomněla - a že Baru má pamatováka a ráda vyzdvihne jak své hrdinství, tak to, že prožívala trápení! 

V kombinéze je to takový batole. To by mi až tak nevadilo, ale když si to batole vzpomene, že chce čůrat, máme problém. Naposledy si načůrala do kapuce. 

Do školky jsem Baru vybavila zatepleným kompletem - bundička na pětileté holčičky, oteplené džíny a pod tím oteplené elasťáky. Kdyby šli ven, ať ji tety nervou do kombinézy. A Barča se nijak nevyžívá ve válení, spíš poklusává, takže vím, že nebude promáchaná. 

S výběrem bot jsem letos fakt spokojená (ano, pochválit se umím :-D). Jsou to Coqui (měli jsme od této značky botky i v létě) - po minulé zkušenosti jsem vzala o jednu dvojvelikost větší - bála jsem se, aby se Barunčin vyšší nárt vešel. Nožky má vždycky teplé, boty se dají dobře utáhnout, tak jí tam neleze sníh. Jsou až do - 50 °C, prodyšné a zároveň odolné vůči vodě i větru. Vzhledem k tomu, že v nich Barča běhá závějí, tak jsou evidentně i pohodlné a sedí. A dobře se obouvají - v zimě to oceňuji o to spíš, že v kočárku už netrpělivě pořvává nabalený Jeník a já nemám sekundy navíc.