Je to tak, mimi-pán Jeník dnes slaví. 4 MĚSÍCE! ♥

Čtyři měsíce, plně kojený, neustále ruce vražené v puse, kde hledá chrup, nesměje se za každou cenu, spíš se rozvážně a spokojeně rozhlíží a když se malinko posnažíte, věnuje vám nakonec ten nejkrásnější úsměv a rozzářená očka.

Je imrvére bez fusekle a Baru to komentuje "áááá, mladej pán zase ztratil ponožku!". 

Je to pohodář, který se umí ozvat, ale nedělá to často. Je jiný než Barborka, přesto mají milion rysů společných. Není tak urvaný z lidí a zároveň není takový "rodičánek" - včera jsem odběhla na krátký nákup a zůstal chvíli jen s Barunkou a chůvou - pohodáááááá :-D Je to takovej děda lebeda. S mamkou jsme se smály, že je to "šoumen a bavič" - jako upřímně je mu fuk, jestli se lidi v jeho společnosti baví, v tomhle je celej jeho táta (Barča je jak já, vede small talky i s panenkami, aby řeč nestála). 

Vůbec mu nevadí být chvíli sám na hrací dece, zkoumá si hračky, žere ruce a je rád, že má klid. A když u toho vidí na lustr a může s ním probrat život, tím lépe (já to asi nechápu, ale i u Barunky byla lampa ve chvílích nejhorších spása).

Rozhodně se nenasírá zbytečně, neřve u oblékání (prostě není trouba, chápe, že jít nahatej do kočáru, je blbý!), neřve, když mu Barča ten den už po sté třese rukou, ožužlává ho a jinak ho opruzuje. Neřve, když chystám koupel já a vždycky mu ji udělám moc teplou - jen sykne a hodí výraz "Mami, ty se to nikdy nenaučíš, ale rád tě mám i tak!" a dokonce neřve ani při odsávání nosíku - to na nás řve Barborka, brání ho jako správná velká ségra.

Kdy teda řve? Když nejsem přesně po dvou hodinách nachystaná podat mu potravu (my fakt máme děti s budíkem v těle). Řve, když je těsně před usnutím a neví si sám se sebou rady (to mu pak promlouvám do duše, protože ho chovám v náručí a přijde mi to vůči mně nefér).

Roste jak z ...mléka. Ve svých čtyřech měsících se loučí s velikostí 62 a jedeme 68. Ač se to nejdřív nezdálo, i tenhle malej pán má hlavu velikosti meruny, čepice pro roční děti mu dost dobře sedí. 

Spokojeně se popásá na bříšku, když je překlopen a když se mu to přestane líbit, svalí se na záda :-D Pořád žvatlá (Baru teď nezavře pusu, ale jako mimino mlčela - znamená to, že bude Honzík ještě větší Pepin než jeho sestřička???!!!).

Já jako double mama taky prošla vývojem, učím se klidu. Učím se eliminovat zbytečné a čas žeroucí činnosti, dělat jen to, co je třeba a co mě těší. Jsem na cestě, nejsem v cíli, ale to půjde. Nebudu den, kdy je Barborka ve školce, vnímat jako den, kdy toho hodně stihnu. Nestihnu totiž nic, protože Honzík má jiný názor :-D A ono se to nepo.... Miminku se nedaří spát v postýlce? Tak prostě půjdeme na procházku. Je zdravej, hodnej a spokojenej a o tom to je!

No a i když jsem z toho byla zpočátku otrávená, teď si děsně užívám jeho malý šatníček. Když jsem se začínala v oddělení s dětskou módou dívat po modelech pro mladé pány, bylo mi trochu smutno. Nejen že je toho oblečení mnohem méně, ale tak nějak bez nápadu a šmrncu. Hodně modré, sem tam pro zpestření oranžová a zelená. Ale nevzdala jsem se a myslím, že náš Jeník má docela pestrobarevné outfity :-D  A třeba hnědá mu vyloženě sluší.