...napadá mě toho spoustu. V poslední době převažuje noční servírování potravy miminu nad spánkem a to pak milovnice prospaných nocí přemýšlí nad lecčím.

1. Nedělá on to schválně? Nehraje nějaké hry? Nevyužívá svých mocných mimi-zbraní? Váží víc jak osm kilo ve svých pěti měsících, ten hlad nemá! A určitě ne co dvě hodiny! 

2. Byly dvě děti dobrej nápad? 

3. Neměl by ten jeho otec solidárně bdít se mnou, když už ho nenakrmí? A když teda nebdí, neměl by o mě skládat básně a nosit domů obden pugéty a co týden bolestné ve formě mentolových krabiček s mašličkou? 

4. Neměla jsem ty chipsy dožrat? Mám si pro ně dojít? Sice budu šustit a posypu mladýho mastnou solí, ale jsem na něj beztak naštvaná. 

5. Co když k němu nevstanu? 

6. Co když vstanu, vezmu peřinu a půjdu spát do obýváku? 

7. Kolik krabic grahamových sušenek (ahoj, jsem Katka a mám závislost na grahamkách) si mám koupit, abych vydržela do víkendu? 

8. Když do neděle nedostanu tu mentolovou krabičku, neměla bych se odměnit sama? 

9. Je tohle nějaká forma božích mlýnů za pohodovej porod? 

10. Třeba teď usne a bude spát až do rána... (to už jsem fakt zoufalá! :-D)

Ale on se umoudří. Vypadá jak budoucí docent filosofie - směr je jasný, dávno si vybral stoicismus (kdybyste viděli, jak se tváří, když mu někdo prdí na krk, ty vogo to je salámista :-D). Teď má prostě slabší období. A když bude nejhůř, stavím se cestou po Pařížské do COS, kam hodlám jít vybrat jarní garderobu, i u toho Tiffanyho :-D 

V úterý jsem COS omrkla poprvé a pak vedla "hovor" s virtuální kamarádkou, která mě chválila, jak zvládám být aktivní s dvěma rarachy. Zvládli jsme totiž ten den projít celé centrum (Baru je moje hrdinka), omrknout nový obchod, nerozmlátit designovou kavárnu (až pak já jsem cestou k východu sejmula kočárkem růžový svícen a jen se modlila, ať jeho cena není pětimístná :-D Dali mi na něj slevu, nekup to :-D), omrknout nové fitko, přežít to a i si to užít. Baru hlásila, že se ani minutu nenudila, že se těší do bazénu a že je máma nešika :-D 

Jasně, že bych zvládla prospat den, ale k bodu dva...ano, dvě děti byly skvělej nápad! 

A k bodu tři - on sice se mnou nebdí a nenosí ty krabičky, ale je dobrej...a má dnes narozeniny. Tak jestli to čteš, vše nej, drahý můj! ♥

A tati? Jsi tu? I tobě krásné narozeniny! ♥

Mám vás ráda!