Tak je tu neděle a to znamená, že včera byla sobota - na tohle jsem byla vždycky dobrá. A v sobotu se konal Den, kdy najdu lásku, kam jsem byla jako blogerka pozvaná a kde jsem měla povídat na téma Láska až za blog (v pásmu Píšeme s láskou). Idea skvělá, já nervózní a připravená na téměř cokoli. Ve finále se nenaplnila moje noční můra o davu lidí opovrhujících blogy, moc lidí tam totiž v 10 ráno nebylo :-D Takže to bylo velmi komorní a z toho, co jsem měla v plánu říct, jsem neřekla ani desetinu. Ale nevadí. Řeknu vám, co jsem chtěla říct :-D
Toto je 224. článek na blogu. Já i blog se vyvíjíme, hodně jsme toho spolu zažili a hodně jsem se (s) blogem naučila. A mohu upřímně říct, že jsem za ty skoro dva roky blogování neměla krizi, nechtěla jsem s tím seknout, neměla jsem pocit vyhoření, nedošly mi nápady nebo i tu energii jsem vždy posbírala. Prostě mě to pořád baví a píšu s láskou. Nejčastěji píšu o nás, o sobě, Baru a mimi-pánovi, o Honzovi, o našich kamarádech a zážitcích. O tom, co mě zaujalo a kde jsem byla. Nepíšu moc o jídle a jídlo nefotím - já jídlo jím a ve velkých neestetických porcích :-D
Blog mě motivuje a obohacuje, je to moje třetí bejby, koníček, který mě udržuje ve střehu. Dal mi vás, skvělé čtenáře. Dal mi nové lidi do života, inspirativní ženské, které správně poznaly, že si máme co říct a oslovily mě. Hned na začátku jsem se díky blogu dostala mezi nejlepší blogerky jakožto nováček a zažila si pocit, že to blogování má smysl. Díky blogu jsem se dostala třeba do kuchyně Ivety Fabešové nebo si užila pravý a čučavý baby shower s dalšími těhotnými blogerkami.
Blogujících maminek přibývá a mě to baví. Nevnímám ostatní mama blogy jako konkurenci, blogerky jako rivalky. Ale jako kolegyně. A pokud se někde potkáme, rády se vidíme. Jedna mama blogerka patří k mým nejbližším lidem a blogování spolu rády probíráme. Blogování je (velmi náročný) koníček, nevydělává mi peníze a mám to jako zábavu. Každý mama blog je jiný, jak na první pohled, tak na ten druhý. Blogy jinak vypadají a čtenářům servírují jiný obsah. A vy máte na výběr a to je přece super.
Je pro mě důležité, že moji nejbližší mi fandí a podporují mě, někteří mě i čtou :-D Můj muž tedy ne, ale od začátku byl pro blog a teď už cuknout nemůže. Myslím, že je rád, že mám něco, co mě baví. A já ho za to na blogu nepomlouvám :-D A že mám skvělé čtenáře, kteří si jdou na blog odpočinout a třeba se i pobavit a ne hádat a prudit, to oceňuji velmi!
A mám tu pro vás i pár pikošek, které se mi za ty necelé dva roky staly.
Potkala jsem svoji čtenářku a dvě minuty byla za celebritu ve svém malém světě. Když mě poznáte (nebo kudrnatou Barču :-D), hned mě oslovte!! :-D
Kamarádka mi vyprávěla, že mě čte její muž (nebudu tě jmenovat, Honzo! :-D) a že začíná být alergická na větu "...ale Katka psala...":- Jsem v podstatě otec Fura! :-D
Teď na Dni, kdy najdu lásku, jsem dostala dotaz "když jste přes ty děti, co myslíte - kdy bych je měla mít?" :-D To bylo tak roztomilé!
Maily ohledně možné spolupráce mi chodí. Času mám málo a velmi pečlivě vybírám a i odmítám. Ale nabídka prezentovat na svém blogu eshop s oděvy pro obézní, byla neodolatelná :-D
A jeden čas jsem měla pocit, že blog vážně frčí, čtenost rostla, vyloženě megarostla. Pak se zjistilo, že se mi hodlají do blogu dostat asijští hackeři. Jako je fajn, že mě považují za dobrý cíl, ale nemusím být u všeho :-D
Tak to je něco z toho, co bych bývala byla povídala. Mně ta příprava vlastně pomohla. Uvědomila jsem si, že fakt píšu s láskou. A o tom je!
I nadále platí, že budu moc ráda, pokud mi pošlete hlas v soutěži o nejlepší mama blog roku. Vy totiž můžete každý den vyhrát nějakou moc fajn cenu! Hlasujte zde.