Na konci článku o sedmém měsíci ve čtyřech jsem psala, že nás čeká měsíc plný akcí, oslav, práce a zábavy. Je to tak. Moc volna nemáme a pokud ano (tím myslím třeba volnou hodinku či dvě :-D), kývnu na pracovní nabídku a rázem zjistím, že heslo "Nemůžeš? Přidej!" se asi nenápadně stalo mým osobním. 

Ale ať se Jeník nenaštve, je v nadpisu, pojďme se podívat, co se událo v jeho vývoji, za co ho chci pochválit a udělit bludišťáka a za co body úplně nesbírá. 

Stále roste, ale ne již tak překotně, některá bodyčka měl na sobě i dvakrát, hezky pěkně! Nepřekonal ještě desetikilovou hranici, ale tipla bych si, že za tím je i jeho mírný bojkot jídla, které není z mámy :-D

Ze tří zubů jsou čtyři, jedničky "máme" komplet. A jako sice jupí ja jou, ale ten savec je používá, používá je hodně a razantně a došlo to tak daleko, že jsem mu na dva dny odstavila pípu. Ano, kojení je radost, kojení je božské a to spojení matky a dítěte dokonalé a blabla, ale do pytle když se do vás ten hlodavec zahryzne, tak vám proběhne život před očima a upustíte i nějaké to peprnější slůvko. Naše děti se umí tvářit velmi mile, ale když se seknou, je to předem prohraný boj. Ano, pokusila jsem se Honzíka odstavit, napíšu vám o tom víc, ale výsledek byl ten, že jsem po dvou dnech v slzách přešla zpět ke kojení. Upravila jsem režim a s Honzíkem jsme se shodli na kompromisu. On totiž tenhle nevinný jelimánek vyhlásil protestní hladovku.

Když dostal zpět, oč vyjednával, rozjedl se. Takže osmiměsíční Honzík miluje jogurt a kaši, velmi rezervovaně si nabídne maso a zeleninu a vyloženě pohrdá ovocem...

Z kutálení přešel na partyzánský styl lezení (používá jednu ruku a jednu nohu, ale v druhé paži nesvírá baterku či lovecký nůž, ta prostě odpočívá, asi si ji nechce odřít). Lahvičku s mlékem zatím odmítl stejně razantně jako kdysi jeho sestřička a mají i podobný přístup k nějakému výraznému přemísťování = nehrotí. Udělá tři čtyři přítahy a zabaví se tím, co je v dosahu. Takže mi nemizí z místnosti či bytu, zatím ho vždy poměrně rychle najdu :-D 

Vzpomínám si, jak pro mě kdysi první návštěva ZOO s Baru (bylo jí asi pět měsíců) představovala hustej výkon a plácala jsem se po rameni, jak jsem to zmákla (a padla večer za vlast snad dřív než ona). S dvěma dětmi si musím v diáři vždy aspoň jeden den v týdnu napsat "VOLNO" (a raději propiskou, nerada škrtám :-D), abychom každý den někde netrajdali a doma byli. Dokonce máme za sebou i "rekord", vyjeli jsme ráno v devět a vrátili se o deset hodin později - zvládli jsme dopoledne s Lego Duplo a odpoledne akci k výročí značky MAM. Pečlivě vždy zvažuji, zda je akce "vhodná pro děti" - Lego Duplo bez debat a druhá zmíněná taky - potěšilo mě, že hostitelé mysleli na to, že mama blogerky mívají dost často děti a zřídili ve velkém hotelovém pokoji hernu, najali tři animátorky a já si domů vedla rozesmátou Barču s modrou kočkou na obličeji. Honzík si na akci vyhlédl tři dámy a tak dlouho je hypnotizoval pohledem a hýkal smíchy, až je jednu po druhé dostal = jihly, chichotaly se a ...číslo si nevzal, klasik! 

Hojně a s pompou jsme slavili - kamarádi měli 3.narozeniny a to se prostě musí udělat mejdan. Jeden kytarový, druhý Barneyovský. Já miluju ty dětský hovory, jejich vášnivé vítání a loučení.

Honzík měl i premiéru na oslavě na chalupě (ukázal se širší rodině), fascinován listy jako jeho sestřička odmítl předvádět plazení na povel a nechal se poponášet od jednoho jasanu k druhém a hýkal (on jako dost hýká :-D) štěstím. My si dali do nosu, Barunka vytěžila rodinu a já prý mám fajn přístup k výchově dětí (snažím se před mladými lidmi vypadat jako pohodová matka :-D)

Barunka je vyloženě vítací typ. Do klubíku už chodí naprosto samozřejmě, ale když s ostatními maminkami čekáme, až se vrátí děti z výpravy, jde v čele dětské bandy, vyhlíží a následně mi s jásotem vletí do náruče. Když jsem přišla po třech hodinách z práce, strávila pak na mém klíně hodinu a mazlila se. Pokud máte jen trochu možnost, zmizte dětem na chvíli (stačí pár hodin) z očí. Má to blahodárné účinky pro všechny!

A teď moje mama okénko - sem tam už pochoduju po mama dně. Jsem unavená (moje vina, neumím nechat práci na jindy a jít spát, stále v noci vstáváme k Honzíkovi) a od toho se vše odvíjí - stačí pak jedna Barunčina scénečka, Honzíkův záhryz nebo Honzův nejapný komentář a vytočím se z nuly na sto, soubor písní a tanců hadr. Výsledek je, že jsem prostě nášlapná mina, co večer klidně vdechne pytel chipsů nebo jinou rychlou nezdravou energii, ráno může na kruzích pod očima cvičit a pleti nepomůžou ani štípance ala Scarlett O´Hara, aby získala zdravou barvičku.

A bojuju s věcmi v bytě - tak moc bych chtěla mít odlehčené bydlení s pár kousky nábytku, plakátkem a kytkou v rohu. Ale máme věci a věci. Když se mi podaří každou umístit někam, kde jí to sluší a kde nepřekáží, přijde kudrnatá vichřice a přemístí dětský pokojík do obýváku. Ve Vybíjené se prudivý manžel Sokol ptá Krainové, proč nemůže být u nich uklizeno a ona říká, že už uklízela dvakrát během dne... Někdy mám chuť narvat všechno do pytlů a jen to, co je přibité nebo zvládne utéct, má šanci na přežití :-D Jak to řešíte vy? Nejsme výjimka, že ne???? 

Devátý měsíc ve čtyřech vyhlašuji měsícem, kdy jen dodělám všechny pracovní resty a vypnu... Den dva nebo tři budu spát, když děti spí, jíst a pít věci tělu prospěšné (víno je ovoce!), číst knihy, půjdu běhat (Kačko, promiň, ale měla bys taky, běh je nejvíc!:-D) a trochu se ponořím do výchovných přístupů - jaká kniha vás kdy zaujala, co se týče výchovy dětí? Mám pocit, že teď jde totiž vážně do tuhého - první roky se snažíte, aby si dítě vštípilo, že nesmí do silnice a že vidličkou do oka to bolí, ale teď už prostě vychováváte člověka, nastavujete zrcadlo a ...znáte to :-D

A mám tu pro vás VÝZVU! Budu ráda, když mi napíšete, co by vás zajímalo, o čem byste si chtěli přečíst? Já tu mám spoustu článků rozepsaných, v hlavě nápady, ale budu moc ráda, když mi napíšete!

No a pokud je Mama LIVE váš oblíbený lifestylový mama blog, tak budu moc ráda za váš hlas - můžete jej poslat každý den a vyhrát - dnes třeba nádherné Lodger osušky. HLASOVAT TU. Je to jen do Dne dětí, nebojte :-D