Sedmý měsíc ve čtyřech a co je u mimi-pána a u Osiček celkově nového, jaký ten sedmý měsíc byl?

Mám pocit, že přelom šestého a sedmého měsíce je tak nějak zlomový. Z miminka se stává vnímavé stvoření, které už vydrží řádnou chvíli v bdělém stavu, o vše se zajímá, už mu rozumíte a není tu ten prvotní strach, zda mu to nebo ono neublíží. Většinou neublíží, pokud nejste rodiče srandisti adrenalinoví :-D 

Jeník se kupříkladu baví tím, že se kutálí. Ještě neleze, pivotuje, ale to není ta správná sranda. Nejvíc ho baví kutálení na naší posteli. Hodí dvakrát tou svou ďolíkatou prdelkou, nohy mu rázem visí z postele, já ho držím a naznačuju mu, co se mohlo stát, jak mohl stráááááášně spadnout. A on se řehtá jako správný volnomyšlenkář :-D

Když ho nikdo zrovna nerozesmívá, tak se baví sám tím, že se rozdýchává (připomíná to hloubkové holotropní dýchání :-D) - podezíráme ho, že se tím dostává do dětského rauše :-D No a mně se chce utéct do dospěláckého rauše, když se pustí do vrzání těma svýma třema tesákama!

Jeník má tedy tři zoubky a zvládá to s grácií malého puclíka. Díky, kámo!

Jako ale aby zuby používal k jídlu? Zavádění příkrmů není až taková nosoprstovka :-D Neměl by už baštit ovoce, slupnout oběd jako nic a k večeři si dát kaši? Tenhle frája to má hozené jinak. Na ovoce hází bobek a na kaši zamkne pusu a směje se očima :-D Oběd si rozloží na tři porce a nejvíc ho zajímá, jestli na bryndáku nezůstalo čisté místo... Ale naučil se popíjet vodu a za to má velkou pochvalu! 

Budu se opakovat, ale pro mě je vážně hrozně silné sledovat, jak silné pouto je mezi Barborkou a Honzíkem. On na ni nábožně hledí, nechá se od ní muckat a lechtat. Pár dní zpátky jsem je přistihla, jak Honzík leží na břiše nožkama k Baru a ta mu za ně tahá a tváří se dost usilovně. Ptám se trochu výhružně, co to jako dělá??? A Baru? "Chci ho přetočit JAKO VŽDYCKY a dneska mi to nějak nejde, pojď mi pomoct (a buď trochu užitečná, matko!)" :-D Určitě si i ta malá treperenda uvědomuje, že nemá všechnu pozornost, a možná ji to někdy trošku zamrzí. Ale to, jak brášku pozorně hlídá a dává mu z dosahu cokoli malého, co by mohl spolknout, to, že po poledním spánku rozloupne oči a okamžitě letí dát bráchovi pusu, to mě na férovku dojímá. A když je Honzík trochu nerudný a jediná hračka v dosahu je Barunčina nejmilejšáí plyšová opička Bibi? Zeptám se, zda mu ji můžu půjčit, ona mě ujistí, že nemůžu, ale všeho nechá a běží pro hračky, které jsou brášky :-D

A co jsme ještě zažili? Nevyhnula se nám bláznivá třídenní viróza, která řádila kolem Velikonoc. Já padla jako první a když teploměr poprvé ukázal 38.5 a já se nemohla hnout, tak jsem věděla, že jde do tuhého. Mně doktorka nasadila antibiotika, ale zpětně vidím, že to nebylo dobře. Nepomáhaly... Barunce udělali na pohotovosti test CRP, který ukázal, že antibiotika by byla k ničemu, že budeme prostě srážet teplotu a ono to půjde pryč. U mimi-pána jsme postupovali stejně. CRP test je skvělá věc, ale upřímně si nedovedu představit dělat ho doma Barunce s horečkou (byla mírně řečeno nepříčetná), v ordinaci to zkušená sestra zvládne rozhodně lépe. 

No a po dvouměsíční pauze se Barunka chystala do klubíku - místní "náhradní" školky, přípravky na školku každodenní, kam chodí 1-3 krát týdně buď jen na dopoledne nebo i na odpolko. Vždy tam chodila nadšená, těšila se. Pauza udělala svoje, hodně jsme si na sebe zvykli, já, Baru a Honzík. A byly slzy, hodně slz... Já to neustála a potom, co jsem vystřídala všechny argumenty a role (hodný policajt mi vydržel dlouho, ten zlý měl ale taky grády), jsem ji odvedla zpátky domů. Za týden vedl tatínek. Průběh to mělo podobný, ale výrazněji se zapojily tety učitelky a Barunku si tam nechaly. Po chvíli mi přišla SMS, že už je to dobré. A to jsme prosím pekli cupcakes, aby měla Baru o důvod víc se těšit. O dva dny později přišla povzbuzující SMS ze školky zase o něco dřív a třetí den byla Barunka až na pár fňuknutí v pohodě hned. 

Baru: "Na začátku jsem trochu plakala (Pozn. Daddy LIVE: řvala jak tur a kopala do dveří!), ale pak jsem si uvědomila, že je to s partou fajn."

Osmý měsíc bude ve znamení oslav, při pohledu do diáře složitě hledám volné dny. A my to tak máme rádi, mít program, zážitky, být obklopeni rodinou nebo kamarády.