Dnes je to rok, co na nás vykoukl ten náš chlapeček. Mimi-pánovi je rok.

Jaký je Jeník? A jaký byl rok s ním? Skvělý a skvělý. 

Je hodný, usměvavý, nezkazí žádnou srandu, nechá si dost líbit a neřve kvůli každému ťukanci. A umí se i ozvat, zejména v noci (k tomu bych měla výhradu, ale dnes to řešit nebudu, je to jeho den :-D). 

Je to veselá kopa, ten tam je mlčenlivý mudrlant, stal se z něj smíšek, který vejská radostí a na hřišti balí holky.

A co milníky, co vývoj? 

Váží něco málo přes 10 kilo a měří 77 centimetrů a kousek. 

Leze, stojí, sedí jako král. Jede si to na pohůdku, nikam nespěchá, prozkoumává terén. Na první krůčky si (velmi rádi) počkáme. 

Ukáže (když chce) pápá. Když to po něm chceme při loučení, dostává záchvat smíchu. Paci paci dělá, jen když hraje hudba. A plácne "give me five", to je podle mě základ. 

S mluvením to nechce uspěchat, takže tvrdíme, že říká mama, baba a heká jako zvířátka - u toho tvrdím, že dělá haf haf a tak. A jsme si dost jistí, že říká "pe" a myslí tím "pes". Párkrát mu ujel "táta" a myslím, že u Barunky si vystačí s "Ba". Nedávno jsem objevila svůj status z Modrého koníka, kde jsem se chlubila, že Baru na prohlídce v roce a půl excelovala a "pěkně povídala". Tuším, že Jeník se i za ten půlrok bude spíš chlubit tím, kolik kil kamenů a papíru snědl, kolikrát za den snížil rychlost promítání filmu na počítači na skoro nulu a jestli si už přestal skřípat prsty do dvířek od kuchyňské linky. V tomhle jsou jiní a je to super. Honzík nás víc prohání, ale i tak to není rapl. 

Neustále mi leze do sprchy, miluje myčku, hrací stolek ovládá tak, že za chvíli pojede hrát svůj DJ set na Ibizu. Skládá si kostky a hází bobek na knížky.

Spinká se ségrou v pokojíčku a usíná s naší dopomocí, ale vleže (rodiče "chovacích" dětí chápou, proč to zmiňuji :-D). Spí dvakrát denně a má myslím fajn režim. Večer bývá mezi sedmou a osmou v pelechu a umí i spát celou noc. 

Včera po oslavě byl asi plný dojmů, Barunka spinkala a on se pořád nemohl zachumlat a zabrat, nakonec se rozpovídal a hotovo - tak jsme si ho vzali do obýváku a sledoval s námi Tvoje tvář má známý hlas. Rozjel šou. Tančil, tleskal, vejskal, házel záda a hrabal se v háru. Snědl mi kus večeře, ale vždy se o rozmělněnou potravu spravedlivě dělil s tátou (je to tak nechutné, až je to roztomilé :-D). 

Náš zapřísáhlý kojenec je odstaven a pracujeme na jeho lásce k UM. Pěkně jí, nedávno snědl Honzovi skoro celý talíř špenátové polévky a může se utlouct po míchaných vajíčkách. Ano, miluje "naše" jídlo.

Vozí se v nové káře (o tom, jak jsme vybírali nový kočár a nakonec vybrali Peg Perego Book Cross Completo, vám napíšu víc), v nové autosedačce (Cybex po Barunce) a sedí si na nové židličce, kterou dostal od babi a dědy k narozeninkám (Jitro). 

S Barunkou jsou stále skvělí parťáci, mají se rádi čím dál víc. On teda pořád nemá cit v tlapkách a když chce Baru pohladit, zatahá ji za vlasy. Baru je háklivka decentní, takže vyjekne a Honzík se začne smát - to ona nevydrží a smějou se oba. Hrozně ráda je pozoruju, zvlášť když o tom ani jeden neví. 

Ani se mi nesnilo, že se nám k báječné kudrlince narodí ještě takhle báječný malý kluk. 

Vše nejlepší, koblížku! ♥