Správný čas na cokoli ve výchově dětí a v životě matky?  Nic takového neexistuje. Zavádění novinek, změny režimu, odhodlání se odstřihnout se na minutu/hodinu/den od dítěte... Nikdy není ten správný čas, vždy se dá najít tisíc argumentů, proč je ještě brzy nebo už příliš pozdě. Ono je strašně pohodlné nic neměnit a i se trochu omezit, ale hlavně nejít do velkého rizika. S dětmi každý nový krok působí jako potenciální nebezpečí, že se něco pokazí, že bude hodně pláče a nervů. Nejhorší je podle mě měnit spánkové zvyklosti nebo poprvé předat dítě někomu, kdo nejste vy! 

Jak na to? Jak se odhodlat k novému, neznámému? Důležité je opravdu to chtít a vědět, že to vy i vaše bejby dáte a že to nebude moc bolet. Neškodí mít podporu okolí, neměnit vše najednou a nečíst u toho moc rad na internetu - každá teta Běta ví, jak by to udělala lépe a promované psycholožky sepisují jeden obecný článek za druhým, kde nabízejí top rady, které mají jedno společné - jsou úplně mimo. Každé dítě a každá máma s tátou jsou jiní!! Hlavně žádná srovnávání s jinými rodinami a výčitky, že třeba děláte změny moc brzy! 

Když jsme ve dvou letech Barunky odjeli poprvé s Honzou sami na víkend do Berlína, navrhla to pár měsíců předtím moje Katka. Asi bychom se sami neodhodlali. Takhle to bylo dané, napsané v diářích, bylo zabookované ubytování a přes to nejel vlak. 

Co jsou podle mě takové ty velké milníky/poprvé/změny, u kterých nikdy dopředu nevíte, kdy a zda vůbec někdy bude ten správný čas? Jak jsme postupovali my? 

Kdy je správný čas na ... 

... přestěhování děťátka do vlastního pokojíčku, spaní bez rodičů - já jsem přívrženec co nejdřívějšího "odsunutí", pokud máte možnost. My tedy především na toto máme ideální děti - nejsou v noci kontaktní a potřebují klid (jinak řečeno moc o nás nestojí :-D). Já nespala s miminkem v pokoji klidně, budilo mě každé vzdechnutí a otočení na bok. My jsme řešili dosah chůvičky a monitoru dechu, blízkost pokoje. Nejdřív jsme zkusili pár nocí spát v obýváku a to rozhodlo, bylo to mnohem klidnější. Baru šla do svého pokoje asi v pěti měsících. A jak do zhruba dvou let o ložnici nejevila zájem? Teď téměř není noc, kdy by k nám neskočila (leze přes Honzu a leze pomalu a pečlivě, dělá mu velmi důkladnou koleno-masáž :-D), rozhodí kopyta a odšoupne nás ke stranám. U Honzíka jsme čekali, protože pro něj nemáme vlastní pokoj. Ale už jsou v dětském oba a celkem nám to klape.

Spánek je alfa a omega celého toho života s dětmi - pokud spíte dobře vy i dítě v jednom pokoji, udělejte si z dětského pokoje šatnu nebo modlitebnu a neřešte přesuny. Pokud chcete soukromí, klid, dítě dejte klidně od první noci do svého pokojíku a uvidíte, jak vám to všem bude vyhovovat. 

... odstavení - podařilo se mi kojit obě děti a uvědomuji si, jakou jsem měla kliku. Přesto jsem nikdy neplánovala kojit dlouho. Moje osobní hranice, jakýsi strop, je rok dítěte. Vždy jsem volila postupnou cestu a s Baru to skončilo v 10 měsících, s Honzíkem jsme ten rok stihli tak tak :-D Ano, uvědomuji si všechna pozitiva kojení, ale taky mě to omezuje a stresuje. Vadí mi, že nejsem zastupitelná. A jsem přesvědčená o tom, že o mléku ta láska prostě není. Dělejte to srdcem a do ničeho se nenuťte, kojení není povinnost. A na druhou stranu, pokud chcete kojit dlouho, jste u toho vy i dítě spokojení, cítíte, že je to tak správně, tak jen do toho. Hlavně to fakt musí být radost, ne bolest nebo stres. 

... jít na večeři, do kina - prostě večer pár hodin bez dítěte? Pokud máte hlídání, kterému důvěřujete, a dítě, které se nebudí co pět minut, tak bych nečekala a té možnosti využila. Pár hodin jen s vaším drahým, kdy jíte oba zároveň, nesledujete neustále jedním okem čas a druhým dítě, které mizí v kuchyni. Dvě hodiny v tmavém kině ruku v ruce si klidně zdřímněte, je jedno, co hrají za film, ale jste sami a nikdo po vás nic nechce. Při každém hlídání sleduji telefon. Když byla Baru malá, víc jak pár hodin jsme nikdy nedali, ale i to stačilo. Bylo a je pro mě důležité vědět, že jsme to pořád i my dva, jen my dva. A pamatuji se, jak naši přijeli hlídat Barunku, když jsme šli na finále Blogerky - domů jsme dojeli po desáté a našli na gauči jednu veselou, druhou pobavenou a třetí osobu na rozpacích - v pořadí Baru, můj táta, moje máma. Koukali na nějaký dokument o zvířatech a Baru házela svoje nejlepší fóry, jela šou hodnou Comedy clubu (byly jí necelé dva), tulila se jak nejrozkošnější meďoch, jen aby ji babi s dědou nenutili spát :-D Napínavý pořad prokládala svým "héj, koukéééééj!" :-D Můj táta se bavil a mamka opakovala "To jsme nezvládli, to jsme nedali." - za mě? Pokud dítě usedavě nepláče, je v pořádku jakýkoli způsob přežití doby hlídání.

... jet na víkend bez dětí - to už není jen tak. Nebudu dělat ramena, my byli poseroutkové a měli pocit nezastupitelnosti nebo co. Jsem ráda, že nás Katka tenkrát pošťouchla. Počkali jsme do Barčiných dvou let, postupně ji na hlídání zvykali, ale nejvíc jsem se bála, jak dopadne večerní uspávání toho našeho bobeše. Zvládlo se parádně, co byste čekali :-D My čekali na každou SMS a když přišla zpráva, že o nás Baru nemluví a vůbec jí nechybíme, šli jsme to oslavit do Primarku :-D Je to dokonalé, je to osvěžující a je to návykové :-D Jak zjistíte, že to funguje na všech stranách, už budete v diáři hledat další možné dny, kdy se zdekujete :-D A ty návraty  a skoky do náruče? Za ty to stojí dvojnásob!

... na první dítě - hohóóó, Katy jede tenkej led :-D Helejte se, dítě je dobrá věc a většina lidí má tyhle malý lidi ráda a dokonce přísahají na holý pupek, že jim ten prcek život obohatil, zpestřil a povznesl. True story! Říct si "jdeme do toho" je brutál rozhodnutí a my pragmatici, sociologové, racionální bytosti a zamilované Osičky v jednom jsme tohle hodně promýšleli a byli jsme si "jistí", jak jen to jde ohledně situace, kdy naprosto nevíte co čekat. Jsem plánovači, no jo :-D S pompou jsme oslavili třicetiny moje i Honzovy a šlo se na věc. Já totiž kromě toho, že jsem brutální plánovač, ráda slavím a piju...zabte mě :-D Bylo by mi líto nemít tu dokonalou party. 

... být vážný rodič - NIKDY! Být rodič musí vždy být zábava, nejhorší je, kdy se z toho ztratí prča a nadhled a jede se to čistě seriózně. Máme pár pravidel, přes která vlak nejede. Ale taky to jedeme často volně, porušujeme kde co, obědváme olivy a tančíme v Bille mezi regály. Prostě polštářem po sobě hodit můžeme, talířem už ne :-D

A teď trochu "materiálna a povrchna" - kdy je správný čas na to...

... cítit se hezká/krásná/přitažlivá/sexy - být máma neznamená věnovat se jen dětem, být máma znamená, že máme další roli v repertoáru, ale není to role jediná. Role partnerky, ženy, kamarádky svou derniéru neměly. Pár hodin měsíčně jen pro sebe je minimum, které udělá ale sakra hodně. Jít si zacvičit, zajít s odrosty ke kadeřnici, koupit si rtěnku. Baru mi dnes pochválila sukni, vnímá mě, holka moje malá. Kdy je správný čas myslet jen na sebe? Jak jen to bude možné!! 

... udělat si radost novým kouskem do šatníku - my matky děláme tu blbou věc, že jdeme koupit rohlíky/boty pro sebe/dárek babičce a vrátíme se domů se dvěma taškami věcí pro děti. A já říkám DOST! Většina z nás se často i dlouho po porodu nechce vidět v zrcadle, cítíme se blbě. Ale udělat si radost by měla být povinnost - i kdyby "jen" šálou nebo kabelkou :-D A nechci slyšet, že na procházce s kočárkem nebo na pískovišti to nikdo neocení. Vy jste NĚKDO! 

... nosit Crocs botky - je naivní a neaktuální myslet si, že Crocs jsou boty pro mlaďochy na léto. V zimě jsem vám představila svoje zimní krokodýlky. A teď mám dvoje Crocs balerínky, které krásně unosím i celý podzim. Odmítám, že jsem na ně stará a že se hodí spíš než do města na pláž. Prostě ne a ne! Crocs už dávno nejsou jen gumové sandály s dírama, ve kterých se zalévá zahrada. Jsou to docela elegantní botičky! 

A u čeho dalšího číháte na ten správný čas? Jak vidíte ty moje ideální timingy a načasování? Kdy jste měli výčitky a pochybnosti, zda neděláte změnu brzy? Těším se na názory!

Dnes nosím: Halenka/Dorothy Perkins, Sukně/Atmosphere, Boty/Crocs Lina Flat W