Miluju fotky. Miluju fotit naše děti a rodinu. A miluju, když někdo vyfotí nás a zachytí, jak na nás zub času nemá žádný vliv, že děti jsou stále rozkošné, já mladistvá a Honza mužný. A můžeme pak nad pěknými obrázky hezky vzpomínat. Videa pro mě to kouzlo nikdy mít nebudou, ale prohlížet si alba a fotoknihy to je moje. 

Je to pár dní, co mi přistály v mailu fotky z podzimní Stromovky, kam jsme se s naší Lucinkou (Pozn. Lucie Sasínková) vypravili skoro na den přesně po dvou letech. Před dvěma lety jsme se s Luci poznali a ona nás zachytila poprvé. Měla jsem čerstvý blog a skoro dvouletou Barunku, která tehdy na úvod zahučela do jediné blátivé kaluže (po vzoru Peppy) široko daleko, jen vylezla z auta a roztrhla si punčochy :-D A vrchol Barčina pózování bylo zdrhat Lucce přes louku, připadat si u toho děsně vtipná a řehtat se jak blázen (trochu přeháním, Baru to při focení dává celkem profi :-D).

Letos jsme si podzimní Stromovku dali znovu. Po výlezu z auta Honza očichal Honzíka a konstatoval, že to dítě to má až na zádech. No měl no :-D A já pro něj měla velmi nečekaně věci na převlečení, protože jsem jako matka aktivistka připravila na focení vícero outfitů :-D Jen punčošky dostal Junior růžové ve velikosti 110-116. V kufru auta jsme ho svlékli do naha, za což nás odměnil hadím tancem a jekotem. Baru běhala kolem a hlásila, že na ni prší. Pršelo a Honzík i my jsme smrděli jak ...no přesně jako to, co měl v plíně. 

Zkulturnili jsme se a v absolutně lokálním dešti jsme vyrazili fotit. Přivítala nás usměvavá Lucinka - u ní totiž nepršelo :-D Ukázala perfektní schody, my zasedli a hodinu si užívali skvělé focení. Všude okolo barevné listí, Barunka v šatičkách byla k sežrání, malý Osička v čepici (Barunčině :-D) vypadal jako ten nejdokonalejší skřítek a my se kochali. 

Den předtím jsem na Lucčiných stránkách obdivovala fotky jejích synovců a sestřičky s mužem. Frajeři, nádherná maminka, dokonale uvolněná atmosféra, smích, skoky na záda a tak :-D To chci taky! Honza mi oznámil, že na takové skopičiny, ať si najdu hodinového manžela, a jestli mu hodlám vlézt na záda, tak ať to udělám až na závěr, jinak budeme mít zdokumentované, jak jsem ho zmrzačila. Vlez mi na záda, Osičko :-D Tak jsme holt dali naše obvyklé spořádané fotky a co no, prostě v sobě ty akrobaty nemáme :-D 

Jo a jakou jsem měla radost z light boxu, který jsem sehnala v Nanu Nana za pár kaček a měla s ním velké plány? Spadl mi po pěti minutách na zem a praskl :-D 

Jo a takový detail - udělá mi radost, když si všimnete našeho rodinného sladění, co se týče oblečení - já s Baru kostky a kluci mikinové kardigany. No nic :-D

A protože miluju srovnávací fotky, chtěla jsme vám ukázat jedno "rok poté". Úvodní fotka na redesignovaném blogu Mama LIVE vznila při focení s Luckou u Vltavy na konci léta. Bylo horko, horko těžko jsme hledali větší stín, sluníčko bylo ostré i v rámci zlaté hodinky. Jak já si lámala hlavu nad outfity, abychom nebyli zpocení ještě v garáži a aby nebylo vidět, že se mi hubnutí do plavek nepovedlo :-D

Honzíkovi jsem nakonec (přes všechna doporučení o neutrálních barvách) dala tričko, které se s námi fotilo už před jeho narozením. A je na něm foťák :-D Jeník ještě nebojkotuje focení, netvrdím tedy, že ho miluje, ale vyfotit ho nedá takovou práci jako zachytit Barunku jinak než se sklopenýma očima a v běhu (na Honzíka totiž stále platí "Ha, co to tu letí??!! - on ty oči zvedne :-D )

A víte, co mě nedávno překvapilo? Moje sestřička, která je pravidelná čtenářka blogu, nezaregistrovala, že se změnilo logo. Takže mě v souvislosti s fotkami, které na blogu dominují, napadlo - všimli jste si, že blog prošel před pár měsíci redesignem, že je od září jiný? Podle mě krásnější? :-D