Já považuji letošní Vánoce za ukončené a ladím se do novoročního módu. Mám nový diář, už jsem byla nervózní, že nevím, jak ty první týdny roku 2017 vypadají. Plním jej radostmi, povinnostmi a důležitými událostmi a tužkou (já chápu, že to není fixní, ale chci to tam mít :-D) píšu termíny porodů mrňousků, kterých se nemůžu dočkat. Zdravější režim držím už od detoxu, Vánoce jsem sice na mrkvi neprožila, ale snažila jsem se přemýšlet, co jím a zbytečně neprasit.

Tenhle článek ve mně pár dní zraje, nebude to sluníčkové povídáníčkování o tom, jak nám zářily oči, jak jsem po vzoru matek dětí z Bullerbynu dokonalá a chystám vše v noci a jak to byly ty nejlepší Vánoce...A přitom byly :-D

Jaké byly ty letošní Vánoce? Pro mě jiné. A byly boží a nejlepší!

Na co budu vzpomínat, když se řeknou Vánoce 2016? Na pohodu, klid ve dvou, ve čtyřech a v obklopení rodiny. 

Honzovi se nejvíc líbilo, jak jsme šli po štědrovečerní večeři na procházku a Ježíšek toho využil a zastavil se u nás s nadílkou.

Na Barunku udělalo dojem nejvíc to, že Ježíšek moc dobře ví, jak miluje všechny princezny, a že mohla spát u nás v ložnici, aby se kašláním vzájemně nerušili s Honzíkem. Jo a snědla asi kilo vanilkových rohlíčků od babiček. 

A Honzík? "Jednou na mě spadl Barčin mikrofon a jednou mě skoro nestihli zadržet a nechybělo moc a jel jsem na kole."

V čem to bylo jiné? Nebudu napínat a dělat důležitou, abych vás provokovala k zvědavým komentářům nebo se ztrapnila, protože by to nikoho nezajímalo :-D Uvědomila jsem si totiž, co pro mě znamená vánoční pohoda, a díky tomu jsem si to hrozně užila.  A jak jsem psala minule, myslím, že dobře naladěná a neuhoněná máma dokáže vytvořit krásnou atmosféru pro všechny blízké.

Letos jsem víc než kdy jindy cítila, že se nechci honit za vycíděným bytem, plnit krabice cukrovím, balit dárky totálně vytuněně (i když jsou samozřejmě Vánoce hlavně o rodině, o rozkrojených jablkách a lití olova, že?). Vánoce mají být nejvíc o klidu v duši a já ho našla :-D A když jsem pak u fotek stromečků, které si dovolily být ozdobeny dříve, než je "společensky přípustné", viděla komentáře typu "Už???", vánočně jsem se ježila. Co je komu po tom, kdy má kdo nazdobený strom sakrblé? My se báli Jeníkovy urputnosti a nazdobili jsme stromíka až týden před Štědrým dnem a tedy den před našimi prvními Vánocemi s Pardubáky. Zdobili jsme pěkně všichni společně = Jeník ozdoby olizoval a my je následně věšeli, je to náš systém, jak to máte vy? :-D. Vědět, že je Jeník náš, prostě Osička, a stromku si výrazně nevšimne, stojí nám tu nazdobený krasoň celý Advent a dělá atmosféru. Na druhou stranu ho oholíme co nejdřív, protože nevidím důvod dělat si v lednu vánočno. To už je přece čas na změnu a hromadné "odteď hubnu" :-D 

Když jsem chtěla svoje přesvědčení o klidu v duši otestovat, projela jsem profily blogerek a šikulek, které na co sáhnou, to vypadá dokonale, ty prostě vypadají, že upletou dvě vánočky jednou rukou. A když jsem ještě neměla dost a z českých profilů a blogů nebyla dostatečně vánočně vyrajtovaná, šla jsem se dorazit k americkým matko-blogerkám. Takové ty stepfordské paničky křížené s Hiltonovic kočenami a šmrncnuté Marthou Stewart. Sleduji je, abych dostala svou každodenní dávku meducíny zvanou "Katy, dělej, co chceš, ale nikdy nebudeš dokonalá jako já, já Barbie z amerického venkova se třemi dětmi". Tak všechny tyhle stopro matky se fotily ve své dokonalosti se svými rodinami a tvrdily, že zrovna vstaly a doma je prostě "chaos a mess" a přitom vypadaly, že prošly rukama desítek stylistů a jejich rodinku mezitím bavili animátoři, protože se všichni tváří, že milují focení :-D Jak je poznáte? Mají na nohou červené hunterky, džíny jako na pohodu a kostkatou košili, protože ony neřeší módu, ony jsou hlavně matky, že jo! A nebo stojí v přirozeně vyklenuté póze v plesovkách před pětimetrovým "stromečkem", který je celý zlatý, skoro jako jejich vlasy (a u toho samozřejmě popis, že rodina je nejvíc a že děti jsou jejich všechno #familyfirst #mujzivotmakonecnesmyslaleanglicky #whatismorethanbeingextrapretty #beingmotherofcourse)... no nic, tak tyhle by mě obvykle týraly celý Advent. A já si řekla "dost". 

Tohle já nejsem a nikdy nebudu a není třeba se pro to hroutit. Nechci dělat větší než běžnou pohodu, být víc šťastná, mít to víc hezké. Trochu jsme nazdobili, téměř nepekli, z online světa jsem nemizela, chtěla jsem vidět, jak Vánoce prožívají ostatní, mám v onlinu rodinu i nejbližší přátele. Lehce nás omezily nemoce, tak jsme se neviděli s celou rodinou, ale viděli jsme zase spoustu pohádek a filmů.

Péct s dětičkami? Ani ne, díky. Baru není trpělivá a jen si příliš zamouční ruce a kýchne si do dlaně s těstem, poděkuje a jde se umýt. Po celých těch pět minut, kdy my dvě "pečeme", mi na teplákách visí mimi-pán a svým typickým kvíkotem upoutává pozornost (asi si myslí, že o něm fakt nevím, ale já se ho prostě chvíli snažím ignorovat :-D) a chce nahoru, do mé umoučněné náruče (a kdybych polevila a vzala si ho, bude chtít okamžitě dolů...ti muži!). Ano, mohla jsem péct po večerech, ale řeknu vám upřímně, mě bavilo nedělat nic. Nepsala jsem, neplánovala, netvořila atmosféru...jedla jsme olivy a koukala s Honzou na filmy. 

Teď to vypadá, že jsme se na Štědrý ani nepřevlékli z tepláků a Vánoce zazdili. A to zas ne, my si je užili a se vším všudy. Umíme být elegantní, umíme si to udělat pěkné.

S pardubickou rodinou to tedy bylo pěkné o týden dřív - přijeli moji rodiče a sestra s manželem. Krásná procházka, kdy jsme pozorovali vydrýska (pozn. Honzy - šlo o ondatru), kapr se salátem (tím dobrým i tím zdravým, jak říká táta potutelně :-D) a pak už dárečky. Nás čeká víkend bez dětí, za to strašně moc děkujeme a už máme plány, jak kdyby ten víkend byl rafinovaná zkratka pro týden :-D Baru dostala mluvící tužku neboli Kouzelné čtení, a svítící Elsu, Honzík vláčkodráhu, malé knížečky a dřevěné hračky, všichni máme spoustu nových modelů. Miluju měkouše, když mi to nadělují ženy s vkusem! 

Pak nám ochořel Jeník, tak ten týden do oficiálních Vánoce utekl jak voda. 

Na Štědrý den nesměl chybět tradiční obídek s Hranolkami, tentokrát svařák na Míráku a oběd ve Vinohradském parlamentu, kde jsme měli stůl na jméno Ofičková - to su já :-D Je to tam super. Tři ze čtyř dospělých se kombinací svařák a pivečko picli (nebudu žalovat, ale tohle se hlásit musí :-D) a když jsme s panem Osičkou chtěli dvě pressa, dostali jsme french press, ať se obsloužíme - já to tam miluju! Rozloučení našeho párečku? Luky políbil Barunku a zahlaholil: "Užij si Vánoce, lásko!" 

Večer byl jen náš. Dárky jsme měli zabalené a nachystané, ale Honza usoudil, že prostě nemůže stihnout to v krátkosti nanosit, když budeme my ostatní schovaní čekat na Ježíška v pokojíčku. Tak jsme si dali dobrou a již tradiční večeři, lososa s bramborovou kaší, přiťukli si a šli se projít, abychom Ježíška nevyděsili. A ejhle, Honza zapomněl vzít zobání ptáčkům, ten popleta...tak metelil domů, ze sklepa kolo a honem vše nanosil pod stromeček. A za chvíli byl u nás i se zobáním :-D 

A pak jsme přišli domů a ... byl tu! Kolo!!! Mamííííí, kolo! Honzíku nech to kolo, spadneš na něj a rozbiješ si h... pusu! Šmarjá, šaty pro Růženku a ...jéééé, on to slyšel, že chci tohle baletkovský puzzle, ten je hodnej!!! A tady je knížka....jůůůůů, princezny! Tady holčička zpívá? Néééééé, mikrrrrrrrfon (ano, Baru umí R a patřičně to umí prodat)! Já jsem byla hodná, já to věděla!!!! 

A co je ještě moje? 

Pomůžeš Honzíkovi s jeho dárky? Honzíku nech sakra už to kolo! 

Jééééé, bubínek! A zvonečky! A kuželky! Vláčky jsou společný, doufám???!!! 

Mami a co máš ty? No teda to jsou geniální hodinky! A když vy budete v hotelu, kde budu já??

Tati, tys dostal taky hodinky? Nuda! A takhle velký piano? Můžu si zahrát? Honzíku, co zahrajeme? Co je Kryštof??? Jak jako koncert? Kdy jdeme? Já ne? 

Takže asi tak :-D Baru je vánoční holka a nebojí se to dát náležitě najevo. Do vkusu jsme se jí díky bohu opět trefili. Jí se líbily i dárky pro Honzíka. Jemu se moc líbily hlavně její dárky a trochu tátovo piáno a občas zacinkal na svoje nové zvonky (když zacinkal, myslím tím, že s nima házel o zem a zdrhal :-D). Moje dárky ho nezaujaly, uf, tak jsem si vychutnávala Okamžiky i okamžiky štěstí. Večer jsme s Honzou dali partičku Telepatie a já ho trochu potrápila selfie tyčí (kdo v tom vidí dvojsmysl, je teda pěkný kaňour :-D).

Jsem ráda, že jsem Honzu neposlechla a jeho "dítě vnímá a ocení maximálně čtyři dárky" jsme trochu navýšili. Když Baru rozmazlujeme a je to dárečková pipi, tak nemůžeme čekat nic jiného než hamounění že jo. Skromnost stranou, kde jsou dary! (a co jako, kdo z vás nedělal v dětství seznam a nerozpočítával i fusekle, aby měl "nejvíc" dárků z celý třídy? :-D). 

A pak jsme si odpočinuli zachumlaní ve vánočních svetrech, dávali se do kupy a chystali se na přejezd na Moravu.

Pod moravským stromečkem čekala další dárečková smršť a rozbalování provázelo další jůůůů a jééééé, když slečna objevila Elsí motiv a Honzíkovu motorku :-D Zobali jsme cukroví, kreslilo se a malovalo a užívala se pohoda. Moc hezké zakončení poklidných Vánoc.

No a teď už chystáme konec roku, dělám roštěnky na předsilvestrovský oběd s přáteli, píšu si jídelníček a jím zase hodně spořádaně a podle plánu, plním diář a jsem tak ráda, že mám ten od Dary. Taky jsem využila slev a mám nové oblečení na lyže, ou jééééé, budu roštěnka, bambáni třeste se, muhaha :-D 

Update: Máme za sebou poslední Vánoce a zakončení roku s našimi parťáky ♥ Dárečky, mlsání, prskavky, spooooousta povídání a pohody. 

Užívejte poslední dny roku 2016! Pac a pusu a já se určitě ozvu s nějakým novoročním moudrem, nebo při nejhorším normálním článkem :-D

Vaše Katy ♥

PS: A jen chci říct, že kdo jste měli dárky nádherně zabalené, kdo jste pekli dvanáct druhů a dělali tři druhy salátu, tak je to super, já moc smekám a obdivuji! Je to hlavně o tom dělat to s radostí a na pohodu :-*

PS 2: Všimněte si, že ať elegantní, nebo ve vánočním svetru se Jeník tváří stejně zaujatě :-D (Nejen) vánočně jsme se všichni ohákli v F&F, tentokrát nikdo netrhal partu a třeba vánoční svetr máme všichni! :) 

PS 3: Kdo dočetl až sem, je peckař a já děkuji!