Staré známé (na zabití) klišé říká "Jedno dítě, žádné dítě." Já si to nemyslím... 

A tak jsem se na to rozhodla trochu blíže mrknout a srovnat ty počty. Jak to tedy je, když máte jedno dítě, když jste to zdvojnásobili, a jak to asi je, když se pomátnete a množíte se dál? Je to jeden z těch mých článků, u kterých se hodí sklenička vína, nadhled a smysl pro humor, suchoprdství odložit prosím!

Vybrala jsem pár typických situací, do kterých se s dětmi chca nechca dostanete, a zanalyzovala jsem (prosím vás, je tu ještě někdo, kdo neví, že jsem původem sociolog a analýza je můj život??) je z hlediska počtu dětí. Kdy je to snazší s jedním prďolou, kdy je výhoda mít jich více? Možná budete překvapení. Nějak pořád slýchám, jak je to s dětmi složité a že čím víc dětí, tím víc starostí...ale není to jen špatný úhel pohledu?

DĚTSKÝ PLÁČ - nejmocnější zbraň na světě. Nechápu, že někdo ještě ztrácí čas výrobou chemických zbraní. Já být ve válce, pustila bych "soupeři" hodinový dětský hysterák a vzdali by se i moji spolubojovníci. Prvorodič po minutovém pláči hledá číslo na dětskou pohotovost, opakovaně přebaluje, krmí, chová a následně pláče spolu s dítětem. Pláč dítěte znamená selhání rodiče. Dvě děti mohou sice znamenat i dvojnásobný pláč a to je teprve mejdan, ale ve finále to není dvojnásobná hlasitost, takže to není tak šílené (a už vám není tak blbé odejít na chvíli z místnosti). Pro udržení psychické pohody se rodičům vyvinulo tlačítko OFF a druhorodič začíná být k pláči imunní (což dost nelibě nese okolí, ale k tomu je imunní taky). Děti prostě brečí, svět se točí a voda teče. Dítě nemá jinou možnost, jak dát najevo, že má nějaký pocit, trápení. A starší děti velmi bystře pochopí, jakou silou disponují a bulí jen tak pro jistotu, aby se na ně nezapomnělo :-D Jsou různé druhy pláče a není třeba na každý reagovat hned. A děti trojnásobných rodičů? Ty to s pláčem vzdaly, stejně na to nikdo neslyšel :-D

KOJENÍ: Čekáte první dítě a napadá vás kolem toho spousta otázek. Ohledně kojení se těch otázek točí spousta. Kojení dnes totiž není jen způsob obživy, je to náboženství, podle schopnosti kojit někteří hodnotí kvalitu lidské osobnosti.

Jedno dítě - Budu to umět? Zvládnu to? Jak často říkala doktorka, že můžu? Po třech hodinách a dřív ani srk? Nesmím nic jíst, aby mimináčka něco nebolelo. Kojit venku? Nikdy! 

Dvě děti - Kojit budu. A když ne, je tu umělé mléko. Nazdar. Intervaly kojení určuje mimino. Nejíte sice skoro nic, protože nestojíte o probrečenou noc, ale sklenička vína před spaním dělá vyloženě dobře vám i miminku. První kojení venku probíhá pár dní po porodu, žádný tlaky.

Tři děti - Dítě je u prsa pořád, chodíte tak otvírat i pošťákovi. 

HLÍDÁNÍ: U prvního dítěte jste rádi, že se o dítě umíte postarat vy sami. Představa, že všech těch 1358 věcí, které je třeba udělat a vykonat, aby bylo vaše dítě v pořádku, budete tlumočit další osobě, je nereálná. I když jdete s košem, berete si telefon, kdyby se cokoli dělo, aby manžel mohl zavolat. Hystericky kontrolujete, zda ostatní drží miminko správně, a po minutě vymyslíte záminku, proč dítě musíte převzít.

Je-li někdo ochotý pohlídat vaše dvě děti, jste obutí hodinu před jeho příchodem a v letu jen ukážete, kde zhruba se najdou plíny a houknete, že děti nedávno jedly, tak by měl chvíli být klid.

Pokud se najde blázen, který se hrne do hlídání vašich tří a více dětí, dost riskuje, že mu zůstanou na krku. To říkám, blázen!

ĆAS PRO MÁMU, ČAS PRO RODIČE: Ač by se mohlo zdát, že zde je výhodnější mít jedno dítě, opět tomu není tak. Vy jste víc opatrní a váháte, zda dítě "opustit", vámi zvolený zodpovědný dozor pro dítě v době vaší nepřítomnosti může být více pod tlakem, protože máte jen jedno dítě a když dojde k úrazu, žádné další nepoškozené už doma nemáte. Dělám si legraci, chápete mě, že jo? Ale beru to podle nás. Tady jde o zachování zdravého rozumu, což už vám došlo, takže se snažíte cíleně s dětmi občas nebýt, abyste si vzájemně nešli po krku. 

"DOVOLENÁ" - proč to magické slovo dávám do uvozovek? Protože dovolená přestala být dovolenou, když většinu vašeho kufru zabraly plíny a nafukovací kruhy a křidýlka. A když místo toho, aby vás zajímalo, jaký alkohol v rámci all inclusive dostanete, řešíte, zda váš pokoj nebude nad barem a zda bude mít chůvička signál. 

S jedním dítětem přemýšlíte, jak moc je blbé zaplatit mu vlastní pokoj a nakonec spíte všichni spolu. Spíš než spíte by mělo být "spíte". Protože dítě je nadšené vaší přítomností ve své ložnici zhruba od půl páté ranní. Doma se sám v pokoji nudí a chrápe do osmi. Takže dovolenou přežíváte v polosnu a těšíte se domů. S dvěma dětmi jásáte, protože dva pokoje jsou dané a pokud nebudou na jednom patře, pošlete manažerovi hotelu dárkový koš. U třech dětí váháte, zda jejich počet při objednávání dovolené přiznat, protože málokterý hotel je tak baby friendly, aby vás všechny snesl :-D

VÝVOJ DÍTĚTE: Tak to je kapitola sama pro sebe. Máte své první dítě a jste si jistí, že je dokonalé, ať má hlavu velkou jak mičudu, nechce se mu lézt a ještě v roce a půl není po zubu ani památky. Ale Bůh stvořil další matky a hlavně další děti proto, aby vaši jistotu podkopaly a vy jste začali o svém dokonalátku pochybovat. Roste správně? Neměl by už... (doplňte dle libosti). Není moc malej? Moc velkej? Nepopotáhneme mu nožičky? Jsou ty ruce ve správným úhlu? 

U druhého dítěte se můžete naivně domnívat, že jste poučení a klidaři a už prostě máte okolí na háku. Ty děti vždycky něco vymyslí, nebojte, aby vás z vašeho klidu vyvedly. Ale pravda je taková, že vás ostatní děti tak nějak přestaly definitivně zajímat. Ještě neleze? No díky bohu! Nejí kousky? Tak mu to namixuju/předkousám, ne? Nemluví? Asi nemá co říct. 

(PS: Rada pro maminky, které srovnávání s ostatními deptá: Najděte si kamarády s dětmi o trochu mladšími než vaše děti. Je zde velká pravděpodobnost, že vaše dítě bude aspoň o krok napřed nebo nastejno a srovnávat se nebude, protože nejsou na den stejně narození.)

U třetího dítěte se nějaký vývoj moc neřeší, tam je velké štěstí, když se děti během dne nepoztrácí. Je vysoká pravděpodobnost, že si nějakých větších pokroků ani nevšimnete a už vůbec nebudete řešit, že dítě zaostává. Klid v duši!

HRAČKY: Dřevěné, plastové, pletené, plyšové... Edukativní, čistě k hraní, čistě k ničemu. Hraček je na trhu asi milion druhů a vy máte vybrat ty nejlepší, které vaše drahé dítě zabaví, něco naučí a které nebudou ležet v koutě. U prvního dítěte pro jistotu koupíte skoro všechno. U druhého zjistíte, že stačí vyndat baterky z ovladače a vypláchnout (pokud nevypláchnete, může to být bráno i jako svačina) kelímek od jogurtu a dítě je spokojeno. Nejlepší hračka je stejně starší sourozenec (a ten z toho má upřímnou "radost"). A toto je jeden z hlavních důvodů, proč péči o dvě děti vnímám vlastně jako snazší než péči o jedináčka - dvě děti se (za)baví vzájemně a vy fungujete často jako pouhý dozor. 

ÚRAZY A NEMOCI: Není nic horšího, než když vaše dítě něco trápí, bolí, když si ublíží. U prvního dítěte nechcete nic podcenit, nemáte zkušenost, jak nebezpečný může být pád z pískoviště. Krev je blbá, to víme. Rýmy i kašle jsou důvody k návštěvě pediatra, aby z toho nebylo něco horšího.  

U druhého dítěte vás zajímá až úraz, u kterého teče krev, který se stane při pádu z více než metru a k doktorce rozhodně s rýmou a kašlem nechodíte, aby z toho nebylo něco horšího. 

U třetího dítěte vás zajímá jen to, zda druhé dvě přežily.  

KOUPÁNÍ: Jedna z aktivit, které některé děti zbožňují a jiné nenávidí, je koupání. Před narozením dítěte nakoupíte nejrůznější proprietky, bez kterých dítě nelze začít koupat. Ve skutečnosti potřebujete ke koupání vodu. Moudré knihy říkají, že voda pro koupání miminka má mít konkrétní teplotu. Ani moc studená, ani moc horká. S prvním dítětem měříte vodu teploměrem a hystericky vodu ředíte, aby byla dokonalá. U druhého dítěte měříte teplotu vody rukou, už máte odhad. U třetího měříte teplotu vody dítětem, ono si řekne.

JÍDLO, STRAVA: Kojení a umělé mléko je pohoda, chutná pořád stejně, dítě se to docela rychle naučí vypít a vy nemusíte řešit nějakou pestrost, vyváženost, teplotu, konzistenci, barvu. S prvními příkrmy to ale začne. Kromě toho, že musíte sama sobě a celému světu obhájit, zda a hlavně proč "vaříte nebo kupujete", je třeba donutit dítě, aby jedlo. U prvního dítěte je to striktní. "Paní doktorko, kdy máme začít a čím?". Dítěti vysvětlíte, že "je ti přesně 6 měsíců a 3 vteřiny, jdeme na tu tvou první mrkvičku". A pak se to stane: "On nechce jíst, umře hladýýýýý." V tabulkách hledáte, kdy kterou potravinu zavádět a pečlivě sledujete reakce dítěte, zorničky, barvu kůže, no znáte to... Čokoláda, sůl, uzeniny a další jedy nesmí přes práh a ze slovníku tyto vulgarismy škrtáte. 

U druhého dítěte velmi zklidníte nerv, nehledě na to, že druhátko si často zavede lentilku do jídelníčku dřív než mrkev a to prostě tak, že ji oslintanou najde na koberci. Kdy začít s příkrmy? Přemýšlíte zhruba takto: "Jak na nás čučí. Ten by si dal. Už mu bylo pět měsíců? Kdy se narodil? Joooo, skoro jo, dej mu kousek tý brambory, tý co nemáš tak osolený."

A když máte děti tři, tak dbáte na to, aby i to nejmenší mělo steak spíše medium a toho chilli nemělo víc než vy. 

Takže mně z toho vychází, že čím víc dětí, tím větší pohoda a času na víno pro rodiče. Milujte se a množte se!

Malé Osičky se vyladily do street stylu, takový malý sígři :-D Když už jsme fotili u těch garáží...

Baru OOTD: Bomber - F&F / Džíny - H&M / Top - Lindex / Čepice - Lindex / Boty - DPK 

Honzík OOTD: Bomber - H&M / Džíny - H&M / Čepice - Lindex / Boty - DPK