DNES JE DEN MAMINEK.

Já jsem máma šťastná, spokojená, občas lehce hysterická, ale neustále milující. Máma přísná i rozmazlující, máma, která ráda čte a vymýšlí příběhy, dělá prču a před dětmi jí někdy ujede i to sprosté slovíčko. Jsem máma, která neumí kreslit, zpívat, která občas zapomene, že se do školky mělo přinést jablko, která občas ještě před polednem neví, co bude k obědu, a máma, která občas potřebuje mámou nebýt. 

Moje máma je ženská, které si na světě nejvíc vážím. Hodná, laskavá, chytrá a strašně vtipná, která si umí udělat srandu sama ze sebe, která pěstuje přátelství se ženami, protože ví, že je důležité mít spřízněnou duši. Máma, která mě měla jako hodně mladá a která mně i mojí ségře věnovala všechen čas a dle vlastních slov to udělala ráda. A máma, která taky neumí moc kreslit, ale umí skvěle obkreslovat a plnila mi památník dokonale obšlehlou Helenou Zmatlíkovou :-D

Mezigenerační srovnávání se dělala a dělat budou. A je už takovou tradicí, že z toho členové dnešní mladé generace vychází jako lemplové a zhýčkanci. Dnešní mládež je drzejší, agresivnější, neumí číst a sport je cizí slovo, jen sedí u počítače a přírodu vídají pouze z okna. Dnešní muži jsou zženštělí a ženy emancipované feministky, takže jejich vztahy stojí za starou bačkoru a lidi jdou od sebe, aniž by bojovali a vztahy spravovali a lepili. Žijeme v blahobytu, v době neomezených možností a ničeho si nevážíme. Dnešní matky jsou rozmazlené, zlenivělé a je nepochopitelné, že na konci dne jsou unavené, když mají k dispozici všechny vymoženosti na světě a nemají tedy být reálně z čeho unavené. 

Já na konci dne bývám unavená standardně a úměrně k námaze, kterou vykonám. Nemám pocit, že jako matka na své dovolené trpím. Určitě to neznamená, že bych jako matka nějak excelovala, ale prostě umím využívat všechny ty výdobytky moderní doby a nesmíme zapomínat na to, že nám to zženštilí muži strašně ulehčují a jsou to skvělí tátové :-D 

Jaké to bylo být mámou před třiceti lety a jaké je to být mámou dnes? Fakt jsou ty rozdíly tak propastné, že se neustále musí vymýšlet, co "za nás nebývalo" a dokazovat tak, jak to dnes máme superjednoduché?

Zavedla jsem s mými rodiči řeč na téma Výchova dětí dnes a v "jejich" době, tedy v době, kdy děti vychovávali oni. Osmdesátá léta. Já si pamatuji dovolené pod stanem, brambory na loupačku s tvarohem a vodu ze sifonu, který vždycky pocákal celou kuchyň, bojovky na chalupě, domácí úkoly s pomocí mamky a jak mě táta vedl na gymnastiku a nevzal mi věci, tak jsem cvičila v džínách. Byla to pohoda a sranda. Pevnou linku jsme měli, když mi bylo asi 13. Internet jsem poznala na gymplu a do té doby dělala referáty tak, že jsem šla do knihovny a co bylo třeba, jsem si okopírovala nebo si to našla v knihovně u nás v obýváku, protože moji rodiče jsou sečtělí jako málokdo.

Některá fakta jsou daná. Naši rodiče měli k dispozici plíny látkové, které se musely prát, vyvařovat, ještě někdy snad i mandlovat. Takže to dítě šlo na nočník samo a dobrovolně v půl roce a maminky na tom makaly, protože koho by to praní bavilo :-D Na trhu příkrmů bylo pusto prázdno, tak se vařilo. Vše bylo tak nějak dané, nebylo moc typů kočárků, dětských bot, moc se nenosily ani různé názory. Očkovalo se. Do jeslí se dávalo. Nebyly herny a dětské koutky, byla pískoviště a hřiště za barákem.

Já s našima vyrůstala v garsonce. Dodnes nepochopím, jak se zvládli v koupelně učit na zkoušky - v pokoji jsem spala já. A nikdo mě neuspával, spala jsem. Děda prý dokonce nechápal, proč se naši učí jinde, dítě si přece nesmí diktovat a mělo by spát i při světle. Mamka mi ten klid na spaní prosadila :-D Takže naše zdlouhavé uspávání a nedůtklivost, když někdo dělá zvuky a děti ze spaní ruší, působí lehce přecitlivěle :-D

V době, kdy moji rodiče vychovávali malé děti, nebylo tolik možností. A to obecně. Necestovalo se tolik. Nebylo tolik zdrojů informací a zábavy. Nebylo ani tolik zboží na výběr. Hodně věcí bylo prostě daných a ač to nebylo nic super, šetřilo to čas. A ten se věnoval dětem. Ano, když si vezmu, kolik hodin strávíme výběrem kočárku, nosítek, příkrmů, tabletů, aktovek... Neustále googlíme, pátráme, srovnáváme, děláme to s tím nejlepším úmyslem a to vybrat to nejlepší. Ale zabere to strašně času. Já jsem za ty možnosti a informace ráda.

Děti se rodily rodičům mladším. Často dvacet a kousek. Ti ještě nestačili často ani dostudovat, natož nakopnout kariéru. A proto byli odkázaní na pomoc svých rodičů a moc se z rodných měst nehnali. Takže měli své rodiče dost často za zadkem a bylo jim servírováno hodně i nevyžádaných rad, ale měli babičky a dědy, kteří byli poblíž. To vnímám jako obrovskou výhodu. 

Nejsem moc přiznivcem výchovy založené na tom, že dítě je partner, malý dospělý, že jsme si rovni. Já jsem přesvědčená o tom, že s dětmi se o některých věcech nediskutuje a mluví se s nimi jako s dětmi. Ne ovšem jako s blbci. Takže jsem zastáncem toho, že dětem se nelže. A to mi mamka potvrdila, že se dělalo. Prostě nechcete diskutovat, vysvětlovat, tak volíte lež. Víte, jak to myslím? 

Moje mamka je s námi hodně, vidí, jaké jsou naše děti, jací jsme my rodiče, jak žijeme a jak vychováváme. Tak mě zajímalo i to, zda v něčem v dnešní době vidí pro výchovu dětí i nevýhodu. Máme to my v něčem těžší? Máme. Jsou to ty nástrahy, větší rizika a nebezpečí. Nepustím Barunku na hřiště, které je přes silnici a nevidím na něj. My jsme si hráli na pískovišti za domem stejně jako všechny děti z domu a rodiče na nás prostě viděli z okna. Šla jsem sama k babičce, která bydlela nedaleko, Barunku nepustím samotnou ani do obchodu za rohem. Ano, jsem ustrašená. Ano, budeme ji asi vodit i do školy, protože se prostě budu bát. My chodili do školy sami od první třídy a na krku se nám bimbaly klíče od bytu...

Můj táta mi řekl, že velký rozdíl spatřuje v tom, že my se s dětmi trochu crcáme. V dobrém i v tom horším. 

Mamka byla na vysoké, když přišla na svět Katuška. A chápete to, že si ta dvacetiletá holka přísahala, že její holčička nesmí nikdy poznat, že máma studuje, že tu vždycky bude pro ni, tedy pro mě? A chápete, že když to teď píšu, tak bulím? Mám dětství naprosto spojené s mámou, byla tam vždycky. 

Rozdíly jsou, to je jedině přirozené. Ale pokud si malé Osičky z dětství budou pamatovat, jak máma nadávala všem okolo v autě cestou do ZOO, jak dělala dobré risotto a před spaním je lechtala, až se málem počuraly, budu spokojená. Snažím se tu pro ně prostě být, jak nejlíp umím, a nesnažím se být máma bez chyb.

Dnes je den maminek a já té mojí mamince děkuji, že je taková, jaká je. Kdybych byla způlky taková jako ona, mají malé Osičky velké štěstí ♥ 

A takydnes startuje druhý ročník soutěže MAMABLOG ROKU. Loňský prubířský první ročník se velmi povedl. A pokud si myslíte, že tenhle blog zaslouží váš hlas, nebudu vám rozhodně bránit, ba naopak uděláte mi radost. Psát pro vás mě baví, hodlám v tom pokračovat a soutěživá jsem taky víc než dost.

Hlasovat lze stejně jako loni každý den a to až do dne dětí, do 1.června. A každý den vy hlasující můžete vyhrát jednu ze super cen. Takže bych to nepodceňovala. 

Najdete mě v kategorii Lifestyle. 

______________________________________________________________________________